Článek
Pracoval pro mistra, přitom se učil malířskému umění a brzy se stal jeho nejlepším pomocníkem. Za krátký čas žák předčil mistra. Giotto věhlas malíře Cimabua zastínil, tak jako zastiňuje velké světlo jas světla daleko menšího.
Cimabuův věhlas by byl ještě větší, kdyby mu ve slávě neubrala velikost jeho žáka Giotta, jak ukazuje ve své Komedii Dante, když v 11. zpěvu Očistce říká:
Že pole ovlád’ v malbě, Cimabue
měl za to, dnes však Giotta všichni slaví
a věhlas tohoto se zatemňuje.
Mnohokrát malíře popisuje rovněž Boccaccio /1313-1375/, podle jehož názoru je mimořádně ošklivý a výjimečně inteligentní Giotto „největší malíř na světě“.
Podle pověsti se Cimabue setkal s Giottem na procházce v přírodě, kde Giotto pásl stádo ovcí. Mladý pastevec kreslí na kameny ovce. Cimabue se zastavil, je kresbou nadšen a nabídne chlapci, zda by k němu šel do učení. A rozhodne se vzít Giotta do Florencie.
Říká se, že když byl Giotto jako hoch u Cimabua, namaloval prý jednou na nos jedné Cimabuovy figury mouchu tak věrně, že když se mistr vrátil k práci a chtěl v ní pokračovat, nejdřív se několikrát snažil mouchu zahnat, než zpozoroval svůj omyl.
Dětství
Protože byl Angiolovým vnukem /Giotto je italská zdrobnělina jména Angiolo/ a synem Bondona, bývá nazýván Giotto di Bondone.
Narodil se pravděpodobně roku 1267 na florentském venkově ve vsi Vespignano, v provincii Mugello. Jeho otec jménem Bondone byl prostý člověk a obdělával půdu.
V r. 1287 vstoupí Giotto do manželského svazku s Ciuttou /zdrobnělina jména Ricevuta/ di Lapo del Pela, s níž bude mít osm dětí; čtyři dívky a čtyři chlapce.
Fresky
Giottovými nejslavnějšími díly jsou nástěnné malby neboli fresky, kterým se říkalo proto, že se musí malovat na zeď, dokud je omítka ještě čerstvá /it. fresco/, tj. mokrá.
V r. 1290 realizuje Giotto první velké dílo, kříž určený pro kostel Santa Maria Novella ve Florencii. Poté se vydává do Assisi, kde v horním kostele baziliky maluje cyklus fresek věnovaných životu sv. Františka. O tři roky později tvoří v Římě. Na přání papeže Bonifáce VIII. dekoruje Giotto lodžii Požehnání v římské bazilice sv. Jana Lateránského. Římské malby přinášejí umělci velkou slávu.
Mezi lety 1302-1305 vyzdobil stěny kostelíka v Padově příběhy ze života Panny Marie a Krista. Pod nimi namaloval alegorie ctností a neřestí, jaké bývaly umísťovány na portálech severních katedrál. Malby v Padově v kapli Scrovegniů bývají považovány za jeho největší dílo.
Florencie – město Dantovo a Giottovo
Giottův věhlas se roznesl široko daleko. Obyvatelé Florencie na něj byli hrdi. Zajímali se o jeho život a vyprávěli anekdoty o jeho důvtipu a umu. I toto bylo něco zcela nového. Něco takového se dříve nikdy nestávalo.
Giottovi ještě není 40 let, ale je již majitelem několika domů ve Florencii a vede ateliér s mnoha žáky. Zakázky se jen hrnou.
Roky slávy
V letech 1328-1333 pobývá Giotto v Neapoli na dvoře krále Roberta. Spřátelí se spolu.
Jednoho parného dne panovník umělci radí, aby na chvíli odložil štětce a odpočinul si.
„Kdybych byl tebou, nechal bych na chvilku toho malování, když je tak horko.“
Giotto odtušil: „A já taky, kdybych byl vámi.“
V r. 1366 ho papež pozve do Avignonu, Giotto však papežskou zakázku nestačí přijmout. Umírá ve Florencii 8. ledna 1337. Je pochován v kostele Santa Croce.
Giottem bývá zvykem začínat novou kapitolu; Italové byli přesvědčeni, že když se objevil tento velký malíř, otevřela se nová kapitola dějin umění. Giottovým přičiněním z obrazů nenávratně zmizela slavnostní byzantská důstojnost.
Podle německého filozofa Hegela uvedl Giotto do malířství světský, prozaický element. To z něj činí předchůdce renesance.
„Cimabue byl Michelangelem té doby, Giotto zase jejím Raffaelem.“ G. della Valle, 1785
Zdroje: Giorgio Vasari Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, 1998
E.H. Gomrich Příběh umění, 1995
Největší malíři Giotto č. 31 ISSN: 1212-8872
