Článek
Sissi manželovi nerozuměla. Vyčítala mu smysl pro pořádek a absolutní přesnost, což byly jeho charakteristické rysy zesílené přísnou výchovou, kde nebylo místo pro individualitu a prosazení svých vlastních názorů. Jen tvrdá škola učení, výcvik a naprostá poslušnost.
Franz Josef svůj život zasvětil práci a povinnostem. Časně vstával a stále pracoval. I v době dovolené trávil většinu času vyřizováním úředních listin. Bezstarostné dětství nepoznal. Jeho ctižádostivá maminka Žofie Bavorská svého prvorozeného syna připravovala na roli budoucího císaře přesvědčená, že jeho strýc Ferdinand je nezpůsobilý vládnout.
Franz Josef si od mládí potrpěl na rodinné tradice, k nimž patřilo mimo jiné to, že každý Habsburk musel být dobrý střelec, a tudíž taky vášnivý lovec.
Manželé byli téměř pravými opaky. Sissi požadovala naprostou svobodu, na kterou byla od dětství zvyklá a nebyla schopna a ani nechtěla se do role budoucího císaře, na kterou byl manžel od dětství připravován, vžít.
Sissi milovala otce, který uměl nejen hezky hrát na citeru a zpívat, ale taky psal povídky a divadelní hry. Brával ji sebou na cirkusová představení a naučil ji výborně jezdit na koni. V sedle trávila celé hodiny i po svatbě. A na rozdíl od manžela byla Sissi sečtělá.
Byla vychována v nekonvenčním a svobodymilovném duchu. Vzdělaná a krásná žena nemohla přivyknout konzervativnímu vídeňskému prostředí a energickému vystupování své tchyně a tety Žofie. Špatně snášela přechod ze svobodomyslné vlastní rodiny do upjaté atmosféry Hofburgu či Schönbrunnu, kde vládly příkazy císařského protokolu z feudálních dob, a vyvolalo to v ní vězeňské pocity, jako ve svěrací kazajce. Toužila po volnosti, po svobodě.
Sissi se stýkala se světem stínů, bavila se s duchem Heinovým, který ji tak nadchnul, že začala básnit. Sissi se přenesla přes světské malichernosti a hledala útěchu v opravdových věcech. Utíkala, jak říkala, do svatyně své duše, kde nalézala klid a odpočinek od svízelí, kterou nepokojnou mysl stále rmoutily. Žila mimo skutečný svět a nalézala v něm spásu.
Sissi byla především krásná. Byla velmi obdivována. Měla pověst nejkrásnější ženy. Ona sama stále věnovala kráse neustálou pozornost, zvláště pak své štíhlosti. Denně se vážila. Dbala, aby při svých 172 cm, nepřekročila váhu nad 50 kilogramů a držela drastické diety. Po dlouhé týdny pila jen šťávu ze syrového telecího masa. Měla hrůzu z těhotenství, že by ztratila svůj vosí pas. Své bohaté dlouhé vlasy umývala ve žloutcích. Svou hebkou pleť udržovala koupáním se v mléce. Byla náladová, nestálá, povrchní a marnivá, píše ve svých pamětech její neteř hraběnka Larischová.
Alžběta si vybudovala svůj život. Podnikala dlouhé túry, a to i v době svého těhotenství. Plachtila s vlastní jachtou po Středozemním moři a neustále cestovala po světě.
Alžběta byla stále na cestách, František Josef stále sám a Alžběta hledala důvěryhodnou společnici pro svého manžela v době své nepřítomnosti. R. 1883 se císař setkal při audienci s o 23 let mladší úspěšnou herečkou Dvorního divadla. Kateřina Schrattová, dcera měšťanského kupce z Badenu u Vídně, žije již odděleně od svého manžela, maďarského záletníka, se svým tříletým synkem. Alžběta tuto známost podporuje.
Zadlužená diva díky své hráčské vášni nachází v císaři pomocnou ruku, ona je mu za to diskrétní a chápavou přítelkyní.
„Zbožňuji vás, to už v budoucnu nesmím říkat, ale přesto je to venku,“ píše František Josef Kateřině.
Pár kroků od Schönbrunnu dostává Kateřina vilu od císaře darem a v Ischlu jí dá k dispozici vilu Felicitas, později známou jako „Vila Schrattové“. Přátelství vydrží až do císařovy smrti. Kateřina umírá r. 1940 ve vysokém věku 87let ve Vídni. V její pozůstalosti se našlo 537 dopisů od panovníka.
Na cestách zastihne Alžbětu smrt. Ženeva 9. září 1898. Alžběta jde k lodi, naproti se k ní blíží Luigi Lucheni. V ruce drží nabroušený pilník, který bodne do jejího těla. Sissi ještě stačí dojít k lodi a na přistávacím můstku se zhroutí. Bezvědomou přenesou na loď v doprovodu své dvorní dámy. Loď do Caux odplouvá, avšak kapitán dá loď obrátit a znovu přirazí ke břehu. Alžbětu odnesou do hotelu, je přivolán lékař. Pozdě.
Atentátník chtěl zasáhnout vévodu z Orleáns, či nějakou korunovanou hlavu. Náhodou slyšel o Alžbětě a ta mu vběhla do cesty. Motiv svého činu zní „Kdo nepracuje, ať nejí.“
Franz Josef stále pracuje. 86letý císař dlí osamocen ve Vídni, trápí ho břemeno stáří. Hovoří tichým a unaveným hlasem, během hovoru upadá do dřímoty. Trápí ho zánět průdušek, horečky a nechutenství. S železnou pravidelností dodržuje svůj režim. Jeho stav se zhoršuje. Již nezvládá přečíst úřední papíry.
„Nestihl jsem dodělat svou práci, ráno v půl čtvrté mě vzbuďte jako obvykle,“ nařizuje. Ovšem kolem deváté hodiny večer ho zastihne smrt. Pohřeb je stanoven na 30. listopad 1916.
Císařovy ostatky jsou uloženy do kapucínské hrobky, mezi rakve jeho ženy Alžběty a jeho syna Rudolfa. Rodina je znovu pohromadě.
Franz Josef vládl téměř 68 let, přežil proradného Napoleona III., kancléře Bismarcka, tři německé císaře, dva ruské cary, anglickou královnu a indickou císařovnu Viktorii i uherského magnáta Andrassyho, na něhož dlouhá léta žárlil.
Zdroje:
P. Čornej J.P. Kučera a kol.: Evropa králů a císařů ISBN 80-237-3511-X
Václav Oulík: Po stopách Habsburků ISBN 80-7190-348-5
J. Weitlanearová: František Josef I. ISBN 978-80-7253-324-4
Larischová: Láska a krev 80-85785-II-0
S.M. Grossingová František Josef a jeho rodina ISBN 978-80-249-3514
