Článek
Když přitáhli Švédové k Rousměrovu, většina vesničanů utekla do lesů. Jen Václav Pokorný svůj grunt neopustil. Švédové mu stejně sebrali, co mohli, ale to ještě nebyl konec trápení. Nejvíce z celého statku se vojákům líbila selka Pokorná. Ženská jako broskev, jen ji nakousnout!
Švédský velitel dostal neodolatelnou chuť na broskvičku, přiblížil se k boubelatému plodu a chtěl jej utrhnout. Plod se mu vysmekl a utekl, navíc mu kolem hlavy zasvištěla sekyra. To Pokorný právě odložil pilu a mrštil po násilníkovi prvním, co měl po ruce. Kterýpak sadař pečující o strom by úrodu přenechal sousedovi? Pokorný byl navíc vyhlášeným žárlivcem a jeho ženu nesměl nikdo ani pohledem pohladit.
Ovšem Švéd tuhle troufalost trpět nehodlal. Na něj, na pána nad životy mnohých, hodí nějaký zahnojený sedlák sekyru! Hned ho srazil pažbou a přemýšlel co s ním. Vedle hromady nařezaných polen spatřil dřevěný šrák a na něj kázal sedláka připoutat. Vztek měl pořádný, chuť na broskev však byla daleko větší.
„Nic se ti nestane, když mi na chvilku půjčíš panímámu. V opačném případě zemřeš!“ oznámil mu.
Pokorný pohlédl odhodlaně do očí své ženy. Nikdy by nepřežil hanbu, že se o ni musel dělit. To by bylo daleko horší než smrt! Žena jeho pohledu porozuměla. Slíbili si přece věrnost až za hrob! Nebude tedy Švédova, i kdyby je to oba stálo život!
Velitel vybral dva vojáky, podal jim pilu a poručil, aby začali řezat živé poleno. Švédové poslechli a nástroj se zakousl do sedlákova kabátu. Pokorná zakvílela, ale její muž nevydal ani hlásku. Jen jí láskyplně hleděl do očí. Potom se mu pila zahryzla do břicha, ale on nepřikázal ženě, aby byla důstojníkovi po vůli. To spíše ona hodlala zachránit muži život, ale jeho pohled jí v tom zabránil. Znala ho do nejtajnějšího záhybu nitra a věděla, že by ho tím ještě rychleji zabila…
Vzápětí ze sedláka vyhřezla střeva. Pokorný řičel bolestí, ale pokorným se nestal. Ani broskev nepovolila. Hrůzou omdlela. Švédové své odporné dílo dokončili a sedláka přeřízli ve dví.
Manželka ho večer pochovala a celou noc se modlila. Ráno se rozhodla a v poledne sdělila důstojníkovi, že ho večer navštíví. Přece jen broskvička změkla, myslel si Švéd. Zdenka Pokorná zatím důkladně brousila nůž.
Večer se u hrobu rozloučila s mužem, a pak vešla do švédského tábora. Velitel už se těšil na noc, jakou ještě nezažil. Čekala ho opravdu noc plná emocí a vášní. Netušil, že ji nepřežije! Ráno ho našli s podříznutým hrdlem… Zdenku Pokornou od toho dne už nikdo nespatřil. Žila pro svoji lásku až za hrob a její další existence už nebyla podstatná.
Rousměrovští nechali vytesat do kamene poněkud divný reliéf golgotského kříže, jehož ramena opisují kruh. Uložili jej na místo pomsty nešťastné ženy. Já jej před léta našel položený v levém silničním příkopu asi 200 metrů za Rousměrovem ve směru na Laštovičky. Byl dlouhý 87 a široký 43 centimetrů. Po publikování mých příběhů občané kámen postavili a obehnali ohrádkou. Takže se dnes tyčí u frekventované silnice do výše téměř metru, silný je 26 cm.
Smírčí kámen v Rousměrově
Podle některých pamětníků připomíná výše uvedený pomníček také zmrzlé poutníky, kteří vážili cestu na Zelenou horu u Žďáru. Spali venku, protože je Rousměrovští odmítli ubytovat, a v polovině května přišel nečekaně takový mráz, že poutníci zmrzli, což je historický fakt. Je doloženo, že v noci na 16. května 1865 přišla taková sněhová bouře, že polámala mnoho stromů a za Ostrovem zmrzli dva formani ze Škrdlovic. Že by je mráz dohnal přímo u Rousměrova?
Asi kilometr pod vsí směrem na Bohdalec se krčil v dřevěné zahrádce, dnes už jistě zubem času rozmetané, ještě jeden zajímavý kámen. Má být původu cyrilometodějského a písmo na něm určitou spojitost naznačuje. Ještě nikomu se je nepodařilo rozluštit, ale dost mi připomíná hlaholici z největšího jaderského ostrova Krku. Právě na Krku totiž hlaholice vznikla, věrozvěstové ji donesli na Moravu a ve zjednodušené podobě na cyriliku a později azbuku se toto písmo na Balkán oklikou vrátilo. Když část mého článku přetiskl časopis Dědictví koruny české, ozval se čtenář s absurdním názorem, že kámen může pamatovat i svatého Petra. I tento výtvor se stal terčem zájmu zloděje. Pachatel však byl trápen snem, že jej musí vrátit na své místo. Naštěstí tak učinil, od té doby mohl spát a my všichni máme o jednu památku víc. Každoročně se zde 5. července scházejí věřící z okolí.
Literatura:
Jurman, H.: Smírčí kameny na Vysočině. Zubří země, Štěpánov 2010.
Kresby: H. Jurman
Ilustrativní skica, ideogram.ai
Druhý kámen u Rousměrova
