Článek
Možná jste někteří svého času sledovali soudní proces s komunisty Jakešem a Lenártem. Po 34 letech byli souzeni za vlastizradu a nakonec osvobozeni. Pro nás všechny, kteří jsme prožili rok osmašedesátý, určitě vlastizrádci, kolaboranty a tím nejhorším, co si lze jen představit, oba byli! Podle soudů však byli nevinní, neboť se musely ctít zákony, které platily ve své době. A Jakeš s Lenártem přece nerozvraceli socialismus!
Nejsem sám, komu je z takového práva nedobře. Tak je tomu i v jiných případech. I tříleté dítě pochopí, že není v pořádku manipulace s podnikem, kdy se velký kolos rozčlení na menší, díky tomu posbírá dotaci pro malé podniky, aby se poté zase vrátil do kolosu. Že je to podvod, podraz, manipulace, zlodějna! Tříleté dítě pochopí, když mu to hezky vysvětlíte. Ale soudy? Ty tápají a perou se s tím dlouhá léta! Totéž střet zájmů. Pokud může politik ovlivňovat přítok peněz do firmy, z níž budou profitovat jeho potomci, tak přece nemůže být střet zájmů vyřešen! To pochopí blbec, to pochopí dítě, ale politici jen někteří. Ty podržtašky přisluhující svému šéfovi mají problém za vyřešený. Žádný střet podle nich neexistuje, lze tedy dotace čerpat! A o to jde! Co právníci? To zase bude na dlouhé řešení.
Právníkům se z předešlých kauz žaludek nezvedá, jim se zdáme v nepořádku my ostatní. Drží se pevně litery a my prý nemáme co remcat. Paragrafy se totiž dají pěkně ohýbat! Počkejte v nebi, může aspoň hrozit ukázněný katolík. Ten je zase na rozpacích, jak pohlížet třeba na Husovo upálení. Řadový evangelík je samozřejmě odsoudí. Já ostatně také a vy možná též. Ne tak právník a historik.

Pamětní deska MJH v Betlémské kapli
K čemu dospěli badatelé i z okruhu evangelického? Když to vulgárně zestručním, tak k tomu, že Jan Hus byl upálen po právu. A že si svůj hořký konec zavinil z velké části sám. Nadělal spoustu chyb a lehkomyslností. Zbytečně se dostal do sporu s pražským kardinálem Zbyňkem Zajícem a oháněl se pak královským smírem, i když ten nebyl dokonán. Ignoroval kardinálské předvolání ke kurii, a proto se dostal do klatby. Nikoliv zatím za kacířství, ale pro nedostavení se. V roce 1412 se Hus odvolává k samotnému Kristu a tím zcela poruší pořádek práva. Tvrdí to znalci práva a historie. Napsal to i takový Jiří Kejř (1921-2015).
Dále prý byl Jan Hus příliš naivní, neboť jel do Kostnice s vírou v diskuzi a neuvědomoval si, že bude stát před soudem, jenž o diskuzi nedbá. Soud přece soudí a nehledá pravdu! Tohle jsem se dozvěděl osobně u soudu také, skoro 600 let po Husovi. Byl jsem z toho tehdy zdrcen. Každý právník však ví, že tomu tak je. „Tady se nehledá pravda, tady se soudí!“ řekla mi tehdy předsedkyně senátu.
Zikmundův glejt ztratil platnost v konfrontaci s církevním právem a lpění na něm prý bylo směšné. Po velkém utrpení ve vězení byl Hus přesvědčován k odvolání, znění článků pro odvolání bylo stále umírňováno a církevní představitelé i král Zikmund přesvědčovali Husa k ústupnosti. Vyhýbali se nejhoršímu možnému konci. Nešlo jim o lidskou vatru. Mistr však zůstal statečným. „Podle kanonického práva se Hus provinil a byl odsouzen právem,“ zní dnes závěr znalců. A tak se aspoň, i v případě Jakešově a Babišově, utěšujme spravedlností morální a věčnou…
Na závěr z jiného soudku. Už ve starém Řecku se šifrovaly zprávy. Pásek se namotal na kolík a popsal řádkami. Po narovnání se řádky rozpadly a kdo neznal princip a nepoužil stejný průměr kolíku, nemohl text rozluštit. Slavný Caesar kódoval tak, že každé písmeno nahrazoval písmenem o tři místa dále. Podobně na to šel první šifrující Čech, právě Jan Hus. Souhláskami nehýbal, ale samohlásky nahrazoval vždy následujícím písmenem abecedy v přesvědčení, že jeho listy z Kostnice nebudou rozluštěny. Místo A psal B, místo E zase F a tak dále. Hus tedy bylo Hvs. Mé jméno by znělo Hznfk Jvrmbn. Dost naivní! A poznáte, kdo se ukryl do šifry Lvdvjk Vbcvljk? Jak jednoduché v době šifrovacích strojů a počítačů.

Husův reliéf od Pelikána v Borovnici
Zdroje:
Jiří Kejř: Jan Hus známý i neznámý. Karolinum, Praha 2009.
Hynek Jurman: Mluvit jako prezident. ZZ, Štěpánov 2003.
Foto: Hynek Jurman






