Článek
Pravý opak svého otce: neklidný, náladový, zábavný, někdy uzavřený a vzteklý. Měl zálibu v rytířských turnajích, byl nejlepším lukostřelcem a lovcem své doby. Rád slavil a tančil, vyhledával ženskou společnost. Zajímal se o historii, filozofii a umění. Spolupracoval na návrhu vlastního náhrobku ve Dvorním kostele v Innsbrucku.. Na jeho dvoře pobýval Albrecht Dürer. Císař je zobrazen na jeho známé Růžencové slavnosti. Do posledního období Maxmiliánovy vlády spadá vystoupení Martina Luthera.
R. 1477 se oženil s Marií Burgundskou, dcerou vévody Karla Smělého, čímž se pod habsburskou svrchovanost dostala nejbohatší část burgundského dědictví, fakticky celé Nizozemí, tj. nynější Nizozemsko i Belgie a Franche-Comté. Po nástupu na trůn spojil pod svou vládu všechny habsburské země a snil o vytvoření světové říše v čele s Habsburky. Za jeho vlády se plně vžilo označení Svatá říše římská národa německého.
Manželství s Marií bylo šťastné. Z jejich dětí se Filip a Markéta dožili dospělosti. Kromě jiného majetku Maxmilián zdědil po tchánovi čtyři tisíce loveckých psů a tři tisíce cvičených sokolů, a tak se mohl věnovat své zálibě. Psal rukopisy na různá témata: lov, sokolnictví, stavebnictví, genealogie, vaření.
Jednou si s ním vyjela na lov jeho manželka Marie, která byla v jiném stavu. Při pádu z koně utrpěla zlomeniny žeber a vnitřní zranění, na následky r. 1482 umírá ve věku 25 let.
Nativní horoskop císaři Maxmiliánovi I. předpověděl, že ve třetím úseku své životní dráhy získá velmi mladou ženu, která mu dopomůže k velkému majetku a blahobytu.
Jeho druhou manželkou se stává Bianca Maria Sforza. R. 1477 smrtí posledního člena Viscontiů se ujímá v Miláně vlády nad městem rodina Sforzů. Nejvýznamnějším členem je Ludovico il Moro. . Biancin strýc Ludovico il Moro byl nesmírně bohatý a kultivovaný kníže. Otec Bianky Galeozzo Mario Sforza se stal obětí úkladné vraždy. Na dvoře Ludovica Sforzy, svého bratrance, po smrti otce, nalézá Bianca spoustu zábavy a rozptýlení. I zde pobývali slavní umělci své doby, např. Leonardo da Vinci. Když se Maxmilián I. doslechne o Ludovicovi il Moro, že hledá pro svou neteř ženicha, přestože truchlil pro svou milovanou choť Marii Burgundskou, rozhodl se ucházet o ruku Bianky Marie Sforzy.
Nevěsta věnem dostala obrovské množství peněz. Jen drahokamy, které nevěsta obdržela jako svatební dar, pokryly celý stůl. Ludovico Sforzo nešetřil penězi, tento velkorysý kníže si ovšem potřeboval na ženichu koupit titul vévody. Ludovico nezapomněl na nic, nevěsta dokonce vezla nočníky z masivního stříbra.
Maxmilián měl pramalý zájem o manželku, cestoval po světě s truhlami dukátů, které získal sňatkem. Bianca v jeho očích byla málo vzdělaná, moc upovídaná, naivní a nepořádná. Prostě mu nebyla dost dobrá. Zůstávala sama s hromadou Maxmiliánových dluhů, které těžko splácela a jednotlivá města ji držela jako zástavu. Stěhovala se z jednoho místa na druhé bez manžela, bez dětí, vyhladovělá a bezradná. Nikdo by v ní nepoznal kdysi pohádkově bohatou choť samotného císaře. Umírá opuštěná Maxmiliánem poč. roku 1511.
Na říšském sněmu v Augsburgu prosadil Maxmilián volbu svého vnuka Karla (V.) novým císařem a osm let po smrti Bianky umírá ve Welsu. Jeho tělo bylo převezeno do Vídeňského Nového města a zde pohřbeno v hradní kapli před hlavním oltářem. Srdce uložili podle jeho přání v Bruggách do rakve s tělesnými ostatky jeho manželky.
Zdroje: Habsburské císařovny Sigrid Maria Grossingová ISBN 978-80-7617-273
Evropa králů a císařů P.K. Čornej, J.P. Kučera, V.Vaníček a kol. ISBN 80-237- 3511-X
Po stopách Habsburků Václav Oulík ISBN 80-7190-348-5
