Článek
Dvacet sedm křížů s datem v dláždění z boku Staroměstského orloje připomíná tragickou událost v dějinách: 3 páni, 7 rytířů, 17 příslušníků městského stavu čili celkem 27 k smrti odsouzených osob.
Slavata, vyhozený z okna Královského paláce spolu s Martinicem při pražské defenestraci r.1618, hořel touhou po pomstě a už několik dnů před Bílou horou dal na papír svou představu: Zkonfiskovat statky všem účastníkům rebelie bez výjimky a nemilosrdně popravovat.
Martinic oznamuje: Nejmenší shovívavost by byla největší pošetilostí.
Mimořádný soudní tribunál zahájil činnost v polovině března 1621. Karel z Lichtenštejna, ke katolictví přeběhlý český bratr, proslul jako nemilosrdný šéf pobělohorského tribunálu. Při řízení konfiskací po odsouzených se nesmírně obohatil.
A pak nastal památný den 21. červen 1621. Kat Mydlář prý použil čtyři meče.
Mydlář v letech 1582-1586 studoval na pražském vysokém učení, kde byl žákem profesora Tadeáše Hájka z Hájku. Tadeáš byl matematik a astronom evropské úrovně a osobní lékař Rudolfa II.
Ovšem Mydlář, pan „magistr medicíny“, se r. 1586 začal učit řemeslu odlišnému. Napřed jako pomocník staroměstského kata a po jeho smrti se jako samostatný kat věnoval řemeslu přes 40 let. Dožil se 80 roků a zůstala po něm rozsáhlá knihovna. Kat Mydlář prý četl horlivěji než kdejaký šlechtic. Funkci po něm převzali jeho nejstarší synové Jan a Václav.
Hlavy dvanácti popravených byly pro výstrahu připevněny na bidla s železnými koši na Staroměstské mostecké věži přes deset let. Po té byly lebky uložené v Týnském chrámu v truhle, kterou skryli přátelé popravených. Jezuité slídili marně. Truhla byla ukryta na tak bezpečném místě, že ji dodnes nikdo nenašel a nikdo neví, kde hlavy českých pánů odpočívají. Pověst říká, že se každý rok v den výročí popravy, všichni sejdou o půlnoci na osudném místě. Projdou se po Staroměstském náměstí a pak se vrací do svých hrobů.
Mezi popravenými byl Jan Jesenius Jesenský, osobní lékař u dvora Matyášova. Stal se profesorem chirurgie, anatomie a botaniky. V pozdějších letech byl rektorem university ve Wittenbergu a v Praze.
12. června r. 1600 provedl první veřejnou pitvu lidského těla. O pět let později vykonal znovu pitvu na mrtvole ženy s dítětem.
Jedním z popravených byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, šlechtic ze starobylého rodu. V letech 1600-1612 byl komorníkem a císařským radou Rudolfa II. Psal latinské básně, proslul jako autor cestopisu, v němž líčí své putování do Benátek, Jeruzaléma a Egypta. Sám si knížku ilustroval. Proslul jako skladatel, na svém hradu měl největší zámeckou kapelu u nás.
Ještě bych se ráda zmínila o českém šlechtici, Václavu Budovci z Budova. Studoval na nejlepších protestantských universitách. Mnoho cestoval, znal spoustu jazyků včetně turečtiny a arabštiny.
V jeho případě šlo zřejmě o záměr vzít Čechům muže mimořádné mravní autority.
V Týnské uličce, kde bydlel, má pamětní desku spolu s posledními slovy před opravou: „Pane, vezmi ode mne duši mou, ať nevidím těch zlých věcí, co mají přijít na vlast mou.“
Zdroje: Toulky českou minulostí Petr Hora - Hořejš ISBN 80-85621-97-5
Václav Kaplický Veliké theatrum 1980
