Článek
Musel to bývat velmi varující pohled z bystřického rynku. Na návrší holého kopce šibenice a na ní viselec! Člověk po právu zkrácený na životě za své zlé skutky. Havran mu nejdříve vykloval oči, poté už draví ptáci hodovali bezostyšně. Opravdu názorné memento! Drobnější prohřešky vyřešil rychtář s městskou radou bez prodlení. K dispozici měl šatlavu i pranýř u kostela, na němž byli provinilci vystaveni, někdy i veřejně mrskáni. Pro hrdelní případy si Bystřičtí brali přísedící z okolních městeček a ve zvlášť složitých kauzách brávali právní naučení z Hradce Králové a od roku 1441 z Poličky. Nejstarší doklad o výkonu spravedlnosti v Bystřici nad Pernštejnem nacházíme v jihlavských smolných knihách.
Vilém I. z Pernštejna držel v pohnuté předhusitské době ochrannou ruku nad lapkovskou družinou, kterou vedl Michek, syn Benedův z Rozsoch. Loupežných výprav se účastnil i pernštejnský kuchař Mikuláš Švagr a někdy i drobní zemané, třeba pernštejnský purkrabí Vaněk, Janek Černý z Býšovce, Zikmund z Chlébského či z Klečan, Martin Hudec, Václav Holý z Rožínky, Zikmund z Rozsoch, Václav Robenek, Václav Zvolenský, Jan Vojna ml. z Litavy, Mulač, Mikšík z Újezda, Mikuláš z Ujčova či bystřičtí měšťané Toman, Pešman a Hynec. Lapkové se skrývali v lesích u Nedvědice, ale zrovna tak u Moravce a úkryt nacházeli na Pernštejně, v Doubravníku i v Jimramově. Přepadali kupce i poddané sousedních pánů a s ozbrojenou družinou dvaceti až padesáti jezdců podnikali výpravy až do vzdálených krajů (Olomoucko, Znojemsko, Duchcov, Trutnov či Slezsko) i za hranice země. Přepadli kupříkladu rakouský klášter Wilhelmzelle a v rakouském Schönstrazze uloupili dobytek a přihnali jej do bořinovského dvora. Dvacet koní ukořistili před branami Prešpurku (dnešní Bratislavy).
U Černé Hory přepadli kupce z Letovic a pobrali jim sukna, o něž se podělili v lese u Nedvědice. Dva svitky přivezli dokonce na hrad Pernštejn. Někdy dělili kořist na hradě Dalečíně, jindy u Moravce, odkud přinesli na Pernštejn koření.
Nedaleko Bystřice byl v roce 1416 dopaden člen družiny Šrám, který se v Bystřici na mučidlech vyznal ze svých skutků. Přiznal se k páchání zločinů jako člen lapkovské družiny Michka Benedova z Rozsoch loupící ve službách pana Viléma z Pernštejna a Bočka z Kunštátu a Jevišovicích. Šrám se původně jmenoval Václav Černý a k přezdívce přišel, „ježto má šrám přes líce“. Na mučidlech přiznal řadu loupežných přepadů. Třeba i zabití kramáře Hanuše, poddaného pana Aleše z Kunštátu. Pod vedením Michka Benedova se této akce zúčastnili i Zikmund Krišpus, Jakub Hubovej, Vít z Nedvědice, Martin z Dúbravice, Otík, Kadeřávek a Štika, většinou služebníci pánů Viléma a Bočka.
Lapkové často útočili proti jihlavským měšťanům a z naloupené kořisti dávali polovinu panu Vilémovi. Šrám se přiznal k vraždě jihlavského kupce Heschla, na něhož číhali u Polné, i k tomu, že měl z popudu pana Viléma přepadnout pana Bluda z Kralic, dobýt jeho hrad Pyšolec, který měl v zástavě od Heralta z Kunštátu, což Vilém z Pernštejna zpochybňoval a pana Bluda chtěl zabít.
Podobně jako Šrám vypovídali další lapkové dopadení jinde. Třeba Jan Holý jmenoval v roce 1417 na mučidlech v Jindřichově Hradci asi 130 lapků, např. Jana Pivka „pernštejnského“ a z Bystřice Pešmana a Hyncla.
Výpovědi mučených lapků nemohly otřást postavením pana Viléma, neměly totiž právní váhu. Svědectví proti němu by musel vydat nějaký urozený pán. O Vilémovi z Pernštejna se však v souvislosti s jeho loupežnickou družinou a především kvůli návodu k vraždě zpívala po Moravě posměšná písnička, kterou ještě po sto letech připomínali jeho stejnojmennému vnukovi. Co dělat, děda byl sice nejvyšším komořím moravského zemského soudu, ale na druhou stranu kryl lupiče… Činnost lapkovské družiny vrcholila v letech 1415–1419.
Po výslechu byl Šrám 15. března 1416 oběšen. Věšelo se na vrcholku Hory, v listinných pramenech nazývané Šibennou horou. Městské manuály uvádějí např. v roce 1476 mlýn pod Šibennou horou, zápis z roku 1486 zase uvádí, že Púša prodal Vítkovi Šibennou horu za 10 kop. Stínalo a mučilo se na úpatí této Šibenné hory.
Místo může působit i strašidelně
Jedno z nejstarších mapových zobrazení Bystřice, tzv. první vojenské mapování z let 1764–1768, má v místě Šibenné hory kresbu šibenice a jasné pojmenování Galgen Berg–Šibenná hora. Popraviště bylo samozřejmě v průběhu staletí mnohokráte využíváno, např. 29. června 1483 zde došlo k oběšení tří mužů: Hynka, Šimona a Sedláka. Útrata za kata tehdy činila 15 kop 22 grošů.
Samotný výkon spravedlnosti vykonával kat, pro kterého se jezdilo nejčastěji do Poličky. Prostřednictvím Poličky zasahovalo až do Bystřice hradecké právo. Písemné doklady o právním styku Bystřice s Poličkou se zachovaly od roku 1441 až do roku 1588. Náklady na spravedlnost nebyly malé, a proto se o ně dělily všechny obce v okolí městečka. Tento soupis na kata se zachoval z roku 1483. K bystřickému hrdelnímu právu tehdy spadaly i značně vzdálené obce, z nichž několik později získalo vlastní právo.
K bystřickému právnímu okruhu náležely i vesnice panství novoměstského a jimramovského. Proto se v roce 1454 soudil v Bystřici sedlák Matěj až z Krásného pro krádež měšce a v roce 1552 pro vraždu Havel z Jimramova. V srpnu 1562 seděla v bystřickém vězení tlupa lupičů. V roce 1577 se šetřila loupežná vražda na Janovi, synu Jíry Bártova z Crhova. V listopadu 1579 byl v Bystřici útrpně vyslýchán zloděj a lupič Václav Tomanec z Lipníka a v roce 1628 zde byl držen loupežník z Janovic.
Věřili byste tomu, že vražda pomůže zbudovat most? V Bystřici se tak stalo v roce 1556! Martin Pašinec z Písečného zabil i se synem Janem Jíru Stojana z Věchnova. Podle zachované smírčí smlouvy museli oba pachatelé postavit smírčí kámen s křížem a dále museli „za ten mord a skutek zlý udělati most kamenný přes vodu za lázní v Bystřici na 3 sklepy a s dýlí, co míra ukáže, a v šíři, co by se mohly dva vozy na něm minout a více plátěného lokte, a z obou stran římsování, které také musí být z kamene uděláno, a most musí být kamenem vydlážděný, a to celé dílo má být do sv. Vavřince…“ Do pouti tedy měli Bystřičtí kamenný most! Je zakreslený na plánku města z počátku 18. století, který se zachoval ve sbírce Ferdinanda Friedricha von Nicolai ve Stuttgartu.
Šibenná hora bývala vždy nezalesněným vrchem, aby těla oběšených byla viditelná zdálky. V roce 1687 bylo zbudováno obydlí pro kata (v místech pozdějšího internátu Pod Horou čp. 191, dnes stacionář Rosa). Byl do něj přijat Tomáš Trucálek a ze stejného roku 1687 se zachovala smlouva sepsaná s tímto nově přijatým mistrem popravčím. Měl se „čistotně chovat, na stavení škody nečinit a obzvláště na oheň péči mít“. Případnou exekuci měl vykonat za 6 moravských zlatých, pokud by však provedl způsob „toliko metlami, cejchem nebo vyvedením ven z města“, měl obdržet jen 3 zlaté. Za Trucálka se však už žádná poprava v Bystřici nekonala. Byl vlastně biřicem a jen doprovázel provinilé do Tišnova. A přímo v Bystřici „trestal metlou a vyváděl za bránu ženy povětrné“. Stejně tomu bylo i za jeho předchůdce, jenž tu měl být katem v roce 1630. Z katů se časem stávali rasi či pohodní. Ti bydleli až do roku 1904 v katovně. Když byly po roce 1825 postaveny u potoka tři chalupy proti katovně, byla lokalita nazvána U Stínadla. Bývalá šatlava je dnešní čp. 339 za budovou muzea. Po úpravách slouží k bydlení.
Krutost trestů odpovídala době, a tak se třeba ze Zourkovy kroniky dovídáme, že v Tišnově v roce 1707 „dvě osoby, totiž Maršálka a kováře, ohavnou smrtí odsoudili a kolem lámajíc, jako i na kůžích oslovských koňmi k šibenici vezouc, kleštěmi ohnivými trhali“. V té době už se hrdelní právo v Bystřici de facto nevykonávalo, i když se tu šibenice stále výhružně tyčila. Dekretem Karla VI. z června 1729 byla však většina místních hrdelních soudů definitivně zrušena. I v Novém Městě, Doubravníku a též v Bystřici. V roce 1754 pak byly soudní pře vesměs přeneseny na krajské úřady.
Hrdelní právo tedy bylo v Bystřici zrušeno v roce 1729, ale šibenice prý byla odstraněna až v roce 1788. Císařským nařízením z toho roku se totiž musely odstranit šibenice, pranýře i trdlice. K zalesnění Hory došlo v roce 1853 a nouzí trpící chudí si tak vydělali nějaké peníze od obce. V roce 1854 zde nechala vdova Josefa Šašková postavit tři kamenné kříže na věčnou památku popravených i pohřbených obětí cholery. „Bůh žehnej a odměň ji!“ zaznamenal kronikář. Z křížů po čase zůstaly jen tři svislé sloupy.
Léta se na kopci tyčily jen svislé sloupy
V roce 2008 se uvažovalo o instalaci šibenice a o vytvoření jakési cesty útrpného práva, na níž by se zájemci seznámili na panelech s mučicími nástroji středověku. Nakonec však zvítězil projekt hvězdárny, ovšem k realizaci stejně nedošlo. A tak byly opraveny a zviditelněny Tři kříže na vrcholu Hory a archeologicky prozkoumány ostatky, které se našly na místě bývalé šibenice.
Použitá literatura:
Jurman, H.: Město na bystré vodě. Město Bystřice n. P., Bystřice 2019.
Schwarzer, B.: Právo hrdelní. In: BZ, listopad 1987, s. 9–10.
Štarha, I.: Bystřický hrdelní soud. In: BZ, 1978, č. 1, s. 11–13.
Foto: Hynek Jurman a Michal Mašek
