Článek
Symbolisté, mezi nimi také Maurice Denis, v něm vidí jednoho ze svých mistrů. Picasso, tvůrce kubismu, ví, co všechno mu dal jeho předchůdce, a je bezpochyby jeho nejvěrnějším dědicem.
Cézanne nepřestává ani na moment pracovat. Stále se chce rozvíjet. Touží po dokonalosti. Touží se vznést do výšin umění, směřuje k vytvořen vlastního světa a bez ustání na tom pracuje.
Cézanne zasvětil celý svůj život umění, ať to bylo v Paříži, nebo na jihu Francie v Aix-en-Provence. Přál si „zemřít při malování“. Byl vyslyšen a poslední dopis napsal svému dodavateli barev.
Své první lekce umění bere ve Škole kresby v Aix-en-Provence, svém rodném městě. Mimo to se mu dostává tradičního humanistického vzdělání. V té době se ostatně projevuje spíše jeho literární talent než výtvarný. Přesto se v roce 1859 rozhoduje: Stane se malířem! Otec mu vybere povolání bankéře, ale syn se stane jedním z největších malířů 19. století.
Mládí
Paul Cézanne se narodil 19. ledna 1839 v Aix-en-Provence. Rodiče se vzali 5 let po jeho narození. V té době jeho otec Louis – Auguste Cézanne vlastnil továrnu na výrobu klobouků.
Cézanne byl stejně starý jako Sisley, o rok starší než Monet a o 2 roky starší než Renoir a Bazille.
V r. 1853 vstupuje budoucí malíř na gymnázium Bourbon.
Ve 13 letech uzavírá přátelství se třemi spolužáky: Emilem Zolou, Jeanem Bazillem a Louisem Marguerym. Všechny čtyři spojuje zájem o literaturu – zbožňují Victora Huga, společně objevují poezii Alfreda de Mussetta. Zajímají se také o hudbu. V městském orchestru hrají Cézanne na lesní roh a Zola na klarinet.
Když se mu konečně podaří přesvědčit otce, že jeho rozhodnutí stát se malířem je neodvolatelné, vydává se v roce 1861 do Paříže, kde bere hodiny a objevuje Louvre.
Výstavy impresionistů a osamělá cesta
Účastní se první výstavy impresionistů v r. 1874 u fotografa Nadara a představuje zde 3 obrazy. Na druhou impresionistickou výstavu v r. 1876 již svá díla nepřihlásí. Raději zkouší štěstí na oficiálním Salónu. Chce se rozloučit s impresionismem a jít dál svou cestou.
Jenže porota Salónu pravidelně odmítá jeho obrazy, kritika mu není přátelsky nakloněna a on musí snášet i nepochopení ze strany veřejnosti. Cézannova díla se stávají terčem posměchu kritiky. Malíř však i nadále zůstává věrný sám sobě a jenom se stále více stahuje do izolace. Opětovné odmítnutí utvrzuje Cézanna v přesvědčení, že musí vytrvat na cestě, kterou si vytyčil.
„Tak dobře! Však oni ještě dostanou od věčnosti přes hubu.“ píše příteli.
Nepochopení oficiálních uměleckých kruhů a jeho vlastní odmítavý postoj vůči impresionistickému společenství způsobí, že Cézanne vede stále osamělejší život. Od této chvíle je Cézanne stále osamělejší.
Camille Pissarro a Paul Cézanne
Cézanne poznává Pissarra a stávají se přáteli. Společně malují v přírodě. Cézanne si po celý život zachová lásku k malování v plenéru.
Cézanne nebyl předurčen pro společenský život, stále více se stahuje do samoty. Vede v Aix osamělý život, který vyplňuje malováním, tedy, „to, co mu nejvíce vyhovuje“.
Cézannovy obrazy
Navenek žil klidným a neuspěchaným životem, přitom však stále vášnivě bojoval, aby v malování dosáhl ideálu umělecké dokonalosti. Přemýšlel o správném používání barev. Toužil po výrazných, intenzívních barvách a po jasném obrazci.
Cézanne, van Gogh a Gauguin byli tři nesmírně osamělí lidé, kteří se své práce nevzdávali, i když naděje, že budou pochopeni, byla pramalá.
Cézanne zastával názor, že se vytratil smysl pro řád a rovnováhu, že impresionisté byli tak zaujati prchavostí okamžiku, až zanedbávali trojrozměrné a přirozené tvary.
Cézanne nepovažoval žádnou tradiční metodu malování za samozřejmou. Rozhodl se začít úplně od začátku, jako kdyby před ním nikdo nic nenamaloval.
Cézanne měl potíže se ztvárněním ženského aktu a na rozdíl od mužských aktů nikdy nemaloval podle skutečnosti. Přesto ho toto téma neustále přitahovalo, a kromě zátiší to byly právě akty, např. Velké koupání z 80. let, které později inspirovali Matisse, Picassa a Henry Moore.
Cézanne zátisí
Emil Zola a Paul Cézanne
Zola a Cézanne si časem přestávají rozumět. Zola ve svých článcích nikdy nepíše o Cézannově tvorbě. Sice mu pomáhá finančně, ale nikdy nemá čas se s malířem setkat.
V r. 1866 posílá Zola Cézannovi „Dílo“, román, který právě dokončil. Ten se poznává v postavě hlavního hrdiny, neúspěšného malíře se sebevražednými sklony.. Spisovatel tím ťal do živého. Cézanne mu děkuje za zásilku a „tiskne mu ruku s myšlenkou na dávné časy, které již odešly.“ Jejich přátelství končí.
Narození syna
V r. 1869 se Cézanne seznámí s modelkou Hortense Figuetovou, s níž bude mít r. 1872 syna. Pojmenují ho Paul. Pouze matka ví o tomto vztahu, před otcem se jej malíř snaží zatajit. Malého Paula Cézanne otec velice miluje a všude se pyšní jeho inteligencí. Cézanne kreslí syna ve všech obdobích jeho života. Dospělý syn se potom stará o obchody svého otce. Organizuje výstavy jeho děl a stará se o prodej otcových obrazů. Ke konci života se stává jeho nejbližším důvěrníkem.
Svatba a dědictví
Na počátku r. 1886 se Cézanne žení s o 11 let mladší Hortense a téhož roku v říjnu umírá jeho otec. Malíř zdědí otcův majetek a od té doby žije v určitém dostatku, který mu umožňuje, aby se klidně věnoval umění.
Cézanna zajímá pouze jediná věc: malovat. Brzy ho omrzí i Hortense.
R. 1897 umírá malířova matka a o 2 roky později se stěhuje do Aix, kde také posledních dvacet let bydlí a nachází mnoho motivů pro své obrazy. Žije s paní Brémondovou, služkou, svojí jedinou společnicí.
Závěr života
Izolaci považuje za prostředek, jenž mu umožňuje efektivně pracovat.
„Mým údělem je samota. Alespoň mám od všech pokoj.“
Cézanne zemřel v r. 1906 na následky nachlazení při práci venku.
Zdroje: Velcí impresionisté ISBN 80-85785-49-8
E.H. Gomrich Příběh umění, 1995
Největší malíři: Paul Cézanne č. 7 ISSN 1212-8872
