Článek
Eugène Henri Paul Gauguin se narodil v Paříži 7. června 1848. Jeho matka, Aline-Marie Chazalová, byla dcerou rytce a Flory Tristanové /1803-1844/, slavné francouzské literátky, jedné z iniciátorek feminismu. Jeho otec, Clovis byl zanícený republikán, politický komentátor deníku Le National. Otec umírá, když je malému Paulovi rok.
OIP
R. 1865 Gauguin nastupuje důstojnickou stáž na lodi „Luzitano“, která vyplouvá do Ria de Janeira. O dva roky později vyráží již jako poručík na třinácti měsíční plavbu kolem světa na palubě „Chili“. Cestou dostává zprávu, že matka zemřela.
R. 1872 potkává Gauguin Mettu Sophii Gadovou, mladou Dánku, dceru vysokého soudního úředníka. Svatbu mají r. 1873, během 10 let se jim narodí 5 dětí.
R. 1874 znamená přelom v Gauguinově životě. Je mu 26 let a otevírá se před ním dekáda, již zasvětí studiu malířského řemesla a uměleckého hledání.
Setkání s impresionismem
V té době je uspořádána první výstava impresionistů. Gauguin objevuje impresionistické malířství a v návalu nadšení kupuje mnoho obrazů.
R. 1876 vystavuje svůj první obraz na Salónu. Je zde patrný vliv impresionistů, zejména Pissarra, jehož žákem se Gauguin stane o rok později. Pissarro Gauguina nabádá, aby rozvíjel své malířské schopnosti v úzkém kontaktu s přírodou. R. 1881 poznává Cézanna, s nímž si výborně rozumí. Oba malíři mají mnoho společného.
Gauguin se několik let pravidelně stýká s impresionisty v kavárně Nouvelle – Athénes na náměstí Pigalle.
R. 1883 předznamenává novou etapu v životě Gauguina. Je rozhodnut vložit veškerou energii do umění, a proto využívá špatné hospodářské situace a rezignuje na práci ve finančním sektoru. Doufá, že se mu podaří zaopatřit rodinu prodejem svých obrazů. Realita ho brzy připraví o iluze. Události, které následují, zintenzívní rytmus Gauguinova života. S rodinou vycestuje do Dánska, odkud pochází Gauguinova žena.
Neúspěchem končí výstava jeho obrazů a rovněž rodinný život končí prohrou. Rodiče jeho ženy ho zatracují a Gauguin zanechává v Dánsku manželku i se čtyřmi dětmi. Vrací se do Francie spolu se synem Clovisem.
Když se r. 1886 definitivně rozchází s impresionismem, cítí Gauguin potřebu odjet někam velmi daleko.
Touha po nezávislosti
Nejen materiální problémy, ale především neovladatelná touha po nezávislosti, vedou Gauguina k tomu, aby na jaře roku 1887 nastoupil na loď plující do Panamy. Pracuje na stavbě Panamského průplavu. Potom jede na Martinik, kde zůstává do listopadu. Klima mu neprospívá. Onemocní, prodělá úplavici a malárii. Maluje málo, ovšem zážitky z Martiniku se ukáží jako rozhodující pro jeho další kariéru.
Paul Gauguin a Vincent van Gogh
21. října 1888 Gauguin odjíždí do Arles k van Goghovi. Srdečné vztahy mezi oběma malíři se brzy zhoršují. 23. prosince si Vincent van Gogh po hádce uřízne ucho. Gauguin se vrací do Paříže. Nicméně, dva společně strávené měsíce budou umělecky plodným zážitkem pro oba z nich.
Cesta z Evropy - propast mezi malířem a Evropany se prohlubuje.
R. 1890 Gauguin odjel nadobro z Evropy a odebral se na Tahiti, na jeden z pověstných „tichomořských ostrovů“, kde hledal prostý život. Docházel k stále většímu přesvědčení, že umění se ocitá v nebezpečí, že se stane povrchně atraktivním a že veškerá důmyslnost a vědomosti, které se v Evropě nashromáždily, připravily lidi o největší dar – o sílu a intenzitu citu a přímočaré vyjadřování.
Chtěl jsem prosadit právo odvážit se všeho.
R. 1891 se rozhoduje usadit v zámoří, nakonec zvolil Tahiti zemi „extáze, klidu a umění“.
Po příjezdu do Papeete, se usazuje s Titi, Anglo-Tahiťankou, ve vesničce Mataiea. Setkává se s Teha´Marou, která se stává jeho modelkou.
R. 1892 je jedním z nejplodnějších v jeho kariéře. V příštím roce je však už zcela bez prostředků a musí si vrátit do Francie. Získává dědictví a v Paříži žije s Annou, milenkou, kterou si přivezl z Jamajky.
R. 1895 opět opouští Francii a už se nevrátí. Tentokrát se usadí na pobřeží v Puinaanii a žije s mladou, 14letou dívkou Pahurou.
V listopadu 1896 se jeho zdravotní a finanční situace poněkud zlepšuje, což mu umožňuje vykonat gigantickou práci.
Smrt milované dcery a pokus o sebevraždu
O rok později umírá na zápal plic jeho oblíbené dítě, jeho jediná dcera Aline, pro niž napsal svůj „Sešit pro Alinu“. Gauguin se pomalu propadal do hluboké deprese a nemoci, jež ho koncem roku přivedly až k neúspěšnému pokusu o sebevraždu. Je zachráněn a usazuje se s vahiné Pahurou v Papeete, kde pracuje jako kreslič na úřadě veřejných prací.
R. 1897 vychází v Paříži jeho kniha „Noa – Noa“.
R. 1898 se prezentace jeho obrazu Odkud přicházíme? zaslaného z Tahiti stává v galerii Vollard v Paříži událostí sezóny.
V září 1901 se Gauguin stěhuje na Markézy, na ostrov Hiva – Oa. V Atuanu postaví slavný Dům rozkoše, v němž žije s novou vahiné. Začíná období velké malířské aktivity.
Umírá v době, kdy galerie Vollard organizuje výstavu jeho 50 obrazů a 27 kreseb a na Podzimním salónu je jeho pracím věnován celý sál.
Musel se dostat pryč z Evropy a žít mezi domorodci Tichého oceánu jako jeden z nich, aby se sám dopracoval vlastní spásy. Snažil se vcítit do ducha domorodců a díval se na věci jako oni.
Snad ve svém záměru dosáhnout upřímnosti a jednoduchosti vždy zcela neuspěl. Měl za to, že ho Evropa nechápe, a rozhodl se pro trvalý návrat na tichomořské ostrovy. Po letech osamocenosti a zklamání tam pak v důsledku nemocí a strádání zemřel 8. května 1903.
Zdroje:
E.H. Gomrich Příběh umění, 1995
Největší malíři Paul Gauguin č. 3, ISSN 1212-8872
