Článek
Ačkoli Pissarro narazí na finanční problémy, a bude se s nimi neustále potýkat, nikdy neopustí uměleckou dráhu, pro niž se kdysi rozhodl.
„Práce je skvělý regulátor psychického i fyzického zdraví. Zapomínám na všechny smutky, bolesti a utrpení, nemyslím na ně, jestliže jsem zaujatý radostí z práce.“
Pissarro poznal všechno a prošel vším: barbizonskou školou, impresionistickou revolucí, Cézannovou strohostí, Gauguinovou odvahou, Seuratovým neimpresionismem, van Goghovým rozletem.… Cestoval po stezkách malířství jiných a přitom přijímal nové, riskantní výzvy, směřoval vždy a vytrvale za hlasem svého poslání.
Pissarro se narodil 10. července 1830 v Charlotte-Amalie – v přístavu na ostrově Saint-Thomas v Karibském moři. Otec Abraham Gabriel Pissarro pocházel z Bordeaux a na ostrově se usadil v r. 1824, aby zde provozoval dobře prosperující obchod s pečivem. Dvanáctiletý Camille je poslán do školy ve Francii. Chvíle volna často tráví v Louvru. Po návratu na rodný ostrov pracuje v obchodě svých rodičů. V každé volné chvíli však zaplňuje skicami celé sešity. Jeho inspirací se stává celý svět, který ho obklopuje. Setkává se s dánským krajinářem Fritzem Melbyem, a spolu utíkají do Caracasu. Vedení podniku ho nezajímá ani v nejmenším, touží „zpřetrhat veškeré svazky, které ho spojují s měšťanskou společností.“
Postupné zrání talentu
Po návratu z Venezuely se Pissarrovi podaří přesvědčit otce, že k obchodování není stvořený. R. 1855 odjíždí do Paříže, aby se věnoval studiu malířského umění. Mladého malíře nezajímají akademická studia, od samého začátku v sobě objevuje nadání pro krajinomalbu. Je mu blízká Courbetova realistická vize přírody. Ovšem kritici se prvním Pissarrovým kompozicím vysmívají, jeho krajinu prohlašují za příliš prostou, zlomyslně označují malíře za „impresionistu zelináře“, specialistu na zelí.
Potom nastává pro Pissarra období zlomu, jak po stránce lidské, tak umělecké. Setkává se s Monetem, potom s Cézannem, Renoirem a Sisleyem. R. 1859 Salón přijímá jeho první práce.
Manželství
O rok později se setkává s Julií Velleyovou, s níž se ožení v době jejich pobytu v londýnském exilu. V letech 1863 – 1884 přivedou na svět sedm dětí. Mohou se spoléhat pouze na nepravidelné příjmy z umělcovy práce, a proto je čekají nemalé finanční problémy. Malíř si však zachovává duševní rozvahu a víru v budoucnost i v těch nejtěžších situacích. Jeho malířství se rozvíjí, ale bohužel to nemá vliv na prodejnost obrazů. Hledá východisko z finančních potíží a někdy musí malovat i ozdobné vějíře. Spoustu času ztrácí hledáním kupců pro svá díla.
Pissarro – impresionista
V r. 1869 se z Pissarra stává opravdový impresionista. Pravidelně se stýká s Monetem, Renoirem a Sisleyem, což má vliv na změnu stylu jeho malování. Jeho impresionismus zůstává i nadále originální, díky zálibě v precizně promyšlených kompozicích.
Během prusko-francouzské války odjíždí Pissarro spolu s rodinou do Londýna. Navštěvuje muzea a obdivuje se malířskému umění anglických krajinářů. Osloví jej Constable a Turner.
První zápasy
V červnu 1871 se Pissarro vrací do Francie. Dům i část obrazů podlehly zkáze. Přijímá klidně a s určitou lhostejností, že ho osud neustále pronásleduje, a maluje s ještě větším zápalem. Po r. 1872 se situace trochu zlepší a Pissarro nachází kupce a materiální problémy částečně ustupují.
R. 1874 se znovu vrací těžké časy. Umírá jeho sotva desetiletá dcerka Jeanne. První výstava impresionistů pro Pissarra znamená neúspěch a útoky kritiků těžce snáší. Po dalším neúspěchu druhé výstavy dokonce začíná pochybovat o hodnotě svého malířského umění. Hledá nové možnosti dalšího rozvoje a na jeho obrazech se začínají objevovat lidské postavy. Přibližuje se k Degasovi a jeho stylu.
Finanční situace se nelepší. R. 1878 si stěžuje Gauguinovi.
„Po třiceti letech malování…. Stále žiji v nedostatku. Takový už je můj osud, nijak skvělý, bohužel!“
Pod vlivem George Seurata začíná Pissarro používat jeho malířskou techniku - divizionismus (pointilismus). Vidí v ní novou etapu v logickém vývoji impresionismu. Obrazy během osmé a poslední výstavy vzbuzují údiv, pochybnosti a sarkasmus veřejnosti i kritiky.
Asi po pěti letech se Pissarrovi zdálo, že ho pointilistický styl omezuje, a vrátil se ke svému svobodnému a spontánnímu impresionismu, i když využil i cenné zkušenosti ze svého pointilistického období.
Další problémy a dluhy na sebe nenechají dlouho čekat. Pissarro se nechal jen zřídka znechutit a téměř nikdy si nezoufal. Malování bylo pro něj zdrojem obrovské radosti, dodávalo mu sílu a usnadňovalo překonání mnoha neúspěchů. Materiální starosti spočívaly na manželčiných bedrech, neustále musela shánět peníze nezbytné pro zaopatření a obživu sedmi dětí. Julie však o svém muži často říkala: „…on za nic nemůže.“
Od roku 1889 trpí malíř chronickým zánětem spojivek, který mu znemožňuje pracovat v plenéru a malíř pracuje a pozoruje svět skrz okno svého ateliéru. Maluje pohledy z oken hotelů a bytů, právě tehdy vzniká známá série obrazů z městského života konce 19. století.
Pissarro se konečně těší všeobecnému uznání. Několik let před smrtí malíře jsou jeho díla vysoce ceněna.
Léto 1903 tráví Pissarro v Le Havru a realizuje zde sérii obrazů. Umírá na otravu v Paříži 12. listopadu r. 1903.
Zdroje:
Největší malíři Camille Pissarro č. 9 ISSN: 1212-8872
Velcí impresionisté ISBN 80-85785-49-8
