Článek
Dětství a mládí prožívá spolu se svými bratry – se starším o necelé 2 roky Janem a dvojčetem Charlie na zámku Vrchotovy Janovice. Její výjimečnost se prolíná celým jejím životem. A ten, kdo je jiný než ostatní, je i více osamělý. Osamění ji provází celým životem, i ve vztazích se svými osudovými muži. Poznává malíře Maxe Švabinského, stává se jeho múzou a on její první velkou láskou. Miluje ho bezvýhradně a pociťuje hluboké příkoří, že její láska není opětována stejně. Zařekne se, že už se nikdy nevydá na pospas milenci.
Nezhojitelnou ranou pro ni byla smrt staršího bratra Jana, který v roce 1913 spáchal sebevraždu. Že spáchal sebevraždu, si Sidonie nepřipustí do konce života.
Samotu a bolest nad ztrátou milovaného Jana ji pomáhá překonat její přítel básník Rainer Maria Rilke, jehož dopisy na sklonku života prodá za 450 liber, když naléhavě potřebuje peníze.
Po smrti milovaného Jana v roce 1913 poznává v kavárně Imperial ve Vídni rakouského spisovatele a novináře židovského původu Karla Krause. Jak Rilkemu, tak Krausovi byla Sidonie Nádherná múzou. Karel Kraus ji připomíná bratra, v korespondenci s malířem Albertem Blochem píše:
…Ve mně se však něco zlomilo, co se už nikdy nedalo uzdravit. Bratra mi nemohl nahradit nikdo, naše sounáležitost byla jedinečná, mimořádná; patřil k mému nejvlastnějšímu světu…
V roce 1931 umírá její druhý bratr dvojče Karel Nádherný, poslední potomek baronů Nádherných z janovické větvě. Rodina sídlila v Janovicích od r. 1879. Sidonie žije osaměle ve svém zámku obklopena milovanými psy.
V květnu 1943 zkonfiskuje SS lesy a honební revíry, začátkem července 1943 nařizuje SS vystěhování z Janovic do jara.
28. března 1944 musí Sidonie zámek opustit.
Po únoru 1948 s nástupem komunistické strany, se Sidonii zhroutí celý svět. V říjnu 1949 odjíždí do Londýna. Přijímá pozvání do Irska od Gillian, anglické manželky Maxe Lobkowicze do hrabství Cork v Irsku, aby zde strávila zimu. V květnu 1950 se vrací do Londýna, kde v září umírá. Přátelé dají na náhrobek na vesnickém hřbitově v Denhamu vyrýt první verš československé hymny: „Kde domov můj, kde vlast je má?“
30. října 1957, se stal zázrak. Zámek a park byly převedeny do majetku Národního muzea. Zámek byl postupně renovován, r. 1964 v něm zřízen Rilkův pokoj. Farář Antonín Poláček do zámku vrátil zachráněnou Sidoniinu bustu. V r. 1984 byl vedle Rilkova pokoje zřízen pokoj Karla Krause. 28. května 1999, téměř po 50 letech se do svého milovaného domova vrátila i Sidonie Nádherná a byla pohřbena na rodinném hřbitůvku v parku vedle svého bratra Charlieho.
To je přece nádhera takový konec ušlechtilé baronky Sidonie Nádherné.
Zdroje: Alena Wagnerová: Sidonie Nádherná a konec střední Evropy nakl. Argo
ISBN 978-80-257-0329-8
