Článek
Lednovému mezinárodnímu veletrhu Consumer Electronics Show (CES), který již od roku 1967 baví Las Vegas, zasvětily české Novinky.cz neuvěřitelných více než šest desítek článků. Takřka v každém z těchto nadšených spisů jsme byli jako veřejnost přesvědčováni o nevyhnutelné budoucnosti, která nebude jiná než digitální.
Co nás v tomto neodvratitelném ráji čeká? Těšit se můžeme třeba na robotickou sekačku, která nám na povrch našeho pažitu vyžne zadaný obrázek či napíše vzkaz pro partnera.
Naší domácnosti se dozajista nevyhne ani chytré zrcadlo, které již v roce 2020 zvládlo zanalyzovat pokožku uživatele a doporučit vhodnou kosmetiku. Nový model však umí ještě lepší kousky – zanalyzuje nejen pokožku, ale i naší duševní pohodu! „Funguje v podstatě jako zdravotní společník, který je schopný identifikovat vaši aktuální náladu a jenž pomáhá zvládat stres,“ vysvětlil zástupce výrobce.
Nu, výborně – již nyní se někteří lidé dívají ráno nedočkavě na chytré hodinky, aby zjistili, jak se vyspali. Teď se po této činnosti budou moci rovnou přesunout k zrcadlu, aby ještě zjistili, jak se vlastně mají a cítí…
Podobně ironicky bychom mohli pokračovat takřka donekonečna a podivovat se jednotlivým hračkám, které vypadají, jako by je vymyslela a navrhla halucinující umělá inteligence.
Ať již bychom mluvili o chytrých prstenech, ještě chytřejších polštářích či o předmoudřelých mikrovlnkách, vždy bychom došli k tomu stejnému: výrobci digitálních vychytávek opět našli odpovědi zejména na otázky, které si nikdo nepokládá, a vyřešili problémy, které nikdo neřeší. A doufají, že alespoň některá z nahozených udiček se chytne a zažehne v nás neodolatelnou chuť si zpravidla zbytečný výrobek koupit.
Nevděčnou procházku digitálním vetešnictvím za nás naštěstí už třetí rok v řadě udělal tým soutěže Worst In Show Awards složený z odborníků a odbornic z digitálně-právních, spotřebitelských či občanských iniciativ.
Ti se pečlivě podívali na to, které výrobky prezentované na CES 2024 jsou na tom nejhůře z hlediska ochranny soukromí, bezpečnosti, environmentálního dopadu i opravitelnosti. Celkově byly ceny uděleny v šesti kategoriích.
Tak pojďme na to: kdo tedy podle poroty patří mezi vítěze? (Nebo spíše mezi poražené?)
Nejhorším zabezpečením se může pochlubit vysavač od Ecovacs
Kategorii mapující kyberbezpečnost měl v soutěži na starosti Paul Roberts z organizace Secure Repairs. Nejvíce se dle něj provinil čínský vysavač Deebot X2 Combo vybavený kamerami, mikrofony, funkcemi na rozpoznání hlasu ale i nástroji umělé inteligence, které umožňují identifikaci objektů.
Data shromážděná vysavačem jsou však uložena v nezašifrované podobě. Mobilní aplikaci, umožňující živý videopřenos, lze nadto snadno prolomit. Naopak velmi těžké je dosáhnout výmazu nashromážděných informací.
Nejhorší pro životní prostředí je přemoudřelá mikrovlnka
Kategorii reflektující, jaký dopad mají výrobky pro planetu, měla na starost Shanita Whitehurst z Consumer Report. Největší katastrofou je podle ní Macrowave od společnosti Revolution Cooking.
Trouba připojená k internetu a vybavená dotykovým displejem za lidové téměř dva tisíce dolarů ztělesňuje dle Whitehurst snahu nalákat nás pod rouškou novosti a modernity k nákupu nových spotřebičů, přestože ty „staré“ stále dokonale fungují.
Údajné výhody infračerveného vaření jsou pak podle odbornice jen úhybným manévrem, jak zacpat ústa těm, kdo by snad chtěli mluvit o skutečných environmentálních dopadech podobných výrobků.
Nejméně opravitelná jsou sluchátka
Cenu za nejhůře dostupnou opravu získaly na základě analýzy Kyle Wiense z organizace iFixit sluchátka Sennheiser Momentum True Wireless 4 Earbuds.
Ty obsahují tři samostatné baterie, které však v případě poruchy (může nastat již po dvou letech) nelze nahradit – společnost Sennheiser je prostě neprodává. Podle Wiense by měl proto prodejce urychleně začít nejen s prodejem baterií, ale i s vydáním návodu na opravu.
Nejvíce je ignorováno soukromí, když se spojí BMW s Amazonem
Cenu za nerespektování soukromí udělila zástupkyně organizace Electronic Frontier Foundation nástroji Alexa od Amazonu nasazenému ve vozech BMW.
Podle Cindy Cohn je postupná proměna aut v chytré telefony obecně noční můrou. Partnerství BMW a Amazonu, ústící v auto ovládané hlasem, pak podle ní konkrétně rozšiřuje hranice prostoru, ze kterého mohou mít například ženy žijící v násilném partnerském vztahu problém se vymanit.
Nejvíc nepotřebné? Vozíky zobrazující reklamu
Nathan Proctor z americké spotřebitelské organizace PIRG byl nejvíce zaujat nákupním vozíkem s obrazovkou, jenž je „poháněna umělou inteligencí“. Znamená to, že vám zobrazí personalizované reklamy na základě toho, co do vozíku pokládáte či co jste si již v minulosti koupili.
To je ale parádní nápad, panečku: vždyť denně vidíme jen 10 000 reklam a obchody už jsou tak zahlcené vizuály na slevové akce, dodává sarkasticky Proctor, který měl kategorii Who asked for this? na starosti.
Postupné „podělávání“ čeká brýle do auta
Pojem enshittification slovutného sci-fi autora a komentátora digitálního dění Coryho Doctorowa už zdomácněl i v Česku, kde se pro něj snad nejvíce vžil název podělávání.
Doctorow jím označuje proces, kdy se kvalita všech digitálních služeb, poté, co se stanou úspěšnými, pro uživatele prostě zhorší. Organizátoři soutěže postavili na populárním slovu celou jednu kategorii, ve které nevybíral nikdo jiný než právě Doctorow a svoji teorii podělávání zde aplikoval na výrobky.
Největší podělávací potenciál mají podle něj brýle XREAL Air 2 HUD od BMW, které při jízdě nabízejí rozšířenou realitu. Zlepšují tak uživatelský zážitek z jízdy pomocí zobrazených piktogramů a grafických prvků například při parkování. Doctorow však předjímá, že je jen otázkou času, než se nástroj promění spíše v nekonečnou projekční plochu pro reklamu či kdy budou jednotlivé funkce zpoplatněny.
Tak zase za rok
Tvůrci soutěže Worst in Show Awards jednoduše a efektivně vyjádřili to, co podvědomě cítí část veřejnosti: že obklopení se digitálními hračkami má své hranice a že s ohledem na naše soukromí, zátěž pro planetu, ale i pro mezilidské vztahy a duševní zdraví by bylo s generováním, navrhováním a používáním digitálních nesmyslů spíše záhodno zvolnit. A že by bylo dobré spíše oprašovat a nalézat cesty, jak zkorigovat náš vztah s technologiemi již stávajícími.
Bude se tato část veřejnosti zvětšovat? Či naopak zůstane dosavadní, čím dál více prskající a čím dál více vylučovanou menšinou? To ukáže čas…
