Článek
Hrad Veveří byl postaven počátkem 13. století a za svůj název vděčí velkému množství veverek, které tu měl vyplašit kníže Konrád I. Brněnský. Kousek od hradu se zachovala gotická kaple Matky Boží, původně pozdně románský kostelík. Právě o něm se vyprávějí legendy spojené s řádem templářů. Každé ráno prý byli vedeni do této svatyně zedníci, tam museli sestoupit do podzemí, kde jim byly zavázány oči, aby pak byli vedeni na vzdálené pracoviště. Tito dělníci se už nikdy ke svým rodinám nevrátili. V podzemí se budovaly velké skrýše pro nevýslovný poklad a kvůli utajení prý přišli nakonec dělníci o život.
Abatyše tišnovského kláštera Porta coeli se totiž podřekla, že vlastní ve svém klášteře mnoho pokladů, mezi nimi i dvanáct soch apoštolů. Z čistého stříbra a v životní velikosti! Sám kníže Břetislav je měl kdysi dovézt z Polska i s ostatky svatého Vojtěcha a uložit ve Staré Boleslavi. Královna Konstancie je později dala převézt do svého kláštera v Tišnově. Měly být použity pouze ve prospěch církve a to jen se svolením papeže.
Velmistr řádu templářů se chtěl pokladu zmocnit a vymyslel k tomu docela složitý plán. Nejdříve nechal vybudovat zmíněné skrýše. Pak navedl zbraslavského opata, aby přiměl krále Václava Třetího k válce s Poláky. Král skutečně vytáhl do pole a tehdy se vydal představený templářů za tišnovskou abatyší a vybízel ji, aby svůj poklad věnovala na královo tažení.
„Na svatou válku!“ zapřísahával se a abatyši nakonec přemluvil.
Zabavení pokladu
Když král prodléval v Olomouci v děkanském paláci, přijal od posla z tišnovského kláštera klíče od pokladů, aby je použil k svému tažení do Polska. To už do Olomouce také dorazil templáři vyslaný vrah, jenž 4. srpna 1306 Václava zavraždil. Zmocnil se klíčů od pokladu a nepotrestaný uprchl.
Hned další noci, ještě před rozšířením zprávy o králově smrti, zastavil před klášterem Porta coeli průvod, vůdce předložil klíče a žádal vydání pokladu. Dostal jej a dvanáct těžce naložených vozů se rozjelo se skřípěním temnou nocí k Veveří. Zastavily před kostelíkem a z každého byla vynesena bíle oblečená postava, kterou muselo nést mnoho mužů. Dvanáct takových postav bylo složeno v kostelíku a vozy odjely do hradu. Poklad pak byl pečlivě uložen v podzemní skrýši a pomocníci zřejmě zase přišli o život.
Hrad Veveří dvakrát odolal obléhání husitských vojsk. Posádka se však v těch časem bála o poklad, proto před druhým příchodem husitů odvezla cennosti do třebíčského kláštera, kde byly dobře ukryty. Husité tehdy Třebíč minuli a poklad tam zůstal skryt až do konce válek. Opati se poté střídali a na úkryt se pomalu zapomnělo. Později se podařilo nalézt jenom část pokladu, právě sochy apoštolů. A protože se zrovna ke klášteru blížila vojska Matyáše Korvína, měly byly sochy převezeny zpět na hrad Veveří.
Uběhly čtyři stovky let od smrti posledního Přemyslovce, když blesk rozbil báň hradní věže, která byla na vrcholu zdobena kovovým pávem. Vypadly odtud ohořelé písemnosti. V jednom útržku se majitel hradu dozvěděl o pokladu, k němuž náleželo právě 12 stříbrných apoštolů, kteří ovšem podle textu měli pocházet ze stříbrných dolů u blízké vesnice Javůrku. Pokladu prý se má použít pouze k opravě hradu. Návod k vyzdvižení pokladu byl dán v listinách následujícími verši:
„Nyní ale chová poklad páv,
když den noci nejmíň délkou práv,
když na celém patnáctá je orloji,
ohon páva na pokladu postojí.“
Hrad Veveří
Rozluštili tedy, že se poklad najde tam, kde ocas páví ukazuje v patnáctou hodinu nejdelšího dne v roce, tedy zrovna v den letního slunovratu. Hrabě Prosper Sinzendorf proto počkal do června na správný den, ve tři hodiny odpoledne vyznačil místo, kam dopadal stín ocasu a jeho muži začali kopat. Po namáhavé práci byly nalezeny sklepy a v nich cínové rakve. Po otevření se v nich objevily mrtvoly v černých kabátech, které byly mylně považovány za templáře. Přesto prý za nějaký čas vyjely plné vozy střežené ozbrojenci z Veveří směrem na Vídeň. A naloženo měly mít pořádně! Tolik tedy pověst.
Jak je to s pokladem doopravdy, nikdo neví. Pátrali tu po něm mnozí a všichni prý dopadli špatně. Na hrad rád jezdil i Winston Churchill a o život zde šlo za německé okupace i později. Hodně záhad obklopuje starý veverský hrad.
Literatura:
Jurman, H.: Pernštejnský tis. Zubří země, Štěpánov 2012.
Foto: Hynek Jurman
Ilustrace Stanislav Bělík, autor práv H. Jurman
Na nádvoří hradu Veveří
