Článek
Josef Fric (1918–1952) se narodil 13. února 1918 v Bystrém, a již od 16 let býval souzen za krádeže, zpronevěru a tuláctví. Jeho zločineckou kariérou se důkladně zabýval Ondřej Hladík na stránkách ustrcr.cz.
V roce 1938 odešel Fric z Bystrého do Prahy, kde se odvděčil svému zaměstnavateli krádeží 2 000 korun. V září roku 1938 jej proto Krajský soud trestní v Praze poslal na čtyři měsíce do těžkého žaláře zostřeného dvěma posty. V pankrácké věznici se přesto nezdržel dlouho, protože mu byl trest prominut amnestií. Na konci 30. let už patřil k nepolepšitelným pachatelům kriminálních deliktů a ocitl se na okraji lidské společnosti.
Již 27. října 1938 opět kradl a dostal trest šesti měsíců těžkého žaláře, zase s dvěma posty. V květnu 1940 obdržel trest tří let těžkého žaláře za vykrádání obchodů, kdy způsobil škody ve výši 50 000 korun. I do jeho života pak zasáhla válka a místo nástupu do trestního ústavu byl odeslán do koncentračního tábora. Pravděpodobně vystřídal Osvětim (později i Birkenau), Flossenbürg a jeho pobočku Ansbach, odkud v roce 1944 uprchl. Ukrýval se v okolí Bystrého, přičemž se měl zapojit do odboje v Železných horách, později i do Pražského povstání. Tuto činnost dokládal udělením „Pamětní medaile za záchranu města Skutče“ a diplomy, které potvrzovaly jeho přítomnost na barikádách.
Jeho odbojová činnost však byla velice svérázná, jak dokládal velitel stanice SNB v Bystrém: „…bojoval údajně v roce 1945 na barikádách v Praze, kde měl v úmyslu využít zmatku a odciziti nějaký majetek, přičemž byl postřelen“. Hrdinný bojovník byl tedy postřelen při krádeži! Svědci z Bystrého, kteří Frice osobně znali, jeho odboj popisovali následovně: „…se dostal do styku s partisány, s nimiž se účastnil vyvlastňování takovým způsobem, že dělal hanbu poctivým partisánům.“
Po válce se Fric oženil s Annou Skoumalovou z Jedlové, jejich soužití však bylo oboustranně skandální! V letech 1948–1950 byl třikrát odsouzen pro majetkové delikty. Nakonec si 7. března 1950 vyslechl rozsudek, na jehož základě měl strávit příštích šest let za mřížemi. K výkonu trestu byl zařazen do pankrácké věznice, konkrétně do pracovního útvaru při dole v Kamenných Žehrovicích, odkud již za tři dny uprchl. Poté společně s Evženem Kubešem vykrádal chaty a obchody, nejprve v středních Čechách, později se přesunul na Vysočinu, kde vyloupil několik chat, dvě prodejny a nakonec obchod Prvoděv ve Žďáře nad Sázavou, přičemž způsobil škodu 39 000 korun. V té době disponoval ukradeným občanským průkazem, takže vystupoval pod jménem Jan Protivný. Josef Fric s Janem Heřmanem pak vzbudili podezření ve Sněžném a byli 28. dubna 1950 zatčeni. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou udělil Fricovi devítiletý trest, který si měl odpykat v Jihlavě. Ale 4. září byl přemístěn do vápencových dolů v Mořině na Karlštejnsku, odkud po čtyřech měsících znovu utekl.
Vloupal se do chaty poblíž Chlumce nad Cidlinou, kde objevil belgickou pistoli značky FN ráže 9 mm, pistoli ČZ ráže 6,35 mm a náboje. Na počátku prosince dorazil do Bystrého a navštívil rodiče, jimž oznámil, že utekl z vězení a musí se ukrývat. Začátkem prosince 1951 začala Fricova protistátní činnost, kdy v noci na 4. 12. napadl újezdního tajemníka Jindru ve Veselí. Až do 4. února se Fric ukrýval v Bystrém, kde došlo v lednu 1952 k založení protistátní organizace. Na její činnosti se pod vedením Josefa Frice mělo podílet dalších osm lidí (Jiří Fric, bratr Engelbert Fric, bratranec Karel Fric, Jitka Bartoňová, Anna Andrlíková, paní Knetiková, Evžen Dosoudil a Robert Švec).
Původně chtěli šířit protistátní letáky, ale brzy naplánovali i sabotáže, útoky na funkcionáře KSČ a snad i destrukce pomocí trhavin. V lese u Bystrého chtěli zřídit tajný bunkr, kde se měl Fric s Robertem Švecem ukrýt. K životu v ilegalitě zajistil Evžen Dosoudil trochu infantilně přehled skautských stopovacích značek a Jitka Bartoňová šifrovací klíče pro psaní dopisů. Plánovaná protistátní činnost ale zůstávala jen ve fázi příprav. Fricova skupina zato spáchala od 31. prosince 1951 do 13. února 1952 osm ozbrojených vloupání do obchodů, hostince, soukromého bytu a farního úřadu. Zaměřovala se na textilie, potraviny, kuřivo, alkohol a hygienické potřeby. Zčásti vyčíslená škoda dosáhla výše 63 000 korun.
Dne 4. února 1952 se Fric přesunul do obce Jedlová a začal s aktivní přípravou na odchod do zahraničí. Bratranec Karel Fric, hajný v pohraničí, mu však přechod v zimě nedoporučil. Josef Fric a Robert Švec se tedy vypravili na další „protistátní“ akci v Jedlové. Ráno 21. února 1952 zde vylákali klepáním na dveře před dům újezdního tajemníka Františka Macků. Ten spatřil dva muže s pistolemi v rukou a bezpečně je poznal. Začali mu vyhrožovat, bili ho do hlavy a vyptávali se na další funkcionáře z okolí. Nakonec odešli až k Proseči.
Téhož dne v půl jedné odpoledne se velitel stanice SNB v Proseči, štábní strážmistr Jan Janda, vydal domů na oběd a cestou na náměstí spatřil dva muže, kteří zrychlili krok. Pak už prchali a náhle zahájili palbu. Štábní strážmistr Janda střelbu opětoval a zasáhl Švece do nohy. Vzápětí sám upadl, což mu pravděpodobně zachránilo život, protože ho protivníci považovali za mrtvého. Střelci Josef Fric a Robert Švec se dali na útěk lesem přes Toulovcovy Maštale do obce Vranice, kde se ukryli na statku Emila Vávry. Zde pak byli bez odporu zatčeni. Při osobní prohlídce u nich příslušníci Bezpečnosti nalezli pistole, granáty, dalekohled a mapy.
Fric ve dveřích stáje domu č. 47 ve Vranicích
Fric byl odvezen na stanici SNB v Boru u Skutče a ještě tentýž den do věznice KV StB v Pardubicích. Prodělal několik výslechů, na jejichž základě zatkli řadu dalších osob a 7. března 1952 bylo vypracováno trestní oznámení na jedenáct lidí ze skupiny nazvané „Anna“.
Proces se konal 19. a 20. března v poličské sokolovně, předsedou senátu byl JUDr. Vojtěch Rudý. Soud shledal J. Frice vinným z trestných činů velezrady, pokusu o vraždu, rozkrádání majetku a krádeže. Odsouzen byl k trestu smrti a propadnutí jmění. Ostatní vyvázli s tresty od 15 do 24 let vězení, pokutami od 10 do 50 tisíc korun a propadnutím jmění. Žádost o milost byla 11. dubna 1952 zamítnuta, zrovna tak milost u prezidenta republiky.
Josef Fric byl přemístěn z Chrudimi do pankrácké věznice, kde prožil poslední dny před popravou. Zemřel na pankráckém popravišti 28. června 1952 v 5:20 ráno.
K jeho rehabilitaci (sic!) došlo nejdříve v roce 1991, kdy Krajský soud v Hradci Králové zrušil výrok, týkající se velezrady, ale ponechal v platnosti rozhodnutí k pokusu o vraždu. V roce 1994 zrušil stejný soud i tato usnesení. To se netýkalo výnosu k trestným činům rozkrádání a krádeže, za něž byl vyměřen přiměřený trest v délce dvou let odnětí svobody.
Fric páchal převážně kriminální trestné činy a jeho dva útoky na újezdní tajemníky společně se střelbou na příslušníka SNB nebyly vyfabulovány StB. Existují nepopiratelné důkazy, že se tyto události staly. Skutečné motivy Josefa Frice jsou jen těžko odhalitelné, šlo zřejmě o patologického zločince, který nekonfliktní styl života odmítal…
Josef Fric, fotografie z kriminálu
Jeho osoba však dodnes vyvolává vášně a ještě v roce 2018 jsem se setkal s názorem, že žádný útok na Jindru nebyl, že Fric byl estébákem, který nebyl popraven, ale naopak ho v osmašedesátém vyznamenali jako partyzána. Což je samozřejmě v rozporu se seznamem oficiálně popravených. Podobným výtečníkem byl ve stejném regionu i Josef Matouš alias Bezzubý Pepek (1921–1953). O něm více někdy příště. Pepek se také v odboji neprojevil žádným statečným činem, loupil za války i po ní, též poznal důvěrně kriminál, lákal vesničany do pastí a skončil také na komunistické šibenici. Čtrnáct měsíců po Fricovi. Na rozdíl od něj však Fric zřejmě se Státní bezpečností vědomě nespolupracoval, své známé do věznic nenaháněl. Jenom kradl, loupil a zaútočit byl ochoten na kdekoho…
Zdroje:
Jurman, H.: Rozvědčík a ti druzí… Zubří země, Štěpánov 2021.
Foto: Archiv bezpečnostních složek a Ilustrativní skica, ideogram.ai
