Článek
I když všichni impresionisté do určité míry zažili finanční potíže a začali o sobě pochybovat, Sisley byl na tom nejhůře. Obchodníci a kritici jeho dílo naprosto ignorovali. Prakticky nikdy se neprosadil jako význačný malíř.
Od konce 70. až do počátku 80. let byl v takové nouzi, že musel psát přátelům, aby mu půjčili peníze nebo pomohli prodat obrazy. V devadesátých letech onemocněl rakovinou hrtanu.
Rodiče
Sisley se narodil anglickým rodičům v Paříži na podzim roku 1839. Sisley nikdy nezískal francouzské občanství, ačkoli se o to celý život pokoušel.
Jeho otec William Sisley byl zkušeným obchodníkem s hedvábím, zbohatl však až na vývozu umělých květin do Jižní Ameriky. I Sisley se nejprve věnoval obchodní dráze, a to patrně zapříčinilo, že ze začátku nebyl tak plodným malířem. Svou uměleckou dráhu zahájil v ateliéru Švýcara Charlese Gleyra, který navštěvoval až do jeho uzavření v roce 1864. Zde také potkává Moneta, Renoira a Bazilla. Tito čtyři malíři se spřátelili a malovali společně i po odchodu z Gleyrova ateliéru, například ve Fontainebleauském lese a v Bazillově ateliéru v Paříži.
Sisley vždy zůstal uzavřeným člověkem a před Manetovým hlučným kroužkem přátel v kavárně Guerbois dával přednost samotě nebo společnosti své ženy. Sisley také dokázal být příjemným a veselým společníkem a Renoir ho měl rád pro jeho „nezničitelnou dobrou náladu“.
Manželství
V červnu 1866 se oženil s Marií Lescouezecovou, která mu porodila dvě děti, Pierra a Jeanne. Celý život svou rodinu hluboce miloval a na portrétech se často vyskytuje ve společnosti své ženy.
Počínaje rokem 1870 Sisleyův život zdaleka nepřipomínal „rozesmátou přírodu“ jeho umění. Dosud ho bohatý otec podporoval. Ale francouzsko - pruská válka zruinovala otcův obchod a Sisley musel malováním zaopatřit sám sebe, ženu i děti. Již nikdy se neosvobodil od přízraku chudoby.
Obrazy
Od první poloviny 70. let pracoval u Seiny , v kraji známém pod názvem Ile de France. Pro Sisleye je typické, že raději maloval, na rozdíl od Moneta a Renoira, krajinu na říčním břehu ve chvilkách klidu – téměř jako by čekal , až davy zmizí. Například známá restaurace La Grenouillère u Bougivalu, která je v Monetových a Renoirových obrazech plná lidí, je u Sisleye zavřená a opuštěná.
Působivost Sisleyova díla vděčí za mnoho jeho lásce k venkovu, které se vyrovnala pouze jeho láska k hudbě, zděděná po matce.
Uchvátila mě rozverná, zpěvná fráze z Beethovenova scherza. Okamžitě se mi zalíbila a stále si ji zpívám jen tak pro sebe při práci.“
V roce 1874 odjel Sisley z Ile de France na krátkou návštěvu do Anglie. Sisleyův pobyt v Anglii byl velmi plodný. Na svých anglických obrazech umělec prokázal neobvyklý smysl pro pohyb, například v malbách závodů lodí a regat na Temži. Břehy Temže v Hampton Court a Molesey ho stejně jako Seina viditelně přitahovaly, což dokládá skupina maleb, které při této cestě vznikly.
Výstavy impresionistů
Na první impresionistické výstavě vystavoval pět krajin. Stejně jako jeho kolegové přestal věřit, že dosáhne uznání prostřednictvím Salonu. Přestože se počítal mezi impresionisty, jeho umění se čím dál více vyvíjelo svým vlastním osobitým způsobem. R. 1879 se Sisley ještě jednou pokusil prorazit v Salonu. Vedla ho k tomu touha vydělat nějaké peníze a zlepšit tak svou zoufalou finanční situaci, ale neuspěl. Jeho příspěvek porota Salonu odmítla.
Úspěch se Sisleymu vyhýbal až do smrti. Žil uzavřeným životem v Moret-sur-Loing, ačkoli někteří jeho bývalí kolegové, zvláště Monet, zůstali jeho blízkými přáteli. Sisleye částečně ovlivnily nové trendy v malbě 80. a 90. let. Především však zůstal věrný krajinomalbě v nejčistší impresionistické tradici.
Trvalo nějaký čas, než se obecenstvo naučilo, že pro pochopení impresionistického obrazu je třeba ustoupit od něho několik metrů, aby se pak člověk mohl těšit ze zázraku a vidět, jak se přímo před jeho očima záhadné skvrny spojují a ožívají. Dosáhnout tohoto zázraku přenést bezprostřední vizuální zážitek z malíře na diváka – to byl skutečný záměr impresionistů.
Poslední léta života
Od r. 1895 Sisleyev práci omezovala nemoc, kterou lékaři později diagnostikovali jako rakovinu hrtanu. Právě na tuto nemoc 29. ledna 1899 malíř zemřel. Monet s Renoirem mu přišli na pohřeb.
Zdroje: Velcí impresionisté ISBN 80-85785-49-8
E.H. Gomrich Příběh umění, 1995
