Článek
Alžběta I. byla poslední a nejvýznamnější z tudorovců, královské dynastie, která vládla Anglii od r.1485. Byla Tudorovnou až do morku kostí – kousavá, ješitná a svárlivá. Poněkud extravagantní a teatrální Alžběta se velmi podobala svému otci Jindřichu VIII. Po matce Anně Boleynové zdědila odvahu, temperament a pronikané temné oči.
Byla korunována ve Westminsterském opatství 15. ledna 1559, datum, které jí vybral její astrolog John Dee. Panovala 45 let, během nichž Anglie zažila svůj rozkvět a získala si respekt po celém světě. Alžběta se opírala o anglikánskou církev, podporovala rozmach výroby a obchodu, sama se podílela na ziscích z anglického námořního pirátství.
Sir Francis Drake /1540-1596/, byl proslulý anglický mořeplavec, korzár a válečník. Z pověření královny Alžběty podnikl 3 pirátské výpravy proti španělským koloniím a konvojům, v letech 1577-1580 obeplul jako druhý, po Magalhaesovi, zeměkouli, r. 1588 se podílel na zničení španělské Armady v průlivu La Manche. Přivezl do Evropy brambory a tabák.
Alžbětínská éra byla i érou Shakespeara a časem proměny Anglie v námořní velmoc. Anglie za Alžbětiny vlády proslula svými spisovateli a hudebními skladateli. William Shakespeare oslňoval Její Veličenstvo. Královna zvala ke svému dvoru básníky a hudebníky. V šlechtických domech se pořádaly koncerty a v nových londýnských divadlech, jako bylo např. Globe Theatre, se předváděly divadelní hry.
Za panování Alžběty vznikla první anglická burza s cennými papíry. Každou středu a sobotu se v alžbětínské Anglii povinně jedly ryby, aby se tak podpořila námořní doprava a námořníci.
Hned první den svého panování si královna za svého hlavního poradce vybrala Williama Cecila, zdatného správce svých nemovitostí, kterého ráda nazývala „dobrým duchem“. V jedné věci se s nikým neradila. Ohledně sňatku. Odmítla se provdat. Mám už manžela, kterému jsem oddána, říkávala, když dal parlament najevo svůj nesouhlas a odmítal uložit daně, pokud se královna neprovdá, „je jím království anglické.“
17. listopad den Alžbětina nástupu na trůn se začal slavit jako státní svátek.
Skotská královna Marie Stuartovna, usilující o získání anglické koruny, byla po 18 letech věznění prohlášena z úst Alžběty I. za velezrádkyni a popravena.
Marie byla silný protivník a nebezpečný. Dcera francouzské šlechtičny a skotského krále. Vdova po francouzském králi Františkovi II. a snacha Kateřiny Medicejské, která zosnovala vraždění během bartolomějské noci. Marie byla vychována v katolickém duchu ve Francii.
Marie byla fanatickou katoličkou a oddanou přítelkyní Alžbětinských nepřátel. 18 let pobývala v Anglii a intrikovala proti ženě, která jí poskytla přístřeší a která byla nakonec nucena řídit se radou svých spolehlivých rádců, „by skotskou královnu o hlavu zkrátila“.
Mariin otec Jakub V. Skotský zemřel, když bylo Marii pouhých 6 dní. Díky svému nedlouhému prvnímu sňatku s francouzským králem Františkem II. byla Marie královnou francouzskou. František II. v r. 1560 zemřel a 18letá vdova se vrátila do Skotska, kde od r. 1542 řídil státní záležitosti její nevlastní bratr James Stuart hrabě z Moray, levoboček Mariina otce Jakuba V.
Skotsko bylo silně zasažené protestantskou reformací a Marie dráždila část svých poddaných jistou lehkomyslností a katolickou kultivovaností. Její katolická záliba v kultivovaném přepychu popouzela protestantské skotské fanatiky.
V r. 1565 se Marie po hlavě vrhla do manželství se svým bratrancem Jindřichem Stuartem, lordem Darnleym, za jehož příjemným vzhledem se skrývala marnivá, žárlivá a násilnická povaha opilce. Dal zabít Mariina osobního italského tajemníka Davida Rizziho, neboť se jeho majetnická povaha nemohla smířit s důvěrou, jakou Marie k němu chovala.
Impulzívní Marie se rok po vraždě Rizzia zapletla s dalším krvelačným aristokratem Jamesem, hrabětem Bothwellem, v jehož hlavě uzrál plán na odstranění lorda Jindřicha Darnleyho. Mariin manžel byl už upoután na lůžko, následkem prostopášného mládí ho nyní devastovala příjice. 10. února 1567 dvě hodiny po půlnoci v jeho domě v Edinburghu byl slyšet výbuch a mrtvé tělo Darnleyho bylo nalezeno v zahradě.
Marie se provdala za Jamese Bothwella o pouhé tři měsíce později, a tak potvrdila podezření Skotů, že byla do vraždy zapletena. Tím ovšem si uzavřela šanci na roli důvěryhodné panovnice. Po konfliktu s protestanty byla nucena odstoupit ve prospěch svého třinácti měsíčního syna Jakuba, kterého měla s Darnleym a r. 1568 ve věku 25 let uprchla v nemilosti ze Skotska, aby se vydala na milost své sestřence Alžbětě. V Anglii podporovala katolickou opozici proti královně Alžbětě. Marie, v linii uchazečů o trůn, následovala hned po Alžbětě.
Alžběta fascinovaně sledovala dobrodružství své sestřenky a cítila se ohrožena.
Ovšem tyto ženy se nesetkaly a Marie se stala vězněm putujícím z místa na místo po Anglii a veškeré naděje katolíků se k ní upínaly. Dokonce papež Pius V. r. 1570 formálně vyobcoval Alžbětu a vyzval všechny katolíky, aby povstali, a bude-li třeba, zavraždili „kacířskou“ královnu. Alžběta velmi srdečně nenáviděla všechno katolické a španělské.
Papežský dekret se stal pro Marii rozsudkem smrti. Byla obviněna z velezrady a odsouzena k smrti. 8. února 1587 Marie kráčela na popravu. Modlila se, když padala sekera. Až na druhý úder kat oddělil její hlavu a když popravčí sáhl po její hlavě, její zlatohnědé vlasy mu zůstaly v ruce a prošedivělá hlava spadla na podlahu.
Alžběta vládla jednomu z nejslavnějších období anglických dějin, charakterizované rozkvětem kultury, a za svůj úspěch nemálo vděčila obratnosti, s jakou se vyhýbala manželství. Jenže proto byla poslední svého rodu. Její nástupce Jakub Stuart a všichni následující angličtí a britští panovníci byli a jsou potomky nikoli Alžbětiny, nýbrž její nenáviděné sokyně Marie, královny skotské.
Zdroje:
P.Čornej JP.Kučera Evropa králů a císařů ISBN 80-237-3511-X P. Bělina J. Fidler Osudové ženy ISBN 80-85768-11-9 Rodinná encyklopedie světových dějin ISBN 80-7200-814-5 R.Lacey Slavné příběhy angl. dějin ISBN 978-80-7207-751-9 Hora-Hořejš Toulky českou minulostí ISBN 80-85621-97-5
