Článek
Půvabné, úzké náměstí se zámkem tvoří překrásný pohled z Horní či Dolní brány. Místo patřilo králi. Již kolem roku 1335 markrabě Karel – pozdější český král a německý císař Karel IV. vykoupil hrad Telč zastavěný jeho otcem Janem Lucemburským.
Už r. 1366 přešlo telčské panství z královských rukou na pány z Hradce. Páni z Hradce nosili ve znaku zlatou růži v modrém poli. Za Zachariáše z Hradce, prožívá Telč největší rozmach a slávu. Zachariáš obětoval celé jmění na svůj renesanční zámek v Telči.
Jeho matka Anna z Rožmitálu byla příbuzná manželky krále Jiřího z Poděbrad Johany. Král městu udělil právo vařit pivo a prodávat sůl. Město bohatlo. Většina měšťanů se zabývala obchodem a řemeslem.
Adam I. z Hradce, otec Zachariáše, hlavní mluvčí pro-habsburské šlechty požíval královu přízeň. Při korunovaci Ferdinanda I. za českého krále r. 1527 nesl říšské jablko a později byl kmotrem Ferdinandova syna Maxmiliána.
Zachariáš se vrací z Itálie, z Janova, inspirován tamní architekturou, i vyspělým společenským životem. Okouzlen italskou renesancí, se rozhodne přestavět gotický hrad na renesanční zámek. Penězi nešetří. Povolá italské stavitele. V touze po nádhery plném a velkolepém životě se jeho jmění ztenčovalo.
Rok po návratu se oženil s osmnáctiletou Kateřinou z Valdštejna. Kateřina prožila těžké dětství, kdy po smrti svého otce Karla z Valdštejna, se matka pomátla na rozumu nad ztrátou milovaného muže. Následovala trudná léta za poručnictví krutého strýce.
Kateřina byla velmi bohatá, rodina vlastnila doly na stříbro. Bohaté výtěžky z dolů na stříbro, z nichž přinesla Kateřina věnem, umožňovaly přestavbu hradu na renesanční zámek. Tímto sňatkem se Zachariáš zařadil k nejbohatším šlechticům v Českých zemích. Koncem století byli páni z Hradce po Rožmbercích druhým nejbohatším rodem v Čechách a zastávali zde nejvýznamnější politické funkce.
Šťastné manželství bylo zkaleno smrtí jejich syna a později i smrtí samotné Kateřiny. Ani druhé manželství s Annou Hedvikou ze Šlejnic nepřineslo Zachariášovi vytouženého syna. Umírá ve svých šedesáti dvou letech roku 1589 a s ním i rod pánů z Hradce po meči. Zachariáš je spolu s první ženou Kateřinou pochován v zámecké kapli.
Počátkem 17.století se telčské panství stalo majetkem Slavatů. K Zachariášovým charakterovým vlastnostem patřila náboženská snášenlivost. Avšak Slavatové se svou pro- habsburskou orientací se snaží přivést Telčské obyvatele ke katolické víře. Zásluhou Františky Slavatové přichází do Telče jezuitský řád. Vilém Slavata přežil při pražské defenestraci pád z výšky dvanácti metrů a skončil na hromadě odpadů. Tato defenestrace r. 1618 je zobrazena na zámku. Slavatové vlastní zámek po tři generace a stejně jako páni z Hradce vymírají po meči.
Dalšími majiteli panství, byli Lichtensteini z Kastelkornu a následně Podstatští z Lichtensteina, kteří vlastnili zámek do r. 1945.
Po prohlídce zámku se můžete projít v zámeckém parku, kde r. 1848 působil český zahradník, sběratel a cestovatel Benedikt Roezl. Cestoval po Střední Americe, odkud popsal řadu nových druhů rostlin, zejména orchidejí.
Protáhlé náměstí s krásnými renesančními domy s loubím, některé s barokní fasádou a kostely stojí také za prohlídku. Od r. 1992 je Telč zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
V Telčském domě na náměstí se dozvíte o historii a legendách Telče. Ve veliké herně s domečky na děti čeká Skřítek či Bílá paní.
V domě čp. 61, který patřil pekaři, najdete loubí s pilíři, z nichž jeden je zakončen pekařským znamením – preclíkem.
V dalším domě spatříte na fasádě biblické motivy či postavy světců a alegorie Víra a Spravedlnost.
V domě čp. 62, kde je spořitelna se v mázhauzu nachází pěkný starobylý kříž. O něm vypráví tato pověst. V domě býval sklad vlny. Jednou přivezli majiteli pytle s vlnou a v jednom pytli byl velký obnos peněz. Když majitel skladu vlny poklad objevil, podivil se, avšak byl rád, že snadno k penězům přišel a nehodlal to oznámit. Když se po čase dva vojáci po pytli sháněli, žádali majitele o vrácení obnosu, majitel poklad zamlčel i přes úpěnlivé prosby vojáků, že bude voják, který pytel s penězi ztratil potrestán.
Po čase přišla zpráva, že voják byl popraven a od té doby v domě začalo strašit. V noci bylo slyšet dusot koní, úpěnlivé naříkání. Lidé se začali domu vyhýbat, obchod majiteli vázl. Aby byl v domě klid, zavěsil majitel do chodby kříž. Naříkání ustalo, ale štěstí dům opustilo. Každým rokem se v domě událo nějaké neštěstí, a to až do doby majitelovi smrti. Velký kříž v přízemí domu zůstal dodnes a chrání klid domu.
