Článek
Kódy „rychlé reakce“ (QR = Quick Response) slaví letos 30 let. V roce 1994 byly vyvinuty, aby umožnily lépe sledovat výrobní proces automobilů. Od té doby je jejich využití čím dál častější.
Přispěla k tomu i pandemie, kdy se lidé obecně více naučili s technologiemi. Během covidových časů se zároveň QR kódy začaly více využívat třeba v restauracích – denní nabídku si díky nim mohl každý majitel chytrého telefonu zobrazit sám a nemusel tak brát do ruky od jiných ohmataný jídelní lístek…
Vždy zde byly hlasy, které QR kódy odmítaly. V našem filmu Digitální disidenti se vůči podobným nástrojům vymezil třeba Ondřej Kobza, který si zakládá na tom, že jsou jeho piana a poeziomaty ve veřejném prostoru analogové. „Ať si přečtou cedulku, nějaký QR kód tam fakt nechci,“ odmítl je v rozhovoru před třemi lety třeba také ředitel zlínské ZOO Roman Horský.
Pravidelně zaznívají také obavy od ochránců soukromí. U QR kódu totiž na rozdíl od adresy webové stránky nevidíme, kam vede. To nás může leckdy zavést na stránku, na které jsme vůbec nechtěli být.
Přesto se s QR kódy setkáváme čím dál častěji. Nově třeba i na hrobech.
„Čekala bych tu nějakou tabulku“
Od konce loňského roku takto zdobí QR kód třeba obecní hrobku na pražských Olšanech. „Vede na webové stránky radnice, kde jsou uvedena jména všech, kteří zde nalezli místo posledního odpočinku,“ popsal bývalý starosta Jiří Ptáček. Jistě, je to jednoduché a efektivní: na zmíněnou stránku jde jména přidávat jednodušeji, než na hrobku.
Pouze QR kód je zatím i na pomníku, který připomíná oběti střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Čekala bych tu nějakou informační tabulku, QR kód si každý neotevře,“ podotkla respondentka v článku na iDnes.cz.
Jediná informace na pomníku před FF UK: QR kód. Vede na stránku Nikdy nezapomeneme, na které jsou medailonky obětí.
Pojmenovává tak důležitý rozměr postupné „kjůárizace“ veřejného prostoru. Téměř pětina české společnosti starší 16 let totiž stále chytrý telefon nemá.
Pokud navíc chytrý telefon někdo vlastní, nutně to neznamená, že ho má všude s sebou. Digitální detox zahrnující třeba i venkovní toulky bez mobilu je totiž čím dál populárnější. Lákají na něj aktivně populární značky jako Heineken, Kofola, RC Cola či O2. K chození ven bez mobilu nabádá v nové kampani propagující platební náramek i mBank.
Jak jsem také výše naznačil, i pokud chytrý telefon někdo má a chce ho mít s sebou, nevyplývá z toho automaticky, že ho chce využít k načtení QR kódu a nasát tak do mobilu neznámý obsah.
S QR kódy dále úzce souvisí problematika hniloby internetu. Webové stránky na internetu totiž postupně vymírají a s nimi i odkazy. Schválně se podívejte do pár let starých školních prací. Pracuje-li daný dokument s internetovými zdroji, zjistíte pravděpodobně, že řada z nich již nefunguje.
Obdobně zvykneme-li si sázet do pomníků, hrobů a dalších objektů ve veřejném prostoru QR kódy, zjistíme patrně za pár let, že z dlouhodobého hlediska vytváříme veřejný prostor krajně nefunkční a nesrozumitelný.
Společný zážitek
QR kódy na menu se v nedávné hitparádě těch nejotravnějších věcí v restauracích na webu Huffpost probojovaly na první místo.
„Nesnáším jídelní lístky s QR kódy. Jsou velmi nepřístupné lidem bez telefonu nebo starším lidem, kteří jsou z nich frustrovaní. Také nepřispívají ke společnému zážitku, což je smyslem stolování,“ vysvětlila jedna z respondentek článku.
Snad brzy budeme podobně smýšlet i o veřejném prostoru: protože čím jiným je veřejný prostor než společně sdíleným zážitkem?
