Článek
V letech 1440-1452 po smrti královny Alžběty byl Fridrich poručníkem jejího syna, nezletilého Ladislava Pohrobka. On sám byl Ladislavův strýc.
Samotář a podivín s přezdívkou „arcilenoch“ zůstává dlouho svobodný. O ženu nestojí. Ovšem má povinnost se oženit a zplodit syna, svého nástupce. Je mu nabídnuta půvabná portugalská princezna.
Fridrich sám vybral malíře a posílá ho s dvoučlenným doprovodem za princeznou. Fridrichovi vyslanci jsou uchváceni krásou 14leté Eleonory. Poslali zprávu o krásné dívce, s velkýma černýma očima, hnědými vlasy a křehkou postavou. Nadšeně píší o jejím vlídném vystupování a o skvělém vzdělání. Podivín a starý mládenec stále váhá, smýšlí ve smyslu: kdo se žení, dobře činí, a kdo se nežení, činí ještě líp. A přitom dívka je o 21 let mladší a nesmírně krásná.
Německý král se nakonec na naléhání svých rádců oženil, a to u příležitosti císařské korunovace. Rozdílnost povah, odlišný pohled na život jim nedovolovaly se k sobě přiblížit. Starší muž bez energie, nudný a veselá, živelná mladá dívka, byli jako oheň a voda. Fridrich vedl dál svůj staromládenecký život a na choť nebral žádné ohledy.
Eleonoře se narodil první syn, který po půl roce umírá. Druhé dítě je také chlapec, Maxmilián, ovšem manželé se nesblížili ani poté.
Eleonora po letech osamění ve Štýrském Hradci se stěhuje do Vídeňského Nového Města a začíná žít vlastním životem. Stala se z ní vyzrálá osobnost, která plně prokázala diplomatickou obratnost, kterou získala u portugalského dvora. Věnuje se dceři a synovi.
V r. 1462 byl vídeňský Hofburg obležen vzbouřenými měšťany, včele s Albertem, Fridrichovým bratrem, který se chtěl dostat na trůn. Eleonora, ve zdánlivě bezvýchodné situaci v obleženém hradě, prokáže nesmírnou odvahu, kterou dodává všem ostatním. Nakonec Fridricha zachránil český král Jiří z Poděbrad. Ač do veřejného života Fridrich nerad zasahoval, vedl války s Matyášem Korvínem. Politika ho otravovala, manželka ho otravovala. Raději než politice se Fridrich III. věnoval astrologii, alchymii, a zvláště botanice ve své zahrádce ve Štýrském Hradci.
Ve 30 letech Eleonora onemocní. Ozdravné kúry v Badenu načas uleví jejím bolestem, ovšem uzdravení se nekoná. Umírá několik dnů před svými 31. narozeninami. Truchlí celý císařský dvůr krom manžela. Její smrtí se uzavírá příběh nešťastného manželství dvou naprosto rozdílných lidí.
Téměř dvacet let po smrti Eleonory zvolili kurfiřti římským králem jejího syna Maxmiliána I.
Zdroje:
P. Čornej, J.P. Kučera, V.Vaníček: Evropa králů a císařů ISBN 80-237-3511-X
P. Hora: Toulky českou minulostí ISBN 80-208-0111-1
Sigrid-Maria Grossingová: Habsburské císařovny ISBN 978-80-7617-243-2
