Článek
Protože Cosimo de´ Medici se díky svému přátelství s papežem Evženem IV. zasloužil o to, že se všeobecný koncil přesunul do Florencie, byl zvolen do úřadu gonfaloniera. Na sklonku 14. století se Florencie stává jedním z nejvýznamnějších italských měst. Vzkvétá zde hospodářská činnost, zejména bankovnictví, soukenictví a obchod. Když Cosimo Medicejský, označovaný za „Otce vlasti“, převezme vládu, začíná období stabilizace a rozkvětu města.
Cosimovi bylo 50 let, stal se „pánem země“, byl bohatší a mocnější než kdy předtím, zakládal si na své roli významného a vytříbeného mecenáše architektury, malířství a sochařství. Pod střechou svého paláce nechal bydlet dva umělce, Donatella a Fra Filippa Lippiho.
Homosexuál Donatello se mohl občas v medicejské domácnosti vyjímat prapodivně, ale jistě s ním nebyly takové potíže jako s nezřízeně heterosexuálním Filippem Lippim. I on se narodil ve Florencii, dobrých dvacet let po Donatellovi.
K Medicejským se Filippo dostal někdy před rokem 1440, kdy Cosimo rozpoznal jeho talent. Brzy se však ukázalo, že je právě tak nesnadným hostem, jako byl obtížným řeholníkem v klášteře Santa Maria del Carmine, jehož představení si zhluboka vydechli, když zrušil svou přísahu a z kláštera odešel. Vědělo se o něm, že je to nenapravitelný lhář, podvodník, opilec a nutkavý chlípník.
Karmelitán Fra Filippo Lippi se narodil ve Florencii roku 1406. Po smrti svého otce Tommasa zůstal jako dvouletý chlapec bez veškeré péče, neboť matka mu zemřela brzy poté, co ho přivedla na svět. O Filippa se starala s velkou péčí a obětavostí sestra jeho otce. Teta ho vychovávala s nesmírnými těžkostmi až do osmi let, kdy ho dala do karmelitánského kláštera, protože ho už nemohla uživit. Jako osmiletý se stal novicem. Když vstoupil do karmelitánského řádu, bylo mu sotva 15 let.
V r. 1421 složí Lippi řeholní slib ve florentském klášteře karmelitánů Carmine. Tady se také proslaví. Tady objeví své poslání. V kapli Brancacciů, která sousedí s Filippovým klášterem. Při pohledu na Masacciovy fresky v kapli Brancacciů se rozhodne stát malířem. Filippo se obdivuje jejich kráse a hledá v nich inspiraci. Masacciova tvorba /1401-1428/ otevírá před malíři nové obzory. Masaccio však předčasně umírá ve svých 27 letech. Nedokončí ani své mistrovské dílo, nádherné fresky v kapli Brancacciů. A právě v tomto okamžiku přichází na scénu Fra Filippo Lippi. V klášteře Lippi vytvoří své první dílo, fresku Potvrzení řádu.
Klášter opustil r. 1433 díky svému malířskému nadání, touha malovat převládá a teprve poté začal nový život, bouřlivý a zmítaný vášněmi.
Jednou si vyjel s přáteli pro zábavu bárkou na moře a přitom byli všichni zajati loďmi maurských pirátu, kteří tam křižovali. Padnou do rukou arabských pirátů, Mauři je odvezli a drželi jako otroky v řetězech. V severní Africe stráví 18 měsíců. Jednoho dne Filippa napadne nakreslit svého pána, kterého často vídal. Vzal z ohně vyhaslý uhel a tím ho celého zpodobnil na bílé zdi, i s jeho maurským krojem. Náčrt provede zpaměti, a tak dobře, že vzbudí pánův obdiv a získá si jeho přízeň a zanedlouho také svobodu. Ještě stačí udělat pro tohoto svého pána několik věcí v barvě a posléze je odvezen do Neapole a z Neapole se vydá na cestu do Florencie a začíná opět malovat.
Korunovace Panny Marie vytvořená pro kostel San Ambrogio mu vynese slávu a uznání největších autorit a mecenášů, mezi nimi Cosimo dei Medici, se kterým Lippi na dlouhá léta sváže svůj osud. Cosimo uvede svého oblíbeného malíře na dvůr papeže Evžena IV.
Lippi pracoval nepravidelně. Spalován vášní a milostnými avantýrami. Když ho tyto pocity zachvátily, zanedbával práci a opouštěl rozdělaná díla. Cosimo dei Medici zavírá umělce ve svém paláci, aby dokončil objednaný obraz. Ovšem Filippo rozstříhá prostěradla, udělá si z nich provaz, po kterém se spustí z okna a uteče.
Když se mu líbila nějaká žena, byl schopen, aby ji získal, obětovat celé jmění.
Jednou Fra Filippo pracoval na retáblu hlavního oltáře a požádal jeptišky, které si práci objednaly, aby mu jednu z jejich mladých novicek, Lucrezii Buti, nechali stát modelem pro Pannu Marii. Nic netušící sestry souhlasily a Fra Filippo ji svedl a odvedl z kláštera. Unesl ji s jejím souhlasem a s ní i její sestru a tři další řeholnice. Vztah Filippa a Lucrezie, po čase manželský, nesmírně pobouřil veřejné mínění. S Lucrezií měl Filippo několik dětí, mezi nimi Filippina Lippiho.
Patřil k těm obdivuhodným a báječným, impulzivním povahám, kterým jejich současníci vše promíjeli.
/Elie Faure o Filippu Lippim, 1923/
Ženy v jeho životě zaujímali důležité místo. Opěvuje jejich krásu. Do malířského umění uvedl typ Madony s děťátkem, světský, sladký, představující vtělení soudobého ideálu mladé krásné Florenťanky.
Na počátku padesátých let 15. století je již Filippo Lippi v celém Toskánsku uznávaným a populárním malířem. Fra Filippo patří k nejskvělejším představitelům florentského renesančního malířství. Jeho dílo ovlivní Botticelliho a Michelangela Buonarottiho.
V Pratu, v malém městečku nedaleko Florencie, kupuje dům a pracuje v katedrále na freskách představující obrazy ze života sv. Štěpána a Jana Křtitele.
O rok později později se vydává do Spoleta. V místní katedrále vytvoří sérii fresek, jejichž námětem jsou obrazy ze života Panny Marie. Lippi na nich pracuje až do své smrti v r. 1469.
Podle některých zdrojů byl Lippi úkladně otráven příbuznými mladé ženy, kterou se pokoušel získat.
Filippo Lippi umírá v době, kdy je jeho prvorozenému synovi Filippinovi sotva 12 let. Chlapec vstoupí do ateliéru Sandra Botticelliho, který byl žákem otce Filippa Lippiho. Botticelli, tento vynikající malíř, zásadně ovlivní mladého Filippina. R. 1485 se Filippino ujme dokončení fresky kapli Brancancciů, jejichž realizace byla před více než 50 lety přerušena Masacciovou smrtí. R. 1504 Filippino ve Florencii umírá.
Za života Sixta IV. se Lorenzo de´Medici jako florentský vyslanec vydal do Spoleta, aby obec požádal o vydání Filippových ostatků, jež měly být uloženy ve florentském chrámu Santa Maria del Fiore. Spoleťané mu však odpověděli, že mají málo toho, co by zdobilo, zejména pokud jde o vynikající muže, a proto ho prosí, aby jim Fra Filippa ponechal k jejich ozdobě. Ostatně Florencie má takové nekonečné množství, ba přímo přebytek slavných mužů, že se bez Filippa obejde, a tak Lorenzo nepochodil. Později Lorenzo nechal umělci ve Spoletu pod varhanami nad sakristií udělat mramorový náhrobek.
Zdroje:
Christopher Hibbert: Florencie, 1997
Giorgio Vasari: Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů, 1998
Nevětší malíři: Filippo Lippi č. 42, ISSN 1212-8872
