Článek
Učili nás to dlouhá léta! Že vybudujeme komunismus, a pak si bude každý brát podle svých potřeb! Tedy hamty hamty, všeho do sytosti! Teorie je to vábivá, ale zapomíná se na člověka! Když vše bude zadarmo, tak se každý nacpe k prasknutí. Nejen jídlem, platí to ve všech možných směrech. Ale pokud si dopřává za své, rázem je člověk střízlivým hospodářem. Zůstalo proto jen u té vábivé teorie. Ale já praktický pokus o komunismus zažil. A jsem z něj dodnes trochu rozpačitý.
Stalo se tak během srazu rodáků, kdy se mimo jiné slavnostně otevírala čistící stanice odpadních vod pod naším městečkem. Tehdy tam vyhrávala kapela a rozdávaly se zdarma párky, maso, pivo i tvrdý alkohol. Už cestou tam mě udivilo, že potkávám plno rozjívených lidí, kteří v dlaních a na táccích odnášejí plno různých mas a uzenin. Když jsem dorazil na místo, spatřil jsem samé podnapilé postavy. Plazily se tam různé lidské trosky. Kdo nikdy nic v hospodě neporučil, tak se tentokrát nechával halasně slyšet: „Sedm velkých fernetů!“
Protože nemusel nic platit! Mnohým se tu tak zalíbilo, že se na jinou část oslav už nedostali a pak si také odnášeli hrsti plné párků domů. Klasická ukázka, jak by komunismus zkrachoval hned prvního dne, pokud by si každý mohl brát podle svých potřeb!
Druhý příběh se týká stravy duchovní. V poslední době oprávněně lkáme, že se málo čte. Že málokdy potkáme člověka s knihou v ruce. Tohle ale neplatilo jednu mimořádnou neděli v Bystřici nad Pernštejnem. Probíhala tam totiž vernisáž malíře Antonína Vojtka a během ní nosil v místní galerii knihu v podpaží téměř každý návštěvník. Nejen to, dokonce i většina chodců na bystřickém náměstí! Negramotnost je potlačena, zajásal jsem. Všichni lidé nosí knihu!
V celé historii hotelu na náměstí se nestalo, aby si tolik hostů přineslo ke stolu knihu. Samý čtenář!
„Kam šel ten chlap s mou knihou?“ čílil se jeden z hostů.
„Někdo si tu zapomněl knihu,“ volal mezitím na schodech šéf podniku.
„Všichni dnes nosí knížky,“ divil se obecní metař.
„Kterou? Tu s názvem Já a moje modelky?“ ptal se jeden žďárský výtvarník.
„Ne, tu ne. Ta stála sto padesát korun! Všichni nosí knihu Antonín Vojtek, malíř jižní Moravy,“ zněla odpověď.
Tolik lidí s knihou jsem fakt neviděl ještě v žádné evropské metropoli! Negramotnost byla v Bystřici vymýcena a basta! Byl jsem z toho poznání tehdy očividně potěšen…
P. S.: Ta oblíbená a frekventovaná kniha se na vernisáži samozřejmě rozdávala zdarma!
Literatura:
Jurman, H.: Kde hledat poklad. Zubří země, Štěpánov 2001.
Foto: Ilustrativní skica, ideogram.ai
Negramotnost poražena
