Článek
A taky se všude píše, jak je výhodné bojovat v seniorském věku proti Alzheimeru učením. A já v seniorském věku jsem. Tak mi přišlo na mysl, že oprášit si anglinu, kterou jsem před 20. lety se učila, je to nejlepší řešení. Ale jak začít? Při gramatice usnu jak špalek. Nejlepší bude tedy začít číst. Nějaký krátký článek. A chci se u toho hned bavit. Ještě lepší budou písničky. Zapátrala jsem hluboko v paměti, myslela na dávné písničky z dětství a řekla jsem si, ano, to je ono. A začnu s Janis Joplin. Hned první věta z písně Me and Bobby Mc Gee se mi může hodit, když vystoupím z busu po celodenní namáhavé cestě. I am feeling near as faded as my jeans. Cítím se vybledlá skoro jak mé džíny. To bude recepční koukat, jak válím. Jen abych nepotřebovala pomoc, to bych zrovna nerada. Ale věděla bych si rady. Stačí si vzpomenout na Beatles Help, I need somebody. Tak do sebe budu soukat jednu větu za druhou, abych na dovolené co nejvíc „válela“. A určitě se mi tam bude líbit a při odchodu ještě mohu recepčnímu říct: Feeling good was enaugh for me. Cítit se dobře mi docela stačilo.
A já se vlastně cítím dobře i tady doma u nás, milí čtenáři. Ale s angličtinou budu pokračovat. I kdybych I can get no satisfaction.
