„Pohrobek“ se narodil čtyři roky po otcově smrti. Byl dědem Leoše Janáčka

Řada publicistů a badatelů (Vladimír Helfert, Jaroslav Vogel, Jindřich Uher a další) dumala nad tím, kde se v rodě Janáčkově vzalo tak nesmírné hudební nadání, které vyvrcholilo geniální tvorbou Leoše Janáčka. Že by se jen tak samo od sebe objevilo v rodě nevzdělaných tkalců? Jak to, že najednou jsou z potomků hudebně vzdělaní kantoři? Tuto tradici zahájil Jiřík Janáček, skladatelův děd. Vyučoval své děti klavíru, zpěvu, varhanám a houslím. Ale po kom zdědil tyto dispozice? Jiřík Janáček se narodil ve Frýdku 17. dubna 1778 a v matrice byl zapsán jako posthumus, neboli pohrobek Jana Janáčka.

„Ovšem pohrobkem narozeným čtyři roky po smrti údajného otce…“ dával s gustem k dobru spisovatel Jindra Uher, autor díla Janáček – román života (1993). Však tuhle problematiku v úvodu své práce podrobně rozebírá. Připomeňme si ji aspoň ve stručnosti.

Tkadlec Jan Janáček zemřel 6. června 1774 jako dvaatřicetiletý. Zanechal po sobě šestadvacetiletou vdovu Dorotu (1748–1808), zřejmě pohlednou ženu. Jejich společné tři děti zemřely všechny brzy, nepřežily ani otce. Leošův strýc Vincenc zaznamenal v rodinných pramenech, že „Jan Janáček zemřel v mladém věku, zanechav po sobě vdovu Dorotu a chlapečka jménem Jiříka“. Tady Vincenc, syn jmenovaného Jiříka, zakrývá pravdu, protože Jan po sobě žádného živého potomka nezanechal. Ten se narodí až skoro za čtyři roky…

Vdova Dorota se provdala ve dvaceti, za šest let pochovala čtyři nejbližší osoby a teď žila „delší dobu ve smutných poměrech“, řečeno s kronikářem Vincencem. Než poznala o pět let mladšího faráře Antonína Martina Hermana (1753–1801). Nebo Jana Nepomuka Hermana, jak ho píše Vincenc Janáček. V dubnu 1778 Dorota porodí „pohrobka“ Jiříka, zatímco páter Herman nastoupí do kláštera ve Fulneku. Ten však bude v roce 1784 císařem zrušen a Herman musí nastoupit jako kaplan v Petřvaldu. Za hospodyni si tam přivede šestatřicetiletou vdovu Dorotu Janáčkovou s šestiletým synem Jiříkem. Proč si nevzal mladší hospodyni bez závazků? Protože byl Jiřík jeho synem, tvrdí buď naplno či v náznaku všichni badatelé.

Farář se podílel na Jiříkově výchově, byl dobrým pedagogem, hudebníkem, knihařem, zahradníkem a zelinářem, jak zaznamenal Vincenc Janáček. Tyto záliby a vlastnosti se pak v původně tkalcovském rodu Janáčků hojně dědily dále. Bohužel i prchlivost a pití kořalky. Farář v chudé farnosti propadl pití a neřest přenesl i na Jiříka Janáčka. Zato Leoš se alkoholu vždy vyhýbal…

Co je však nejdůležitější: Jiřík Janáček vychoval ze svých synů dva kněze a dva učitele. Hudební i pedagogické nadání v rodině se mohlo rozvíjet. Údajný pohrobek však nebyl jedinou pikantností v Janáčkově rodě. Skladatel Leoš Janáček měl mít podle zasvěcených poměr jak se svou mladou ženou, tak i s její matkou.

„Janáček se totiž se Zdenkou seznámil, když jí bylo třináct, a vzal si ji, když jí bylo patnáct let a osm měsíců. Jenže s Janáčkem otěhotněla i tchyně,“ tvrdí neochvějně hudební skladatel a pedagog Miloš Štědroň. Takže Janáčkův syn byl v tom případě zároveň i jeho švagrem!

Miloš Štědroň má odvážných teorií ostatně více. Jako jeden z prvních uváděl, že Tomáš G. Masaryk byl levobočkem císaře Františka Josefa I. Čemuž se v posledních letech věnovala přehršle autorů a badatelů a kauza je už notoricky známá. Tuhle teorii měl už podle Štědroně dokládat císařův kopiář, v němž v letech 1846 a 1848 učinil poznámku o krásné slečně Kropáčkové. Tu pak v roce 1849 pozval do Hustopečí, kde tato pobyla sedm neděl a císař si pak zapsal: „Nutně se o ni postarat.“ A oficiální Masarykův otec, kterého prý syn nikdy nebral vážně, měl přijet, až když byla dívka v třetím měsíci těhotenství.

K zmiňovanému pobytu v Hustopečích, což bylo rodiště Kropáčkové, by muselo dojít v červnu 1849. Císař měl bez dvou měsíců 19 let, Terezii Kropáčkové už bylo 36! Jozef Masaryk byl od ní o deset let mladší. Těžko se k tomu vyjadřovat, testy DNA nemáme, ale něco velebného v zjevu TGM však může císaře Františka Josefa I. připomínat…

Prezidentova matka skutečně sloužila ve Vídni, kde ji mohl císař poznat. Tomáš ji charakterizoval jako „moudrou ženu se znalostí světa“, která se jako Němka psala Kropatschek. A kdo doma nosil kalhoty? TGM napsal jednoznačně: „Kápo v domě byla maminka.“

Nakonec z Vídně odešla do Hodonína, kde získala opět místo kuchařky a kde poznala Jozefa Masaryka. A ten působil v císařských službách…

A když už jsme u těch pohrobků, dovolím si přidat ještě jednu doušku. Dne 12. listopadu 1874 se narodila na Slovácku jako „pohrobek“ Růžena Kožená, jejíž matkou byla Magdaléna rozená Soukalová. Otec Josef Kožený však zemřel v Těšanech už 15. ledna 1874, tedy deset měsíců před narozením Růženy. V té době (1872–1877) působil na faře v nedalekých Moutnicích farář a spisovatel Václav Kosmák (1843–1898), jenž znal Magdalenu ještě jako svobodnou dívku. Podle lidové tradice měl být právě on otcem „pohrobka“ Růženy. Růženin syn Otakar Charvát (1900–1949) se stal známým knihovníkem a vědcem, spolupracovníkem Filozofického slovníku. Říkalo se o něm, že je chodící bibliografií. Pamětníci se dušovali, že jeho podoba, gestikulace i způsob vyjadřování připomínají na spisovatele Kosmáka, jeho domnělého děda.

Příroda někdy dokáže zázraky…

Literatura:

Jurman, H.: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010.

Uher, J.: Janáček – román života. Čs. spisovatel, Praha 1993.

Vlach, J.: Podivuhodný pohrobek Otakar Charvát. In: VVM 4/1997, s. 383-384.

Foto: Hynek Jurman