Článek
Naše organizace IuRe (Iuridicum Remedium) se zabývá zejména ochranou soukromí. A právě soukromí se týkají naše hlavní výtky k chystanému nařízení, které jsme sdíleli v otevřeném dopise s ministrem vnitra Vítem Rakušanem. V rukou Ministerstva vnitra je totiž nyní formulace české pozice.
A o co v kritizovaném nařízení tedy vůbec jde?
Nařízení CSA (Child Sexual Abuse) počítá se zřízením Centrální úřední autority v podobě Evropského střediska pro prevenci a potírání pohlavního zneužívání dětí. V tomto středisku by se měla sbíhat hlášení o nevhodném obsahu z jednotlivých komunikačních platforem. Nařízení by se mohlo dotknout i šifrovaných kanálů, jako jsou třeba aplikace WhatsApp nebo Signal.
V dopise jsme definovali celkově šest hlavních výtek:
Plošné sledování elektronické komunikace je v rozporu s evropským právem
Plošné sledování elektronické komunikace je podle nás především v rozporu s evropským právem a judikaturou Soudního dvora EU. Soudní dvůr se totiž již v několika rozsudcích věnoval sledování provozních a lokalizačních údajů o elektronické komunikaci, kdy došel k jasnému odmítnutí plošnosti takového sledování. V nařízení je požadováno skenování veškerého obsahu elektronické komunikace, což je ještě invazivnější zásah do soukromí, než ten, který soudní dvůr EU označil opakovaně za nepřípustný.
Neexistuje technologické řešení jak skenovat obsah a přitom zabránit vážnému narušení soukromí
Dalším problémem je neexistující technické řešení, které by na jedné straně zajistilo efektivní skenování obsahu a na druhé straně chránilo soukromí. K tomu, že plošné skenování se vylučuje s ochranou soukromí, došla před pár lety i společnost Apple, která od plánu automatizovaného zachytávání škodlivého obsahu upustila.
Falešná hlášení a zahlcení bezpečnostních složek
Dalším problémem jsou falešná hlášení, která by masivní systém automatické kontroly generoval. Za škodlivé by mohl chybně označovat fotky lidí, kteří vypadají mladě, či fotky skutečně mladých lidí, pro které je dle dostupných výzkumů vědomé posílání intimních fotek do velké míry běžnou součástí komunikace.
Prověřování takových případů bezpečnostními složkami by v konečném důsledku bylo pro děti a mladé lidi často mnohem více traumatizující, než možné negativní dopady samotného sdílení intimních fotografií. Množství případů by navíc mohlo vést k zahlcení bezpečnostních složek a omezení jejich možnosti reagovat na další bezpečnostní hrozby.
Pachatelé trestné činnosti budou mít řadu již existujících nástrojů, jak se sledování vyhnout
Dalším problémem je, že skuteční pachatelé nebudou mít problém se skenování obsahu vyhnout a využívat například decentralizované komunikační platformy, kde bude jen obtížné sledování vynucovat.
Otevření elektronické komunikace útočníkům
Na druhé straně většinová populace, která nemá pocit, že by měla něco skrývat, zůstane u stávajících komunikačních platforem, kterým ale přibudou „zadní vrátka“, která umožní realizovat skenování obsahu komunikace. To oslabí bezpečnost takových komunikačních platforem a ochranu osobních údajů.
Otevření prostoru pro omezování práva na soukromí v dalších oblastech
Zadní vrátka současně mohou vést k pokusům státu či jeho bezpečnostních složek využít sledovací systém k dalším účelům. Jakmile už jednou takový filtrační systém vznikne, nebude totiž problém nahradit klíčová slova či referenční databázi i jinými termíny a tématy, než je sexuální zneužívání dětí.
V síti takových plošných filtrů by tak do budoucna mohli velmi jednoduše uvíznout například novináři, whistlebloweři, advokáti či politici. Pro všechny tyto skupiny je přitom bezpečná komunikace, kterou nikdo nesleduje, klíčová.
Jasno bude již na konci září
Zda Ministerstvo vnitra vezme námi definované výtky na vědomí, se dozvíme již na konci září, kdy se má uskutečnit jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci Rady EU, po kterém by mělo být zřejmé stanovisko k návrhu Nařízení CSA předloženého Komisí.
Do té doby nás patrně čeká neúnavný maraton otevřených dopisů a tlaku občanské společnosti. Vytvoření možná dobře míněného nástroje, který však reálně znamená zásadní ohrožení pro demokratickou a pluralitní společnost, totiž dlouhodobě kritizují nejen desítky lidskoprávních organizací, ale i stovky vědců či akademiků.
