Děti jí byly na obtíž. Zničil Kroh manželství Anny Pammrové?

Anna Krohová-Pammrová je známá jako „duchovní přítelkyně“ Otokara Březiny. Vznikla i Společnost Anny Pammrové, která přehání její vliv na básníka a dokonce naznačuje, že Pammrová ovlivnila život Václava Havla. Z rozpadu manželství viní Společnost jen jejího muže, lesníka Kroha. Neměl prý pro ni pochopení, pálil jí knihy a sám dokázal sníst pečenou husu! Což jí ovšem jako vegetariánce vůbec nemuselo vadit. Pammrovou prý odsuzovali především ti lidé, kteří neznali její dílo. Zkusme si tedy odpovědět, zda byla Anna Pammrová stvořena pro rodinný život a zda by ji vesničané počátkem 20. století více pochopili, pokud by se seznámili s jejím dílem.

Anna Pammrová se narodila 29. 6. 1860 v myslivně u Kralic, od ledna 1866 ji vychovávali strýc a teta Novákovi v Jasenici a později v Náměšti nad Oslavou. V roce 1880 odjíždí do Vídně, posléze žije na tyrolském statku Leopolda Stögra a v Linci se jí jako svobodné matce narodí 3. 1. 1884 dcera Alma. S ní se vrátila k rodičům (otec ji přivítal namířenou puškou) a v roce 1887 potkala v Jinošově pozdějšího básníka Březinu. O dva roky později poznává lesníka Františka Kroha, za něhož se až v červenci 1893 v černých šatech v Hartvíkovicích provdává.

Když jsem pátral u pamětníků na Havlově, jeden mi důvěrně sdělil: „Pammrová nesnesla nic rodu mužského, ani kohouta!“ Zajímavý dopis jsem dostal od čtenářky, která znala Annu od svého dětství. Otec čtenářky byl za mládence na pohřbu dcery Pammrové a strýc zase kamarádil s mladým Františkem Krohem, který si mu stěžoval, že doma masa ještě neochutnal. Čtenářka se nepodepsala (dopis byl poslán z Bystřice nad Pernštejnem 30. 3. 1995), místo toho přidala romantickou historku, jež kolovala mezi lidem na Vysočině. Podle ní měla mít Pammrová dítko s mladým hrabětem z Osové Bítýšky. Ten dal jako odškodné Krohovi hájenku ve Víckově a považoval věc za vyřízenou. Anna se však nechtěla starat o krávu a zvířectvo, jak bývalo na hájovnách dobrým zvykem, a od muže raději odešla. Zdálo se to býti drbem, když víme, že Anna počala a porodila nemanželskou dceru už v Rakousku. Jenže to se ještě obecně nevědělo, že Pammrová měla i své druhé dítě nemanželské.

Stejnou verzi jsem se dozvěděl v bývalé Krohově hájence za Víckovem. Emeritní revírník Machovský si nebral servítky a uvedl, že Kroh nemohl mít děti kvůli příušnicím. Pravým otcem hocha byl hrabě Haugwitz a Kroh dostal za odškodnění hájovnu.

Čím více jsem se zabýval životem a dílem Pammrové, tím jasněji mi vycházelo, že šlo o zcela excentrickou ženu z konce 19. a první poloviny 20. století, která si sice psala s Březinou, ale nenáviděla muže, hrozila letadlům a tvrdila, že by všichni vynálezci měli být v žalářích. Nebyla schopna se postarat o své děti, nebyla schopna vést manželovi domácnost. Jaký život mohl mít hajný s necitelnou ženskou, které vadil hřmot továrny až ve vzdálené Nedvědici, chlapovi neuvařila pořádné jídlo a návštěvy včetně Březiny trávila studenými polévkami z bylin? Jaký život musely vést její děti, když je držela celá léta na bylinkách a kořínkách? Dcera z toho zemřela a syn utekl do Ameriky bez rozloučení! A jak se mohly mít slepice, když jim Anna ani nedopřála kohouta? Kdo byl tedy na konci 19. století normálnější? Pammrová, nebo Kroh?

Anna byla ve své době „podezřelou kuriozitou“ (takto ji označila kupodivu prof. Urbánková, předsedkyně Společnosti), Amazonkou, Valkýrou, Antievou, prostě ženou zcela výstřední. Dočteme se o ní i v tišnovské vlastivědě z roku 1923 na s. 362, kde autor Oharek uvádí: „Paní Krohová, choť revírníka víckovského, vystavěla r. 1898 v lese v krásné poloze „sanatorium“, kde v zátiší lesním, v čistém vzduchu nervosní lidé rádi prodlévají. Budova jest jen dřevěná, ale vkusně a účelně zařízená.“ Anna se bála mužů a po jednom nezvaném příchozím dokonce vystřelila ze zbraně. Takže ti nervózní lidé, kteří chodili podle vlastivědy do sanatoria ke Krohové, byly asi jenom ženy…

V Životopise o sobě Pammrová prozradila, že nemá ráda umělecké památky (s. 100), ale ani vesnici. Každá prý se podobá velkému hnojišti. Mohla mít opravdu ráda přírodu a zvířata, když o nich napíše: „Před oknem defilují drzé kozy, nemotorné krávy, přiblblí psi, znetvoření lidé a degenerovaná prasata.“? Rozuměla přírodě, když houby označuje za „lesní hnůj“?

Donedávna všichni autoři tvrdili, že syna Františka porodila Krohovi 26. 10. 1893. Tendenčně se opisovalo, že se rodina v roce 1896 stěhuje na myslivnu do Víckova u Žďárce, že Anna brzy od muže odchází, staví si nedaleko dřevěný domek a manželství má být úředně rozvedeno v roce 1903. Uvedené poznatky byly z velké části vyvráceny v roce 2014, bohužel se často tradují nadále.

Náhledem do pramenů mnohé vyvrátil JUDr. Jan Šťastný ve dvou přílohách k Věstníku Společnosti Anny Pammrové. Nazval je společně František Pammr (Kroh, Gartner). Pátrání po ztraceném synu Anny Pammrové. V jeho práci lze opravit jen datum sňatku Kroha a Pammrové (nikoliv 1. 7. 1893, ale 19. 7. 1893, ta devítka je v matrice hodně vybledlá). A lze ji ještě z matrik a sčítacích operátů o řadu zajímavostí obohatit. Shrňme si to tedy.

Svobodná matka Anna Pammrová má šestiletou dceru Almu, možná postiženou, když někdy v letech 1889–1890 pozná lesníka Františka Kroha. Ten se narodil 11. 3. 1857 v Hartvíkovicích, kde byl revírníkem jeho otec František. Zrovna v tuto dobu onemocní příušnicemi a nemůže pak mít děti. Také s ním proto Anna ani jeho druhá žena nikdy neotěhotní. Anna je však těhotná už počátkem roku 1891. Klidně to může být i s hrabětem, tohle už nerozsoudíme. V březnu 1891 se tedy zasnoubí s Krohem a píše o tom Březinovi na Velký pátek, 28. 3. 1891. To už musela být dva měsíce těhotná. Je otázkou, zda tehdy Kroh věděl, že sám nemůže mít děti a že ani druhé Annino dítě není jeho. Ale zřejmě věděl, protože si Pammrovou okamžitě nevzal. Učinil tak až za více než dva roky. Možná pod příslibem přidělení hájovny. Příchod dalšího nemanželského dítěte byl asi ranou pro blízké příbuzné. Kmotr Jan Křemen, manžel Aniny sestry, se ani osobně nedostavil a byl zastoupen Františkem Syslem, kostelníkem v Hartvíkovicích. Anna, povoláním dle matriky švadlena, porodila syna Františka 26. 10. 1891 v Sedlci a křest se uskutečnil 1. 11. 1891 v Hartvíkovicích.

Kroh s ní vstoupil do manželství až 19. 7. 1893 v Hartvíkovicích. Matrika mluví o hraběcím lesníkovi na Kozínku blíže Lhánic jasně: „Přihlásil se, pojav matku tohoto dítka Františka za manželku, za jeho přirozeného otce u přítomnosti svědků dvou podepsaných, čímž ono legitimováno jest.“

Lesník byl zřejmě obyčejný muž, který si nebral Annu z milosrdenství, aby jí pomáhal s nemanželskými dětmi. Kromě milostných představ měl jediné přání, aby mu žena vedla domácnost. Na což ovšem Pammrová vůbec nebyla. Žijí společně v sedlecké myslivně a roku 1896 se stěhují do myslivny u Víckova. Jen kousek od místa, kde si nechá Václav Havel, děd budoucího prezidenta, vystavět od roku 1907 své letní sídlo Havlov. Při sčítání obyvatel v roce 1900 se zde uvádí revírník František Kroh, jeho manželka Anna vede domácnost (místo narození je uvedeno mylně Bechyně, ve skutečnosti je to rodiště jejího otce Jana Pammra), dále „nevlastní dcera“ Alma Pammer, údajně kuchařka a „syn“ František Kroh, žák. Plus podomek František Hromek a panská kuchařka Josefa Seide. Kdo jiný by tu husu lesníkovi upekl, že? V roce 1910 už tuto hájovnu obývá hajný Jakub Krčma, majitelem je stále hrabě Karel Haugwitz.

Krohův předek se měl dle Pammrové za švédských válek dopustit násilí na jakési opuštěné ženě a rod prý byl proklet do té doby, než se narodí potomek zplozený z čisté lásky. Krohové prý nemohli najít lásku u lidí, „proto se oddávají ošklivým zábavám a páří se s ďáblem“ (Životopis AP, s. 81). Z Životopisu také plyne, že František Annu vzrušoval (s. 51), že sice odmítla za ním přijít do lesa, ale „motyka mi z ruky vypadla, pak zase spadla z násadky“ a Anna „vyšla ze zahrad zadními dvířky“ a zamířila za Krohem. Osudová přitažlivost? Přitom na mnoha místech píše, že nechtěla být něčí ženou, že k tomu není stvořena, že touží pouze po spojení duševním (s. 63, 83). To však se jí těžko mohlo podařit s hajným, který chtěl mít uvařeno, poklizeno a vyprané prádlo! A ještě něco…

Životní styl revírníkové Krohové byl pro vesničany zcela nepřijatelný, z čehož jasně vyplývá, že by s ní v manželství nevydržel zřejmě vůbec nikdo. Z jejích zápisků je zřejmé, že se neměla vůbec vdávat a mít děti. Více než tradované historky u pamětníků totiž o Pammrové vypovídá její vlastní dílo. Z něj sice plyne její velké vzdělání, široká slovní zásoba nejen česká, ale i časté používání cizích slov, i poetický styl hlavně v korespondenci. Na druhou stranu Anna o sobě prozrazuje mnohé nelichotivé, co je v naprostém souladu s tradovanými názory na Žďárecku.

Manželství se nevydařilo, ale jako katolíci se běžně rozvést nemohli, došlo jen na tzv. rozluku od stolu a lože. Žili odloučeně, ale rozvedeni nebyli. Dokládá to vpis v matrice pod jejich uvedeným sňatkem. I v únoru 1906 proto při pohřbu dcery Almy zapsal farář, že matka Anna je provdaná za lesníka Kroha.

Rozluka proběhla v Brně, rozsudek je datován 16. 1. 1904. Kroh odešel z hájovny a postavil si nedaleko domek. I Anna si zakrátko zřizuje s jeho pomocí provizorní bydlení. Z dalších osudů jen to nejdůležitější: 22. 2. 1906 umírá na souchotiny dcera Alma, pohřeb se koná ve Žďárci o tři dny později. 2. 7. 1914 prchá syn František do Ameriky, 6. 7. 1915 umírá jeho otec Kroh. Po smrti Kroha dostávala vdova malý důchod. Anna si nechá postavit v roce 1922 zděný domek v sousedství letního sídla rodiny Havlovy. Finančně jí přispěli básník Březina a rodina Havlova. Časem však musí domek prodat a staví si na zahradě v roce 1938 dřevěné obydlí. Žije až do roku 1945, kdy 19. září umírá.

V Životopise Anna přiznává, že své děti nemiluje, že jsou jí na obtíž (s. 128, 132) a že „pohlavnost pociťuje jako nežádoucí břímě“. Otce nemanželské dcery kdysi odmítla, „manželský život ji nelákal“, věděla, že „se pro manželský život nehodí“ (s. 31-32). Do deníku píše o „osudném prokletí manželského vězení“ (viz s. 138).„Jsem matkou a nejsem matkou… na poli mateřství nemohu skliditi ničeho než bodláčí“ (s. 146). „Život můj by byl skoro ideálně bezstarostný, kdybych neměla dětí. Tyto visí jak ohromný balvan na křídlech mé duše,“ (s. 162) napíše bezostyšně a bezcitně Anna Pammrová. „Vlivem nepohody a brebentění Frantíka odumřely mé nejlepší myšlenky,“ (s. 177) postěžuje si jindy. Lze se divit Frantíkovi (sám si posteskl, že se neměl narodit – s. 181), že po takových stescích utekl bez rozloučení do Ameriky?

Při sčítání v roce 1910 uváděl syn František Kroh jako hlavní zaměstnání spisovatelství, stejně tak matka. Ale kromě občasných překladů nic netvořil. Sice ho naučila tři cizí jazyky, ale jinak byl k ničemu, neuvařil si ani vajíčka, pořádně ani čaj. Radši nejedl. Pammrová byla nadšena, když konečně našel práci na velkostatku Molitorov u Kouřimi. Radovala se, že je konečně sama, jenže po 2 měsících dostal Kroh výpověď.

František Kroh pak pracoval zdarma dva roky na poště ve Žďárci, kde zdefraudoval počátkem července 1914 částku 50 000 korun. Zřejmě vše déle připravoval. Peníze z cizích účtů zasílal na své účty v Brně a Vídni. Šlo tehdy o 50 průměrných ročních platů, „tedy něco kolem 11 milionů korun“, přepočítává v roce 2014 Šťastný. Kvalifikovaný zaměstnanec bral tehdy zhruba 90 korun měsíčně. Výtečník Kroh uprchl 2. července i s dívkou Marií Holánkovou přes Brno, Vídeň, Terst a Le Havre do Ameriky. Nějaké peníze cestou vybrali, ale k celé částce se zdaleka nedostali, jejich další život to nepřipouští. František si změnil jméno na Gartner a datum narození na rok 1893, využil k tomu dokumenty o legitimizaci.

V Kanadě vystoupili z lodi ve chvíli, kdy vypukla světová válka. Jeho útěk byl pro matku úlevou. Soud chtěl ale nahradit škodu a odhadoval i její majetek. Anna uvažovala o převedení domu na rodinu Havlovu a vzdala se i dědictví po Krohovi. Věnovala je obci.

Uprchlíci žili v Kanadě, kam připluli na lodi Caroline z Le Havru 28. 7. 1914. V záznamech cestujících jsou vedeni jako manželé, což bylo zřejmě fingováno, stejně jako jména. Po dvou letech odjeli z Kanady do USA. Do Seatlu připluli 23. 2. 1916, zde se objevují v seznamech do roku 1927, od 1929 v Kalifornii. V Seatlu se jim narodil syn i dcera, ale ta zemřela po 4 dnech.

Kroh psal v roce 1919 domů, že v předešlém roce začal pracovat v zásilkovém obchodě. Až v roce 1940 tam povýšil na nákupčího. Syn George se narodil 17. 5. 1916 a zemřel při autonehodě v Los Angeles 13. 6. 1959. Marie Holánková zemřela jako Mary Gartner 15. 2. 1961. K rodičům Holánkům snad později chodily balíčky z Ameriky. Kroh si psal s matkou tajně nejpozději od r. 1919 přes adresu na Pavlu Moudrou. Zemřel 25. 5. 1987, měl přes 95 let. Zůstal vegetariánem, jak jej matka vychovala. Ta přežila 2. světovou válku, moc radosti ji však nečekalo.

V roce 2010 přijela do míst, kde žili a vadili se Kroh a Pammrová, vzácná návštěva. Americká studentka Eleaine Elizabeth Eller, vnučka Georga Gartnera. Prapravnučka Anny Pammrové… Té, co se pro manželství naprosto nehodila. Více zase příště.

Literatura:

Jurman, Hynek: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010.

Křemenová Alma: Anna Pammrová-životopis. Sursum, Tišnov 2005

Pammrová, A.: Dopisy slečně M. Zinfelové, bernímu radovi N. Zinfelovi, manželům Havlovým a jejich synům. Strojopis.

Šťastný, J.: František Pammr (Kroh, Gartner). Pátrání po ztraceném synu Anny Pammrové. Věstník SAP č. 58 a 59, 2013 a 2014.

Foto: Hynek Jurman