Článek
Aspoň tak se pak o svém životě vyjadřuje. Ostatně na tom by nebylo nic až tak špatného. Ale má to háček! On je totiž ženatý.
Má vzornou manželku, která je i vzornou milující matkou. Syn je také vzorný a milující. Má to ale onen již zmíněný háček. V jeho nevěře. Kamarád je totiž zajatcem svých vášní, zaplaven chtivostí. Jeho duch je vyslán napospas svým náruživostem.
Když mi nedávno zase vyprávěl o svých milenkách, které měl a má, vzpomněla jsem si na jeho manželku a mezi řečí jsem utrousila: „To já bych byla věrná v manželství, i kdyby můj manžel už nemohl mít sex, jako ve tvém případě.“ Kamarád se na mne nechápavě podíval a utrousil: „To je kruté.“
A mě napadla otázka. Je věrnost krutá? Nebo milosrdná? Či je kamarád otrokem své sexuální vášně, která mu dává sebevědomí, byť jen krátkodobě? Jak říká Ferlinghetti: „Sexualita bez lásky časem unaví veselé podvodníky.“
Navenek se kamarád chová jako vzorný manžel a otec. Nosí domů peníze, rodina funguje jako instituce, která dokonale zajistí chod domácnosti. Majetek je postaven v žebříčku hodnot na nejvyšší místo spolu s výchovou syna. Vztahy v rodině jsou vztahy odcizených automatů, kteří pracují podle přesně stanovených pravidel a řádu. Zabezpečují vlastnění toho, co mají: peníze, společenské postavení, domov, dítě.
Kamarád zasvětil svůj život získávání stále většího majetku a vytváření zisku. Jeho pocit bezpečí je založen na křečkování a spoření, a v hromadění majetku si konejší své svědomí. Lakotí penězi stejně jako city, dokonce i myšlenkami a toto vlastnění považuje za nejpřirozenější, dokonce za jediný přijatelný způsob života.
Žije si ve své pravdě, kterou si upravuje na míru a vyhýbá se konfliktům. A svou nevěru se za každou cenu snaží skrýt před synem a manželkou. Zatím se mu to daří. Vždyť ono se říká: „Čeho oči neviděly, toho srdce neželí,“ že?
