Článek
Ve skupině Mistr Jan Hus přistáli na našem území bojovníci nejrůznějších charakterových vlastností. Zvláštním byl Nikolaj Alexejevič Šustov, jenž kolem sebe časem soustředil partu lupičů a místo na Němce měl namířeno především na bohatší domorodce, kde byla kořist jistější. Historik Zdeněk Jelínek ho charakterizoval opatrně: „Skvělý bojovník a střelec, ale neukázněný, se sklony k marodérství.“
O Šustovovi slyšeli pamětníci vyprávět (a historikové tomu přitakali), že byl v Rusku odsouzen za vraždy, ale propustili ho do partyzánské jednotky, aby byl k ruce Pichu-Tůmovi, komisaři skupiny Mistr Jan Hus. Ten měl pro nekázeň stejně Šustova od husovců nakonec vyloučit. I z jiných zdrojů je dokládáno, že Šustov měl být vskutku popraven za několikanásobnou loupežnou vraždu a že si život zachránil vstupem k partyzánům. Což je praxe dodnes v Rusku běžná… Každopádně pro Šustova lidský život neměl valnou cenu a jeho vraždy jsou na Vysočině doloženy minimálně od 25. 11. 1944. Tehdy zavraždil fryšavského hajného Josefa Brdíčka, když rodinu zahnali partyzáni do sklepa a hajného zastřelil Šustov v kuchyni. Je doloženo, že okradl a zbil minimálně pět rodin a oloupil hosty dvou hospod.
„Když přepad, tak má být nějaká kořist. Jinak je to zbytečná námaha,“ uvedl své motto Šustov Tůmovi a komisař to zanesl do své vzpomínkové knihy. Všichni spolubojovníci z původního výsadku MJH charakterizovali Šustova jako notorického alkoholika. A za lupiče jej označovali i oficiální historikové, jako snad jediného partyzána.
Světnovská kaplička pamatuje tažení partyzánů, lupičů i jagdkommanda.
Tůma se kromě partyzánských soudů a poprav příliš o boj a střelbu nezajímal. Jediná bojová akce ho potkala náhodou, když si chtěl se třemi druhy stopnout auto a svézt se z Habrů. Stalo se 23. února 1945 a Tůma právě se Šustovem stříleli na neznámé projíždějící auto. To sice ujelo, ale byl v něm smrtelně zraněn vysoký člen NSDAP Bruno Walter.
Ve Skleném u Žďáru loupil Šustov hned dvakrát, ale krátce poté už se naplnil osud notorického partyzána a jeho druhů ve Světnově. První incident se tu odehrál zřejmě v neděli 11. března 1945, kdy místní mladíci postávali před Štorkovým hostincem a bavili se. Kolem procházeli dva neznámí muži a na mladíky si posvítili baterkou. To nesouhlasně okomentoval Josef Kulhánek. Neznámí se na něj vrhli, odvlekli jej do hostince a tam ho surově bili. Pistolí do obličeje! Nikdo z přihlížejících nezasáhl v jeho prospěch! Jeden ze zdejších hostů však odběhl do nedalekého Skryjova hostince a informoval tam karbaníky o násilí na Kulhánkovi. U Skryjů v čp. 48 žil v podnájmu Němec Johann Hradek. A právě on vyskočil od karet se slovy, že na neznámé vezme revolver. U Štorků už nikoho nezastihl, ale událost měla nečekané pokračování už za pár dnů. Ti dva neznámí byli totiž Šustovovi muži, možná byl jedním on sám…
Šustov rozhodl vyrazit do Světnova a zmocnit se Hradkovy zbraně. Ve středu 14. března 1945 večer se svým pobočníkem Slámou a dalšími čtyřmi či pěti dobře ozbrojenými muži vyrazil ze Skleného do Světnova. Němec Hradek nikdy nikoho neudal. Jeho otec byl podle vzpomínek Světnovských Čechem a samotný Hradek utekl z Německa před Hitlerem a domácí mu říkali česky Hrádek či dokonce Řádek. Skryja měl při hospodářství malou hospůdku a žil v usedlosti se syny Františkem, Jaroslavem a Jindřichem Vášou, jenž byl z prvního manželství. Všichni byli velice urostlí chlapi, dle pamětníků měli ruce jako lopaty. Šustov s Karlem Slámou vnikli asi hodinu před půlnocí do usedlosti a vyrovnávali účty s Hradkem v jeho komůrce.
Stavení ve Světnově, kde došlo k přepadu loupícími partyzány.
Událost popisuje v knize Lidé stateční a ti druzí František Ťopek. A jak už bylo jeho zvykem, psal naprosto neobjektivně a zkresleně. Podle Ťopka se Šustov dozvěděl, že Němec ze Světnova má zbraně a mandolínu a pro obojí se vypravil. Hostinský měl Němce zapřít, Šustov se s ním pustil do rvačky, vtom se přihnali synové a Šustova omráčili. Pak zavolali gestapáky ze žďárského zámku, ti Šustova dopadli, mučili, omámili drogou, ale ten nikoho neprozradil. Byl proto utracen. Z nejfantastičtějších nepravd uveďme alespoň telegraficky: podle Ťopka byl Sláma zastřelen venku u plotu esesáky, příběhem se retrospektivně mihne i jistý Henzl s oddílem vlasovců a je zde vychválen odboj komunistů, Šustov je ošetřován ve žďárském zámku, pak převezen do nemocnice v Německém Brodě, poté je mučen na gestapu v Pardubicích a nakonec uvázán řetězem za auto a usmýkán. S výjimkou jedné bezejmenné vdovy z Vepřové hrdina nikoho neprozradí a umírá se zvoláním: „Ať žije Sovětský svaz!“ Větší slátaninu snad ani vymyslet nešlo!
Očitý svědek, Jaroslav Skryja, mi v listopadu 2000 líčil příběh zcela jinak. Partyzáni vylomili dveře, vrazili do hospody, zmlátili hospodského a vyžádali si alkohol. Mladí kluci se postavili po Světnově na hlídku a Šustov se Slámou se vypravili do komůrky za Hradkem. Dovedl je tam František Skryja, kterého vytáhli z postele. Chtěli Němcovu zbraň, ten ji ale zapřel, a tak po něm Šustov vystřelil a poranil jej na noze. Synové Jaroslav a Jindřich do místnosti vpadli v domnění, že tu řádí zloději. Pustili se do banditů, v rukou měli rozporku a kus ložiska, podařilo se jim oba partyzány omráčit a provizorně svázat. Šustov ještě stačil postřelit Jindřicha lehce do nohy. Hradek mezitím vykrvácel.
Bratři vyskákali z oken a chtěli přepadení oznámit četníkům. Jaroslava zadrželi Šustovovi pomocníci, ale Jindřich doběhl do Polničky a oznámil přepadení domu bandity. Vždyť skutečně jednali s pouhými lupiči, o nějakém odboji nemohla být řeč. Skuteční partyzáni přece nekradou a návštěvu obyvatel doporučují se zpožděním hlásit!
To bylo před třetí hodinou ranní. Četníci zavolali do Nového Města, odkud vyrazilo okamžitě sedm členů jagdkommanda. I se dvěma protektorátními četníky přijeli kolem půl čtvrté 15. března do Světnova. Protože se Šustov stále neobjevoval, někteří jeho spolupracovníci raději Světnov opustili. Na hlídce tak zůstávali pouze Antonín Černý a Jaroslav Bělehrad. V nastalé přestřelce ovšem partyzánské hlídky neobstály, i když jednoho z Němců zranili. Bělehrad byl střelen do břicha a zajat, Černý dokonce na rohu Skryjova domu padl.
U světnovského křížku drželi partyzáni hlídku, jeden ji nepřežil.
Těžce zranění Šustov a Sláma stále leželi v bezvědomí a byl k nim povolán žďárský lékař MUDr. Alois Frendlovský. Ten nejdříve ošetřil a do nemocnice odeslal zraněného policistu, pak zběžně ohledal mrtvého Hradka a začal se zaobírat Šustovem. Podle výpovědi pana Skryji se oba zneškodnění probrali a vysvobodili z pout. Pravděpodobnější je, že Šustovovi uvolnil pouta lékař. Šustov každopádně procitl, bleskurychle sáhl do kapsy pro pistoli a ležícího kamaráda Slámu střelil do hlavy. Vzápětí obrátil zbraň proti sobě. Střela mu prolétla hlavou, ale neusmrtila jej. Vzápětí byl odzbrojen a těžce zraněný převezen i s Bělehradem do nemocnice v Novém Městě na Moravě.
Slámu a Černého zakopali Němci v lese u Nového Města a dělali vše pro to, aby Šustova zachránili. Během operace střežil jeden Němec nemocniční budovu, druhý chodbu, třetí dveře do sálu a čtvrtý byl na sále přítomen operaci. MUDr. Uher popsal, že Šustov měl hlavu a krk znetvořené mnoha tupými ranami, což byl pozůstatek rvačky. Lebka byla roztříštěna a na mnoha místech vyhřezávala mozková tkáň. Projektil uvízl v čelistní dutině. Lékař vyzdvihl vpáčené lebeční kosti, vyhřezlou mozkovou tkáň odstranil a větší tržné rány v kůži ošetřil. Šustov byl přiveden k vědomí a před členy jagdkommanda i gestapa vypovídal.
Náhodný svědek později Skryjům prozradil, že Šustov netrpěl v nemocnici nedostatkem alkoholu a kuřiva. Při výslechu vypovídal o partyzánských základnách a pomocnících. Měl u sebe fotografii Marie Bořilové z Vepřové. Vzápětí bylo zatčeno 40 spolupracovníků z okolí této vesnice a došlo tam přitom i k zastřelení partyzánů. Dále byli zatčeni lidé v Počítkách, na Čtvrtích, kde se často Šustov vyskytoval (Pondělníčkovi, Blažíček, Marek a Cimpl), a také František Kunc ze Skleného. Zatčené pak Šustov usvědčoval, jak potvrdil Josef Polívka z Nové Huti, Jaromír Velín a další zatčení ze Čtvrtí. Přesto se nezachránil a byl gestapáky snad utlučen.
Skryjovi přežili válku díky přímluvě cikhájských odbojářů Jajtnera a Hamana, kteří partyzánům vše podrobně vysvětlili. Ti si byli vědomi, že Šustov jejich pověsti jenom škodil.
Historik Zdeněk Jelínek byl přesvědčen, že zajatý Šustov prozradil i prostor u Leškovic, kde se pohyboval Fomin se štábem a Němci v něm pak začali zaměřovat. A že se Tůma možná úmyslně zbavil Šustova právě ve Světnově, že tedy i tahle noc probíhala v jeho režii…
Literatura:
Nebojsa, B.: Jak to bylo s partyzány. Zubří země, Štěpánov 2022
Jurman, H.: Smrt pod Květnicí. Ing. Hynek Jurman, Štěpánov 2001.
Kubín, M.–Jurman, H.–Vomela, P.: Partyzáni Vysočiny a krvavý konec války. Dr. Ing. Milan Kubín, Praha 2015.
Foto: H. Jurman, Partyzánská odysea aneb Osud Věry Pilařové.
