Článek
Zatímco se děti těší, jak potěší svou paní učitelku, většina učitelek už dopředu vzdychá: „Zase mi donesou hromadu květin a čokolády, komu to dám?“
Tento pohled na dárky od žáků bohužel není ojedinělý. Stále častěji se mezi učiteli objevují názory, které hodnotí dětské pozornosti čistě materialisticky. Přitom se zdá, že učitelé zapomněli to nejpodstatnější - skutečný význam dárku od dítěte.
Dárek jako projev vztahu
Když sedmiletá Anička vybírá s maminkou květiny pro paní učitelku, nemyslí na jejich tržní hodnotu. Myslí na to, jak se paní učitelka usmívá, když jí vysvětluje matematiku. Vzpomíná si, jak jí pohladila vlasy, když byla smutná. Květiny jsou jen symbolem, skutečným dárkem je dětská vděčnost a láska.
Učitelka, která si stěžuje na zbytečné květiny, tak vlastně odmítá to nejcennější, co jí dítě může dát - svou důvěru a náklonnost. Redukuje hluboký emocionální vztah na pouhou ekonomickou transakci.
Dávat všimné? Opravdu?
„Radši bych viděla peníze nebo nějakou poukázku,“ říká má známá, učitelka, a vlastně tím sděluje něco velmi znepokojivého. Kde má dítě tyto peníze vzít? Aha, takže ve skutečnosti říká: „Vážení rodiče, dejte příspěvek za to, že dítě nepropadlo?“
Ty květiny mají svůj smysl, kdysi je ty děti samy trhaly. Do teď si pamatuji, jak jsem s maminkou vybírala na zahradě květiny, ze kterých jsme uvázali kytici pro paní učitelku. Vím, že teď se to už nedělá, ale něco to mělo do sebe.
Přijde to divné jen mně, nebo učitelé vlastně žádají po dětech, aby jim platily za to, že jsou na ně hodné? Takový přístup připomíná spíše úplatek než projev vděčnosti. Dítě si přece nemůže vydělat peníze, může jen požádat rodiče o finanční dar pro učitelku.
Odpovědnost pedagoga
Učitel má obrovskou odpovědnost nejen za vzdělávání, ale i za formování charakteru svých žáků. Když před dětmi bagatelizuje jejich pozornosti, učí je, že city jsou méně důležité než materiální hodnoty. Ukazuje jim svět, kde se vše měří jen penězi.
Takový pedagog zapomíná na to, že jeho reakce na dětský dárek může ovlivnit celý dětský pohled na svět. Zklamaná tvář učitelky nad jen namalovaným obrázkem může v dítěti zrodit pochybnosti o hodnotě jeho citů.
A co s těmi květinami vlastně dělají?
Má kamarádka přiznává, že většinu květin vyhodí, nejhezčí rozdá po rodině a čokoládu většinou také rozdá. Má bývalá učitelka mi jednou otevřeně řekla, že je nosí na hřbitov, dá je na hroby, které jsou opuštěné. Učitelka ze základní školy je vozila do domu seniorů - u těchto dvou učitelek bylo aspoň to, že někomu tím udělali ještě radost.
O skutečné hodnotě dětského dárku
Květiny možná uvadnou, obrázky zežloutnou, ale vzpomínka na učitelku, která přijala dětský dárek s opravdovou radostí, zůstane v srdci navždy. Naopak vzpomínka na pedagoga, který preferoval peníze před dětskými city, může zanechat trvalé stopy.
Být učitelem znamená být součástí dětských životů v jejich nejformativnějším období. Znamená to mít možnost ukázat jim, že svět není jen o penězích, ale hlavně o lidských vztazích, respektu a lásce.
Škoda, že to někteří pedagogové stále nechápou.
