Článek
Hochštapler, nacista, špión, flamendr, sukničkář! Přesto se v něm hnulo svědomí! Zachránil na 1 200 životů! Vznikla o něm kniha i světoznámý film. Oskar Schindler.
Četl jsem kdysi proroctví o tom, že dojde nevyhnutelně k světové tragédii, kterou přežije jenom nemnoho lidí. Štěstí prý budou mít ti mezi Bílou a Černou vodou. Což bylo vyluštěno jednoznačně – Bílou či Světlou vodou je Svitava a Tmavou či Černou vodou Svratka, Švarcava. Žiji přímo na břehu Černé řeky a rozhodl jsem se už před deseti lety vyšlápnout na kole právě k té Světlé. Konkrétně do Brněnce k Schindlerově továrně, kde nacista zachránil za války tolik Židů. Zbytky továrny jsem si tehdy vyfotil. Byly v dezolátním stavu, vysokánské zdi hrozily každou chvíli zřícením a navíc tam byly uskladněny barely s jedy. Letošní výlet do Brněnce už byl trošku veselejší. Díky němu jsem nahlédl do historie zdejší výroby a poohlédnul se po osudech Oskara Schindlera.
Narodil se 28. dubna 1908 v nedalekých Svitavách, pracoval jako podnikatel a obchodní zástupce různých firem. Oženil se v roce 1928 s Emilií Pelzlovou a v roce 1935 vstoupil do Henleinovy strany SdP. Jako československý občan začal pracovat i s ženou pro německou rozvědku Abwehr, za což byl u nás krátce vězněn. Informace však poskytovali nejen Němcům, ale i Spojencům. Po okupaci Československa vstoupil do NSDAP. Stal se arizátorem továrny na smaltované zboží v Krakově a zaměstnával tam i Židy z ghetta. Bez omezení mohl vyrábět pro armádu a svým dělníkům vytvářel lepší podmínky, než bylo jinde zvykem.
Oskar Schindler
Po přechodu do pobočného tábora v Plaszově (1943) držel Židy v relativním bezpečí, často uplácel bezpečnostní orgány, aby bránil vyšetřování. Zbohatl z práce vězňů, ale současně jim usnadňoval přežít. Měli se lépe než v jiných táborech. Na podzim 1944 byl tento tábor likvidován a Schindler přestěhoval výrobu do českomoravského pomezí v Brněnci na řece Svitavě. Pomnichovská hranice mezi zabranými Sudety a zbytkem Československa vedla právě po řece Svitavě a procházela Löw-Beerovou textilkou. Židé teď měli jít do plynu, ale Schindler je údajně nutně potřeboval do výroby. Kdo se dostal na seznam nepostradatelných zaměstnanců, ten měl šanci přežít. Dostal se k Schindlerovi do Brněnce! Tam se Židé (cca 700 mužů a 300 žen) spolu s totálně nasazenými Poláky až do 2. května 1945 podíleli na výrobě protiletadlové munice. Nakonec už výrobu spíše předstírali. Počátkem ledna 1945 ještě Schindlerovi poskytli útočiště asi 110 promrzlým vězňům z transportu, který v Brněnci zastavil. Často uváděný počet 1200 zachráněných Židů může být mírně nadsazený, ale ne o mnoho. Poslední dochovaný seznam vězňů z dubna 1945 zahrnuje 1098 osob.
Brněnec byl osvobozen 8. května 1945 Rudou armádou. Krátce předtím Schindler s manželkou a několika prominentními dělníky, kteří mu měli dosvědčit jeho zásluhy, opustil továrnu a zamířil k americkým liniím. Měl obavy, aby v osvobozeném Československu nebyl jakožto člen NSDAP, výrobce zbraní a bývalý informátor německé rozvědky uvězněn. Po válce Schindler nějaký čas působil v Německu, později emigroval do Argentiny. Zkrachoval a přijal pozvání několika „svých Židů“ do Izraele. V roce 1958 se vrátil do Německa. Oskar Schindler zemřel 9. října 1974 ve věku 66 let a je pochován v Jeruzalémě.
Renovovaná brána do továrny.
Získal řadu mírových cen, byl oceněn titulem Spravedlivý mezi národy (1962). Stejně byla později (1993) oceněna i jeho žena Emílie, která se také obětavě starala o vězně a často bývá opomíjena. V rodných Svitavách má Schindler od roku 1994 pamětní desku. Jeho životu jsou věnovány stálé expozice ve Svitavách, Krakově, Washingtonu. Také v Brněnci, kdysi centru textilní výroby.
Továrna v Brněnci byla založena jako papírna, později se stala přádelnou vlny, z níž Izák Löw-Beer postupně vybudoval významnou textilku (od 1854). Rodina Löw-Beer pocházela z rodu německých židovských průmyslníků, přišla na Moravu v 17. století a přičinila se o její hospodářský rozvoj. Tato boskovická větev byla spjatá s pražským Maharalem, známým rabím Löwem (před příchodem do Prahy byl 20 let vrchním moravským rabínem). Zůstaly po ní krásné vily v Brně (vila Löw-Beer v Černých Polích, ale i vila Tugendhat, o níž se přičinila jejich dcera), dvě honosné vily v nedaleké Svitávce, dělnické domky a také rozlehlá fabrika. Za druhé světové války byla textilka změněna na muniční továrnu a Brněnec se stal pobočným táborem koncentračního tábora Groß-Rosen. Po válce a znárodnění prožila továrna nebývalou konjunkturu, stala se dokonce v oblasti zpracování vlny druhou největší v celé Evropě. Závod na výrobu textilu v Brněnci provozovala po roce 1989 společnost Vitka, jenže vlivem levné konkurence z Asie zakázek ubývalo a firma se dostala v roce 2004 do insolvence. Následovaly převody majitelů, prakticky zastavení výroby v roce 2009 a definitivní konec v roce 2011. Zařízení pak bylo rozkradeno a budovy zdevastovány.
Příběh Oskara Schindlera byl předlohou pro australského spisovatele Thomase Keneallyho, jenž napsal román Schindlerova Archa (1982). Podle něj natočil Steve Spielberg film Schindlerův seznam (1993) a získal za něj Oscara. Za Oskara… Poté vznikly další knihy, dokumenty, legenda! Málo se ví, že už v 60. letech napsal samotný Schindler scénář k podobnému filmu Do poslední hodiny. Nebyl však realizován, příběh o „hodném Němci“ tehdy jaksi nebyl v kurzu.
Muzeum přeživších v Brněnci.
V roce 2016 založil spisovatel Jaroslav Novák Večerníček Nadační fond Památník Šoa a Oskara Schindlera na záchranu chátrajícího koncentračního tábora a fabriky v Brněnci. Fond však v roce 2018 zanikl a do dění v Brněnci se aktivně zapojil dr. Daniel Löw-Beer, potomek předválečných majitelů brněnecké továrny. Ti museli roku 1938 kvůli židovskému původu uprchnout z vlasti a o továrnu přišli. Podruhé jim ji ukradli komunisté, a tak musel Daniel Löw-Beer zdevastované objekty znovu zaplatit. Jeho Nadační fond Archa pracuje na záchraně budov v areálu továrny a stavbě Muzea přeživších. V sobotu 10. května 2025 byla otevřena první část muzea, a to v bývalé přádelně.
Můžete zde zjistit mnohé o textilce v Brněnci, o Šindlerovi a jeho ženě, o rodu Löw-Beer a řadu dalších zajímavostí. Projdete si nádvoří, spatříte budovy bývalé továrny, jen do interiéru zatím nejde vstoupit. Spatříte opravenou původní bránu a také železný balkón, z nějž se Schindler loučil 8. 5. 1945 se svými dělníky. Pokud se o něj vedou polemiky a jedni Schindlera až příliš adorují, aby mu druzí nemohli přijít na jméno, doporučuji shlédnout v muzeu dokument, v němž hovoří zachránění Židé a jejich potomci. Závěr je pak jednoznačný, zachráněné životy nic jiného nevyrovná. A pochopíte i závěr Spielbergova filmu, který je součástí dokumentu. Zachránění Židé věnují před rozchodem Schindlerovi na shromaždišti mezi domy v Brněnci prsten ulitý ze zubního zlata s větou z talmudu: Kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět.
Z továrního balkónu se Oskar naposledy loučil s dělníky.
Literatura:
Materiály Muzea přeživších
Foto: Hynek Jurman
Wikimedia commons – volné dílo
Interiér bývalé továrny
