Lidé v českých médiích nedůvěřují technologickým společnostem, obavy mají i z umělé inteligence

Výzkumu se zúčastnilo celkem 620 lidí pracujících v českých médiích. Téměř tři čtvrtiny tvořili novináři, zpovídáni byli ale i lidé z technologických, marketingových, či obchodních oddělení. V hlavní části odpovídali respondenti na otázky týkající se proměny novinářské profese v „digitální době“, další bloky se pak zaměřily na digitálního vyloučení, obsah pro lidi se specifickými potřebami, či přístup k soukromí.

Výzkum přinesl řadu zajímavých rozporů – celých 84.4 % respondentů má například za to, že technologické společnosti shromažďují o lidech mnohem více informací, než o čem informují (44.6 % rozhodně ano, 39.8 % spíše ano). Téměř stejný počet lidí pak soudí, že by uživatelé měli mít právo zamezit tomu, aby se on-line obsah, který vidí, uzpůsoboval podle sesbíraných dat. Jen o něco méně (81.3 %) mediálních pracovníků také podporuje právo uživatelů na vysvětlení samotné logiky tzv. personalizace a hlavních parametrů, které ovlivňují zobrazení obsahu (51.9 rozhodně ano, 29.4 spíše ano).

Velká část vzorku (44.4 %) však zároveň nedokáže posoudit, jestli a jak uzpůsobuje obsah jejich vlastní domovské médium. Více než čtvrtina (26.4 %) pak přiznává, že webové stránky média, ve kterém pracují, doporučují každému čtenáři jiné články na základě sesbíraných dat, přičemž 13.6 % však neví, jak přesně.

Překvapivé byly v lecčems i odpovědi týkající se digitálního vyloučení. Podle třetiny vzorku počet digitálně vyloučených klesá, podle 30.8 % je stejný, 23.6 % to pak nedokáže posoudit. Jen 11 % procent řeklo, že digitální vyloučení je narůstající problém. Více než polovina (57.3 %) zpovídaných je však zároveň pro, aby veřejná správa nabízela všem občanům komunikaci i v nedigitální formě. Dle 17.6 % by měla být „papírová“ komunikace umožněna jen určitým skupinám, 18.7 % vzorku by pak nedigitální formu zachovala, avšak s průběžným nucením občanů do digitální komunikace.

Pracovníci médií jsou si zároveň velmi silně (26.7 % rozhodně ano, 45 % spíše ano) vědomi toho, že pokud člověk neumí pracovat s počítačem či chytrým telefonem, je odstřižený od řady informací týkající se veřejné správy, jako jsou úřední hodiny a kontakty. Podle 83.7 % respondentů pak mají takoví lidé problém čerpat bankovní služby a mají též omezený přístup k informacím o školním vzdělávání (80 %).

S digitálním vyloučením mají zaměstnanci médií poměrně silnou zprostředkovanou zkušenost – zhruba 2/3 znají někoho, kdo nemá chytrý telefon, čtvrtina zná někoho, kdo nemá účet, celých 40.6 % pak zná člověka bez e-mailu a 1/3 ví o člověku, který nikdy nepracoval s počítačem. Zhruba 1/3 taktéž zná někoho, kdo má prostředky i znalosti na práci s digitálními technologiemi, ale pracovat s nimi (nebo s částí z nich) odmítá.

Postoj zaměstnanců médií k technologiím ve veřejném prostoru je spíše vlažný. Více než polovina nesouhlasí s tím, že by bezpečnostních kamer ve městech bylo „zbytečně moc“ (42.2 % spíše ne, 17.4 % rozhodně ne). Kamery rozpoznávající tváře na Letišti Václava Havla též příliš nepobuřují: na škále ospravedlnitelnosti 0-100 si vysloužily hodnotu 65.52. Nijak závratný zájem nevzbuzuje ani centrální uchování osobních údajů včetně lékařských zákroků ve státních databázích (hodnota 61.3), k němuž dochází v rámci národního zdravotního informačního systému.

Již méně novinářů (hodnota ospravedlnitelnosti 44.92) pak podporuje plošné uchovávání dat o veškerých telefonátech včetně sledování pohybu (tzv. data retention), za které v současné době žaluje český stát novinář Jan Cibulka. Jednu z nejmenších měr ospravedlnitelnosti (20.53) má pak využívání dat mobilních operátorů pro cílení reklamy ve veřejném prostoru, za které letos získala jednu z českých Cen Velkého bratra společnost Metrozoom. Ještě hůře pak dopadl prodej anonymizovaných údajů o aktivitách konkrétních osob antivirovými společnostmi a využívání osobních údajů o pohybu na internetu za účelem cílení politické reklamy.

Vysloveně odpor pak ve výzkumu vzbudila možnost nasazování umělé inteligence u soudů: s tím, aby jednoduché soudní spory rozhodovala umělá inteligence vycházející ze starších rozhodnutí soudů, rozhodně nesouhlasí 49.5 % lidí, spíše proti je též 28.9 %. Zaměstnanci médií jsou obdobně proti tomu, aby daňová přiznání všech občanů byla veřejně přístupná, jako je tomu třeba v Norsku (spíše nesouhlasí 36.9 %, rozhodně nesouhlasí 22 %).

Výzkum se uskutečnil v rámci projektu Digitální doba s lidskou tváří a byl podpořen programem Lidská práva financovaného z Norských fondů 2014–2021.