Článek
Kontroverzní návrh počítal s možností nařídit komunikačním službám automatizovaně pročesávat všechny e-maily, zprávy v chatech či fotky. Ač zatím nic není jisté, zdá se, že pokud návrh nakonec projde, pak v notně osekané a omezené variantě.
Je dobré tento oddechový čas využít k tomu, abychom se blížeji podívali na to, jak se šifrované komunikaci, která mohla být návrhem ohrožena, ve veřejném prostoru vlastně daří.
Příběh první: Vít Rakušan, tvář neoficiální kampaně za šifrování
Na začátek si připomeňme, o čem se vlastně bavíme, když se bavíme o šifrování. Tzv. koncové (end-to-end encryption, odtud tedy označení zkratkami E2E či E2EE) šifrování je takový způsob přenosu informací, kdy zprávu, například obsah e-mailu, vidí v čitelné podobě pouze odesílatel a příjemce. Nikdo jiný - tedy třeba provozovatel e-mailové služby či správce serveru - se už pak k obsahu zprávy nedostane a nemůže jej tedy analyzovat třeba k marketingovým účelům… Obsah pro něj bude jednoduše nečitelný, zobrazený jako shluk náhodných znaků.
Pro pořádek dodejme, že třeba v Česku oblíbený Seznam či Gmail ve svém primárním nastavení takovouto formu ochrany nemají: používáte-li tedy pro posílání zpráv třeba na soukromí dbající službu Protonmail, nemůže se vám tak stát to, co se stalo jednomu muži v Americe, který posílal dětskému lékaři skrze Gmail intimní fotky svého syna a následně byl systémy Googlu označen za šiřitele pornografii a odříznut od služeb.
Důvody, proč používat šifrovací nástroje, jsou ale pochopitelně často jiné, než vyhnout se podobným automatizovaným omylům. Můžete být právník, novinářka, či aktivista, který pracuje s citlivými materiály a nechce ohrozit svoji práci.
Nebo můžete být ministr vnitra Vít Rakušan.
Ten na konci září v reakci na zjištění, že používal šifrovaný telefon, věnoval několik příspěvků na sociálních sítích k propagaci právě šifrované komunikace (třeba tady a tady) a správně napsal, že šifrování z lidí nedělá zločince či mafiány.
Příspěvkům pana ministra se nedostalo valné pozornosti, doceňme je proto alespoň zpětně: jde v zásadě o historický moment, kdy ministr vnitra doporučuje volně dostupné nástroje vedoucí k anonymitě. Šifrování není zločin, ale nutnost, komentoval to pro E15 trefně Ondřej Malý.
Příběh druhý: šifrování může vést ke zločinu, tedy šifrování je zločin
Bohužel ne ve všech zemích mají tak pokrokového ministra vnitra. Letos v říjnu začal ve Francii proces známý pod názvem 8 December. V jeho rámci je stíháno sedm osob, které se měly spolčit za účelem teroristického útoku. Obvinění lidé se však téměř neznají a proces je celý značně na vodě: mezi důvody zadržení patří mimo jiné právě samotné šifrování.
Více o celém procesu informovala francouzská nezisková organizace La Quadrature du Net na konci listopadu. Jak píší zástupci organizace, celý proces je přelomový zejména v tom, že zde běžně doporučované a standardně používané nástroje pro šifrovanou komunikaci, které pravděpodobně používají i samotní soudci a policisté, slouží přímo jako důkaz o plánované trestné činnosti.
To přináší nebezpečný precedens, kdy by lidé pouze na základě toho, že chtějí, aby jejich komunikace byla bezpečná a soukromá a nikdo do ní nenakukoval, byli označováni za zločince. „Obžalovaní jsou de facto obviněni z toho, že respektují základní pravidla počítačové bezpečnosti,“ píší zástupci organizace.
Připomínají zároveň historii šifrování a citují Martina Hellmanna, jednoho z matematických výzkumníků, kteří v 70. letech 20. století asymetrické šifrování vyvinuli.
Důvodem vzniku šifrovacích technik bylo zabránit dohledu policejního státu, který se bude úměrně zvyšovat s postupujícím používání digitálních technologií. Prorocká slova pak odstartovala kryptografickou válku, příznačnou zejména pro administrativu prezidenta Clintona.
Viděno zpětně, aktivisté volající po větším soukromí, a tedy po šifrování vyhráli. V roce 1996 bylo šifrování ve Spojených státech vyřazeno z kolonky zbraně a střeliva a rozšířilo se.
Do Francie tato šifrovací revoluce dorazila až o tři roky později. Příznačně tak Francie patří mezi země, kde bylo šifrování nejdéle pod státní kontrolou.
Soukromí: právo nebo zločin?
Po roce 2010, kdy se z šifrování ve Francii opět stalo téma kvůli teroristickým útokům, se nyní s případem 8 December spor o legitimitu šifrování vrací na scénu. Probíhající proces by podle La Quadrature du Net mohl vést k tomu, že se z ochrana soukromí namísto práva stane zločinem a samotná snaha ochránit sebe sama bude důvodem k trestnímu stíhání.
Uvidíme, jak se váhy, na kterých se vedle sebe přetahuje občanské právo na soukromí se snahou státu o zachování bezpečnosti, vychýlí do budoucna.
Jak však ukazuje letošní výzkum, kterého se zúčastnila i téměř tisícovka mladých lidí z Česka, zdá se, že téma ochrany soukromí a chápání výhod anonymity rezonuje i mezi těmi později narozenými celkem silně.
Výzkum / EDRi
Výzkum / EDRi / 2
Temné vize francouzské organizace se tak snad v nejbližších letech nenaplní.
