„Jsme rodinná firma“: Když se z příslibu důvěry stane zklamání

Pracovala jsem několik let ve velké společnosti, která zaměstnává tisíce zaměstnanců. Byla jsem zvyklá na dril, vysokou sledovanost a hlavně velký stres. Když mi zemřel otec, řekla jsem si, že je čas na změnu. Ale to jsem netušila, co přijde pod označením rodinná firma.

Každý z nás někdy snil o práci v rodinném podniku. Představa příjemného prostředí, kde všichni táhnou za jeden provaz a panuje vzájemná důvěra, láká mnoho lidí. Jenže jak to tak bývá, realita může být značně odlišná od našich představ.

Osobně jsem na pohovoru byla hned informována o tom, že je to rodinné prostředí, kde si všichni pomáhají a mají krásné vztahy na pracovišti.

Protože jsem byla po těžké životní zkoušce, můj radar na neplechy to nezachytil. A já se těšila na nové prostředí. Přikládám vám sem i nedávný článek o tom, jak si zvolit výběr nového místa, ať nedopadnete jako já.

Zatímco v korporátu jsme dostávali pravidelné navýšení mezd podle trhu, v rodinné firmě se držela filozofie „jsme jedna rodina, musíme držet při sobě i ve špatných časech“. A dobrý časy snad byly jen v době, kdy vedení chtělo vyrazit na dovolenou nebo si pořídit novou flotilu aut. Jinak se prezentovalo, že firma na tom není dobře. Takže ve finále byl plat hluboko pod tržním standardem a žádné benefity.

V té době jsem si řekla, že klidně půjdu do hůře placené pozice, ale s vidinou většího klidu. Chtěla jsem mít více prostoru pro sebe a rodinu. Abych se našla.

Jakýkoliv náznak nesouhlasu či alternativního řešení byl často vnímán jako „nevděk“ vůči rodině. Hranice mezi pracovním a osobním životem se stíraly - večerní telefonáty o víkendech byly běžnou praxí a dovolená? Ta se plánovala podle potřeb firmy, ne zaměstnanců.

Vedení jednoho dne převezmou děti majitelů, i když tu práci nesnáší a nemají pro ní vlohy. Vy se musíte smířit s tím, že buď zůstanete na mrtvém bodu, v opačném případě musíte z kola ven.

Po necelých dvou letech jsem si uvědomila, že opravdu nemá smysl v dosavadní práci zůstat. Jediný benefit byl ten, který jsem si sama musela vybojovat. A i přesto jsem ho stále měla na talíři.

Rozjela jsem si po večerech vlastní byznys, díky kterému jsem se nakonec rozhodla pro dráhu podnikatele na volné noze. A pouta rodinné firmy jsem mohla opustit.

Obě varianty mají něco do sebe. Nicméně v mém případě musím konstatovat, že:

Jediné štěstí, které jsem díky této práci měla, bylo to, že jsem si díky volnému času našla svého milovaného manžela. A proto si říkám, že i když to byl špatný krok dozadu, přeci jen byl v mém životě důležitý.

Děkuji za vaši pozornost a hlasování, nezapomeňte mě sledovat.