Jan Masaryk chtěl s každým vycházet, nakonec spadl. Zamyšlení nad smrtí ministra

Po únorovém převratu se naplnil osud velkého demokrata Jana Masaryka. Syn prezidenta Osvoboditele trpěl depresemi, snad i komplexem z osobností svého otce a prezidenta Beneše. Za války se stal nejpopulárnějším Čechoslovákem, po ní ministrem zahraničních věcí. Nikdy si to nechtěl s nikým rozházet, otevřeně nevystoupil ani proti komunistům. Zřejmě potřeboval podporu do prezidentské funkce. Podepsal se tak na únorových událostech. Přežil je o pouhé dva týdny. Po první schůzce nové vlády řekl: „S touhle vládou si rád zavládnu!“ Ironickou poznámku zřejmě snaživý reportér nepochopil. Vzápětí si tajemníkům postěžoval, že je to vláda strašná. Každou chvíli mluvil jinak. Hned chtěl skákat z okna, hned měl namířeno do odboje za hranicemi. Ministerská funkce mu mohla usnadnit emigraci.

Jeho mrtvé tělo oblečené v pyžamu naruby bylo nalezeno na dvoře Černínského paláce 10. března 1948 údajně v půl sedmé ráno. Leželo tam zřejmě už o dvě hodiny dříve a na boku, nikoliv na zádech. Dostavila se kriminálka v čele s doktorem Zd. Borkovcem, ale také Státní bezpečnost. Jim v patách Nosek s Clementisem. Borkovec poslal pro šéflékaře Teplého. Po necelé hodině Nosek kriminalisty vykázal a vyšetřování přebrala i s nafocenými filmy, sejmutými otisky a dalšími materiály Státní bezpečnost. Ta se dopustila řady pochybení od lajdáckého zajištění stop až po nevyslechnutí řady svědků.

Výsledek šetření byl znám předem. Sebevražda! Případ byl uzavřen ještě před skončením soudní pitvy! V odůvodnění stálo Masarykovo pomatení smyslů a nemoc. Ministr Nosek oznámil v době, kdy vyšetřování teprve začínalo, že k pomatení došlo pod vlivem přátel ze Západu, kteří mu v dopisech vyčítali, že vstoupil do komunistické vlády. Ve skutečnosti přišlo podobných dopisů jenom několik a tajemníci je stejně nepředali. Proti sebevraždě svědčí řada nesrovnalostí. Člověk jeho formátu by neskákal v pyžamu a bosý, nevolil by méně přístupné okno a neodlézal od něj po římse, neboť tělo neleželo přímo pod ním. Jako věřící by sebevraždou porušil desatero! O nedávném Drtinově pokusu Masaryk prohlásil, že z okna skákají služky! Na jeho případu viděl, že by se mohl jenom zmrzačit. Pokud by se k činu odhodlal, nenalezly by se na římse i pyžamu výkaly. Sebevraždu mohl mnohem snadněji spáchat silnými prášky na spaní. Pitvu prováděl komunistům zavázaný František Hájek se závěrem, že smrt nastala bez cizího zavinění. Pitva potvrzovala dopad šikmo na paty, pád do sedu, roztříštění pánve a zlomení žeber. Masaryk musel být při pádu při vědomí.

Za demonstrativní sebevraždu měl skok z okna Masarykův osobní tajemník Antonín Sum. A mnozí jiní. Ovšem v tom případě by jistě Masaryk deklaroval své politické postoje v dopise na rozloučenou! Vzpomínky tajemníků i komorníka jsou plné nesrovnalostí, dle J. Mareše „koordinovaně lhali“ a V. Jandečková naznačuje, že Sum mohl být sovětským agentem. Brzy se vynoří teorie o vraždě. Komunisté se hájí, že pro ně měl živý Masaryk nedozírnou cenu a nepotřebovali se ho zbavovat. Situace by se ale změnila, pokud by ministr emigroval. Tehdy mohl být nebezpečný. A jeho útěk byl pravděpodobný. Dlouholetá přítelkyně Marcia Davenportová odletěla 7. března do Londýna a tam měla na Jana čekat. Dr. Oscar Klinger tvrdil, že chtěl Masaryk emigrovat, když vyslechl domněnky o svém možném zavraždění. O přípravách k odjezdu svědčí i svědectví komorníka Suma, že se 9. března zajímal Masaryk o množství peněz a o materiální věci, což nikdy jindy nečinil. Teorii o vraždě zdánlivě nahrávala kytička sněženek, která v rakvi kryla místo za pravým uchem nebohého. Ve skutečnosti jí měl tajemník zakrýt jizvu po pitvě. I doktor Steinbach byl přesvědčen o Masarykově vraždě. Když mu pár dní před smrtí píchal injekci, vrazili do bytu čtyři urostlí chlapi ve stejných oblecích. Podobné komando pak mělo přijít v osudnou noc…

Teorie o sebevraždě i vraždě se několikrát vystřídaly. Vrahy měl poslat samotný Stalin, jindy zas američtí agenti. V roce 1968 inicioval nové vyšetřování Ivan Sviták. Koncem roku 1970 pověřený pracovník GP uvedl, že šlo o sebevraždu. Počátkem normalizace byla smrt označena za nešťastnou náhodu. Masaryk prý nemohl usnout, sedl si do okna na polštáře a kouřil, pak konečně usnul a vypadl ven. Závěr zcela poplatný době, kterou nástup Husáka přinášel. Bez zajímavosti určitě není řetězec záhadných úmrtí lidí, kteří byli do případu nějakým způsobem zasvěceni. Napočítáno jich je 17!!! To je ale téma na jiný článek.

Zajímavá je verze o útěku oknem před vetřelci. V noci z 9. na 10. března 1948 mělo přijít do Masarykova bytu pět mužů ve věku kolem třiceti let. Často bývají označováni za partyzány. Přístup do bytu nebyl problém, desítky lidí měly od Černínského paláce klíče a syn komorníka Příhody se dovnitř dostával i bez nich, přes zeď a sklepem. Komando snad nepřišlo Masaryka zabít, mohlo hledat důkazy o chystané emigraci ministra či kompromitující materiály, aby byl vydíratelný. O přítomnosti komanda v ložnici ministra svědčí nepořádek (rozházené polštáře, holící čepelky, prostěradlo) i analýza cigaretových nedopalků. Pocházely od 3 lidí a jedny cigarety byly vyrobeny v SSSR. Došlo ke sporu s Masarykem, jenž už odpočíval v pyžamu, vetřelci ho napadli a Jan unikl do koupelny a vlezl ve strachu do okna? O rám si přitom mohl způsobit odřeniny na břiše. Trpěl však závratí a okno bylo 15 metrů nad nádvořím. Nebylo divu, že se u něj v té hrůze objevily exkrementy. Strach z komanda však byl větší, a proto se napadený posouval po 60 cm široké římse směrem vlevo od okna. Ušel asi 90 cm a dále se už nemohl přidržovat okna. Vetřelci se ho asi pokoušeli vtáhnout zpět a během strkanice ztratil Masaryk rovnováhu. Ve strachu, aby nespadl na hlavu či záda, se od zdi odrazil. Jen proto spadl na paty a zůstal ležet nohama 290 cm od zdi a 1310 cm od kolmé stěny. Takřka kolmo na zeď. Tak bylo jeho tělo zakresleno na náčrtku, který StB nezabavila, neboť byl pořízen až 11. března a objeven v roce 1994! Partyzáni pobrali zlato, valuty a písemnosti a zmizeli.

S touto teorií přišel vyšetřovatel Jan Havel až v 90. létech. Podle něj vedl komando bývalých partyzánů Augustin Schramm, jenž pracoval od počátku války pro NKVD a z partyzánského štábu kontroloval všechny skupiny. Na kritickou noc neměl alibi. Do hlavní role staví Schramma též americká spisovatelka Claire Sterlingová. Vůbec není vyloučeno, že nitkami tahal jiný partyzán, Miroslav Pich-Tůma. A že komando vedl osobně Josef Vávra-Stařík. Tohle tvrdil i JUDr. Lubomír Blažek v reakci na článek Pavla Štillera v časopise Polygon. Podle Blažka nařídil domovní prohlídku Slánský, vedl ji Vávra-Stařík a s ním se účastnili bývalí partyzáni Vilém Krajčírovič, Oldřich Kojecký, Jan Hradil a Oldřich Fišmajstr. Ze zbytku amidopyrinu v propláchnutém žaludku usuzuje na ministrovo omámení a následné vyhození z okna. Blažek dokládá i to, že na ÚDV dobře věděli, že Schramma nezavraždil Choc. Chocovo přiznání mohlo být motivováno očekáváním, že soudní proces pro něj dobře dopadne. A za vraha Schramma považuje Blažek Jarina Hoška, „příslušníka NKVD, který měl kromě jiného na starosti čistky mezi španěláky“.

V nových časech se Masarykova smrt prošetřovala mnohokrát. Kriminalista Jan Havel tak činil v letech 1993–1996 a dospěl už k zmíněnému závěru vynucené sebevraždy, kdy oběť prchala před komandem. Protože tělo neleželo přímo pod oknem a nemohlo být vyhozeno nejméně 1,5 metru stranou, musel Masaryk vstoupit na římsu. Místo odskoku stanovil Havel na 1650 mm od hrany okna. Vyšetřování v letech 2001–2003 vedl Ilja Pravda z ÚDV a během něj přišel prof. Jiří Straus z Policejní akademie ČR s biomechanickým zkoumáním, které vyloučilo aktivní skok z okna při sebevraždě. Tělo dopadlo svisle, mělo utržené srdce i játra a zlomené paty, nohy, pánev, obratle. K pádu Jana Masaryka dle Strause muselo dojít působením vnější síly jedné či několika osob. Podle polohy těla byl nejpravděpodobnější únik po římse, a pak odraz od zdi až při pádu, kdy jej pachatelé mohli vystrčit. Hypotéza byla později zpochybněna kvůli tomu, že tělem bylo hýbáno a původně neleželo na zádech. Straus uváděl pád přímo z okna, jak bylo zakresleno na plánku. Ale kótování dokazovalo, že Masaryk ležel stranou od okna. Martin Čermák a Jan Špička díky moderním simulačním technikám zohlednili už známý poznatek, že výchozí bod Masarykova pádu nebyl přímo v okně, nýbrž na římse přibližně metr od okenního rámu. Masaryk unikl na římsu, tam se mohl leknout pronásledovatelů a spadnout. Nebo jen ztratil rovnováhu…

S další verzí přišla spisovatelka Václava Jandečková v roce 2015. Za bernou minci vzala výpověď Jana Bydžovského z 25. ledna 1950, v níž se dotyčný přiznal, že Jana Masaryka zavraždil osobně s pomocí plk. Františka Fryče na pokyn britské strany. Prý měl Arnošt Heidrich, generální sekretář ministra, obdržet z Londýna příkaz k odstranění Masaryka. Přitom Masarykova vražda postrádala z britské strany motiv. Bydžovský byl zatčen 8. 11. 1949 a vyslýchán ve věci špionáže v celní politice. A najednou sám od sebe začal v noci na 20. 1. 1950 vypovídat, že zavraždil Masaryka! Měl jej omámit a s Fryčem pak vyhodit z okna na popud britské tajné služby. Ta měla být infiltrována komunistickými agenty, kteří prý tento fingovaný příkaz vydali. O pět dnů později prozradil, že proklouzl vrátnicí Černínského paláce ke schodišti do soukromých bytů, zaklepal v předsíni na Masaryka a vstoupil na jeho vyzvání. Jako záminku nesl depeše od Heidricha. Když je ministr začal pročítat, nenápadně mu nasypal do šálku s kávou uspávací prášek. Masaryk kouřil, nabídl i návštěvě a po paměti vypil kávu. Dělal si poznámky do depeší do chvíle, kdy mu bylo nevolno a natáhl se na otoman. Pojednou zavřel oči a depeše mu vypadly. Tehdy vstoupil Fryč a ministra odnesli do koupelny. Bydžovský vysadil nohy omámeného ven a pomohl Fryčovi. Shodili Masaryka nohama napřed. Sebrali depeše, které později spálil Bydžovský v kamnech, a vyplížili se ven. Verze má plno otazníků. Protože tělo neleželo přímo pod oknem, tak uváděla autorka, že tělo bylo hozeno „šikmo do strany“, že bylo znečištěno prachem od zdi a leželo 2 m od zdi, že jej vyhodili „nohama napřed, čelem do místnosti“. Což je poloha dost komplikovaná a ne nejběžnější pro výhoz.

Proč bylo tělo poškrábáno na břiše a znečištěno, když je vyhazovali minimálně dva? Proč se objevila stolice, pokud by Masaryk spal? Jak mohlo šikmo vyhozené tělo ležet kolmo ke zdi? Jaký by měla britská výzvědná služba zájem na smrti Masaryka? Že by k vraždě vyzýval právě generální sekretář Heidrich? Šlo o naprosto nevěrohodné obvinění. Žádné větší omamné prostředky pitva nenašla! Ani šálek od kávy se nenašel! Bydžovský později místo Fryče uvedl jako spolupachatele Jiřího Lišku a nakonec vše popřel. Proč se tedy přiznal sám od sebe, a pak vše odvolával a popíral? Nejen v roce 1968, ale už 26. 2. 1950. Přiznání prý bylo vynucené vyšetřujícími orgány StB a obavami o rodinu. O jakou hru šlo, že toto přiznání nakonec vyšetřovatelé StB nevyužili? Hodilo by se jim přece obvinit britskou tajnou službu! Raději zůstali u oficiální sebevraždy. Bydžovský jistě lhal. Třeba že dostal klíče od SNB, že je i vrátil, ve skutečnosti ovšem byla vrátnice zavřená. A sypat prášek do kafe těsně před očima oběti, to je jak ve špatné detektivce. Logičtější by bylo vniknutí komanda a uspání či omráčení násilím. Souhlasím s Prokopem Tomkem, který považuje Bydžovského výpověď za nehoráznost hlavně vůči Heidrichovi, Masarykovu příteli a až do podzimu 1948 jednomu z nejmocnějších na MZV. Tuto verzi nakonec rozporuje i pitva dopadem na paty, při němž musel být Masaryk při vědomí. Známý badatel Jaroslav Čvančara ale také nepochybuje o výpovědi Bydžovského, odmítá však britskou či sovětskou režii. Podle něj vyhodili ministra, jenž je nebývale zklamal, z vlastního popudu zaměstnanci ministerstva zahraničí. Tedy Bydžovský a Fryč z popudu Heidricha.

Až v roce 2019 byla z popudu V. Jandečkové zveřejněna nahrávka policisty Vilibalda Hofmana z jara 1968. Ten zajišťoval vchody a místo činu jako první policista a na nahrávce říká, že vedle Masaryka posbíral několik kůstek z jeho nohou, které zavázal do kapesníku a položil vedle těla. Kapesník však na oficiálních fotografiích chybí, z čehož Hofman usuzoval na manipulaci. V protokolu však podepsal úplně něco jiného, než nahrál po 20 letech. Podle mého názoru by kapesník od těla odstranil téměř každý fotograf, který by chtěl mrtvého fotit. Aniž by zamýšlel cokoliv zlého. Při 75. výročí Masarykovy smrti se zase hodně polemizovalo. Václava Jandečková už zřejmě opustila teorii s Janem Bydžovským i argumenty Hofmana, resp. si myslí, že u toho Bydžovský byl, ale pro jistotu prý byl Masaryk střelen do hlavy! Bere tedy vážně jeho výpověď, ale ve všech bodech ji současně mění! Což je divné až podezřelé. Dnes žádá exhumaci těla. Stojí za tím Kreml, důkaz prý leží v Lánech a možná by se našel i náboj. K tomu ji vede podlitina nad pravým spánkem v rozsahu 2,2 cm s černou sraženou krví, kterou zmiňuje pitevní protokol. Detailní fotografie těla v rakvi však zachycuje právě toto místo a vstřel tam určitě nebyl! Pitva ostatně žádnou stopu po střele neobjevila.

Novinář Jaroslav Mareš vyzpovídal forenzního biomechanika Zdeňka Horáka, jenž shrnul, že tělo padalo svisle a dopadlo symetricky na obě paty, mělo roztržené srdce a natržená játra i slezinu a všechny už výše uvedené zlomeniny. Těžko si představit dva muže, jak s ním postupují po římse od okna a spouštějí jej na paty. Navíc by musel mít Masaryk podlitiny na místech, kde jej drželi. Všechna zranění byla vitální, tedy nepadalo mrtvé tělo. To leželo mírně na boku a na záda jej přetočili nálezci. Ale nebylo přenášeno. Horák se přiklání k aktivnímu skoku, spíše k sebevraždě. Ale připouští, že v bytě musel být někdo, kdo pak zhasnul v koupelně. Namítám, že skočit pozpátku z římsy do vzdálenosti 2,90 metru od paty zdi by nedokázal z místa ani atlet. A vyhození omámeného těla více lidmi, aby padalo tak daleko od okna svisle na paty a za 15 metrů se nepřetočilo, to je také nemožné. Spíše to zahnání na římsu a aktivní odraz po ztrátě rovnováhy. Ale vzdálenost 2,90 metru se mi zdá příliš velká.

A co údajná zpráva dr. Teplého, že byl volán už v 5 hodin ráno, že našel na těle mrtvého odřeniny a škrábance, v týle pak střelnou ránu pravděpodobně ráže 7,65 s ožehnutými okraji? Paty měl rozmlácené nějakým nástrojem, jinak na chodidlech žádné stopy po pádu. Teplý se měl bát o život, proto promluvil a záznam provedla ve slovenštině jemu blízká osoba. Je uložen v archivu diplomata Jana Papánka. Zatím se však nenašel originál tohoto hodně svérázného dokumentu. Pokud by nešlo o falzum, znamenalo by to jediné – Masaryk byl po boji a inkasování řady šrámů zastřelen, tělo pod okno bylo přeneseno a pachatelé mu roztloukli paty. Tím by se některé rozpory vysvětlovaly, ale ještě více by jich vzniklo! Víme, že rozsáhlá vnitřní zranění hovoří pro pád z výšky a je tu plno dalších nesrovnalostí. Otazníků zbývá mnoho. Proč Masaryk po dopadu více nekrvácel?! Proč je vyfocen v jiném pyžamu, než měl podle svědků? Nedávno se objevily nové dokumenty, především diplomatické. Snad i svědectví komorníka Příhody, že měl Masaryk před smrtí prudkou hádku s trojicí mužů. Mnozí si slibují definitivní vyřešení po otevření ruských archivů, vždyť kdysi sovětská rezidentka Jelizaveta Paršinová tvrdila, že byla součástí Moskvou vyslané skupiny, která Masaryka zavraždila. Ale optimismus asi není příliš na místě. Masaryka každopádně zabil nástup komunistů k moci, tedy Únor 1948.

Literatura:

Davenportová, M.: Jan Masaryk. Poslední portrét. Panorama, Praha 1991.

Blažek, L.: Vrahové Jana Masaryka. Strojopis, Rudka 24. 7. 2001.

Jandečková, V.: Kauza Jan Masaryk. Nový pohled. Nakladatelství Čes. lesa, Domažlice 2015.

Kettner, P.: – Jedlička, I. M.: Proč zemřel Jan Masaryk? Horizont, Praha 1990.

Kosatík, P. – Kolář, M.: Jan Masaryk. Pravdivý příběh. Mladá fronta, Praha 2000.

Liška, V.: Jan Masaryk. Tajemství života a smrti. NAKLADATELSTVÍ XYZ, Praha 2018.

Nebojsa, B.: Zlatá léta padesátá. Zubří země, Štěpánov 2023.

Pospíšil. J.: Hyeny v akci. Lípa, Vizovice 2003.

Jan Masaryk – II. Smrt. (ČT 1, 5. 3. 1998).

Krok do prázdna Jana Masaryka aneb Dokonalý zločin (ČT 2011, režie Marcel Petrov).

Jan Masaryk. Poslední portrét. Panorama, Praha 1991. https://www.stream.cz/badatele/posledni-sance-objasnit-smrt-jana-masaryka-kdo-ji-chce-promarnit-65223615#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=videoportal.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest270_search_overlay_varBB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Foto: H. Jurman, M. Zídek, Wikimedia commons – volné dílo.