Článek
Takoví velikáni jako básník a prozaik André Breton, básník, grafik a člen Francouzské akademie Jean Cocteau a filosof a spisovatel Jean-Paul Sartre píší prezidentu Auriolu o udělení milosti. Žádosti je vyhověno. Jean Cocteau prohlašuje, že Genet je největší spisovatel moderní doby. Genet má podle něj talent, čistotu a vznešenost ducha. A to i přesto, že píše o zradě, o vyděděncích, lidech na okraji společnosti. Genet jako jeden z prvních spisovatelů si troufá oslavovat mužskou homosexualitu se vší její osamoceností, ale i cynismem, promiskuitou a brutalitou. Domov, ten nikdy nepoznal. Domovem je mu vězení a je na tento domov patřičně hrdý. Je to jeho vědomá volba. Hrdý je i na své zlodějské řemeslo, i když o něm kumpáni prohlašují, že je mizerný zloděj.
Říká se o mně, že jako zloděj nestojím za nic? Je mi to úplně jedno. Slovo zloděj označuje toho, jehož hlavní činností je krást. Takto jej vymezuje a přitom eliminuje vše, co zlodějem není. Zjednodušuje ho. Poezie spočívá v tom, že si co nejsilněji uvědomuje své postavení zloděje.
Ale není důležité být dobrým či špatným zlodějem, důležité je jeho dobrovolné rozhodnutí stát se a zůstat zlodějem. S naším světem nemá mnoho společného, náš svět odmítá. Jeho svět, to jsou pasáci, hazardní hráči, flákači, chmatáci.
Oddal jsem se zlu, protože jen ono vytváří podmínky k erotismu.
Jean Genet je jiný, vyjímá se už svým narozením 19. prosince 1910 v Paříži. Vyrostl v pěstounské péči na francouzském venkově. Jeho matka ho ihned po narození odložila.
Úděl nalezence pro mě znamenal dětství a mládí plné samoty….Říkal jsem si, že jsem zrůdná výjimka.
Rodný list dostal v jedenadvaceti letech, kde se prvně dozví, že jeho matka se jmenovala Gabrielle Genet. Otec není znám. Utvrdilo ho to v přesvědčení, že do tohoto světa nepatří. Sám se vyloučil ze společnosti a rozhodl se žít jako tulák.
Vrhl jsem se střemhlav do bídného života….Má bída byla tak velká, až se mi zdálo, jako bych byl vytvořen z těsta, které z ní bylo uhněteno. Byla samou mojí podstatou a pronikala a živila mé tělo stejně jako moji duši.
Navíc je homosexuál, homosexualitu neskrývá, naopak. Živí se jako homosexuální prostitut.
V ponížení jsem objevil skutečný smysl svého života.
Roku 1925 je zatčen pro krádež a odsouzen. Ve vězení začíná psát básně a autobiografický román. Popisuje svět lidí na naprostém okraji společnosti, popisuje samé homosexuály, zloděje, prostitutky, vrahy. Ale nikoho neodsuzuje, naopak je idealizuje. Jeho morálka je v rozporu s mravním kodexem společnosti.
Neustále jsem byl srážen zpátky svým příliš dlouhým návykem žít se sklopenou hlavou, podle opačné morálky, než je ta, která vládne světu. Navíc jsem se obával, že ztratím výhodu svého tvůrčího směřování, které se ubíralo opačným směrem než to vaše.
V autobiografickém románu Deník zloděje – 1949 shrnuje podstatu svého opovržení společností a její předem danou morálkou. Knihu píše v paláci v jednom z nejluxusnějších měst světa. V té době je bohatý, ale s chudáky nemá žádný soucit, což dodává sebevědomě.
Po válce vydává knihu:
Querelle z Brestu, zde se morálka přizpůsobuje okamžité choutce, fascinuje a rozvrací své okolí svou fyzickou krásou.
Pohřební obřad – fascinovaný estetikou nacismu a jeho uniforem
Když se stal slavným, vzdal se zlodějského řemesla. Ale domov si nevytvoří nikdy. Bydlí v hotelích, u svých známých nebo taky neznámých lidí, v dopravních prostředcích. Dvacet pět let žije osamocen v ústraní.
V roce 1986 vydává své poslední dílo Zamilovaný zajatec, kde popisuje svoje zážitky mezi palestinskými uprchlíky v Bejrútu.
Umírá 15. dubna téhož roku v Paříži. Je pochován v malé vesnici v Maroku, bez kříže, bílý náhrobní kámen obrácený směrem k moři oznamuje jen to, že je zde pochován Jean Genet, kdy se narodil a kdy zemřel.
Zdroje:
Jean Genet – Wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Genet
Jean Genet Deník zloděje ISBN 80-900857-9-2
