Článek
Pavel byl vždycky někdo, kdo splýval s davem. Průměrný muž kolem čtyřicítky, štíhlý, s nenápadným vzezřením a mírným úsměvem. Starý mládenec, jak by řekli místní. Žádná manželka, žádné děti, jen práce a občasné posezení v hospodě.
Byl tichý, málomluvný, občas pomohl sousedům - přinesl nákup starší paní, odhodil sníh z chodníku. Zkrátka průměrný občan, který nikomu nepřekážel.
Policejní zátah
Všechno se změnilo v létě. Policejní vozy obsadily Pavlův dům na kraji vesnice. Sousedi vyhlíželi zpoza záclon, šuškali mezi sebou. Co se to děje?
Několikahodinová prohlídka odhalila něco, co nikdo nečekal. Stovky, možná tisíce nevhodných fotografií a videí dětí. Více říkat nemusím, určitě chápete jaké. Počítač byl plný důkazů o jeho úchylce, Pavel byl okamžitě zatčen.
Vesnice byla v šoku. „Vždyť se choval tak normálně,“ říkali si lidé. „Kdo by to do něj řekl?“
Dočasný klid
Soudní proces proběhl relativně rychle. Pavel dostal trest, byl veden v rejstříku trestů. Zdálo se, že nebezpečí pominulo. Vesnice se postupně uklidnila, pozornost se přesunula jinam.
Uplynulo hodně let, než se voda na vsi opět začala točit kolem Pavla. Který sice zůstával mimo veřejný život, jakoby pohlcen vlastním stínem viny a společenského opovržení. Ale to jsme nečekali, co přijde.
Návrat a selhání systému
Pak přišel zlomový okamžik. Pavel potřeboval práci. A systém selhal tam, kde neměl.
Místní dopravní společnost jej zaměstnala jako řidiče autobusu. Nikdo důkladně neprověřil jeho minulost. Nikdo se nezeptal. Nechápeme to, i na asistentku jsem v té době musela dokládat výpis z rejstříku trestů.
Jeho linka vedla přes několik vesnic, poslední zastávka byla v té nejmenší a nejzapadlejší. Místo obklopené lesem, daleko od očí a pozornosti. Devadesát procent cestujících tvořily děti a mladistvé dívky. A tak nastala panika mezi rodiči.
Pavel byl opět uprostřed dětí
Tentokrát jako jejich řidič. Choval se k nim mile, zatímco důchodkyně ho celou cestu bedlivě sledovaly a tiše pomlouvaly. Sem tam nechal ty nejmenší sedět vepředu, usmíval se, nabízel jim sladké. Když vracel drobné, občas pohladil dívku po ruce.
Jedna z nich, které mohlo být sotva deset, ale vypadala na třináct, začala doma vyprávět. O tom, jak se jí pan řidič věnuje. Jak je milý. Jak si s ní povídá. Jak je strašně hodný.
Rodiče to nenechali jen tak. Okamžitě volali na vedení dopravce, a tak Pavlova kariéra řidiče nadobro skončila. Díky bohu.
Systém prostě selhal
Člověk s prokázanou minulostí se dostal do pozice, kde měl přístup k těm nejzranitelnějším, tam, kam neměl nikdy vkročit. Dopravce sklidil vlnu kritiky od cestujících a nakonec se rozhodl situaci uklidnit tím, že na místo řidiče dosadil ženu.
Ráda bych vám napsala, že příběh je smyšlený, ale bohužel tomu tak není. Tento článek je inspirován skutečnou událostí, která se stala před více než dvaceti lety. Ten dotyčný se prý následně znovu dostal k práci s dětmi, a já si pořád kladu otázku, jak je možné, že mu to stále prochází.
Buďte opatrní, komu svěřujete své děti. Jak vidíte, i lidé s pochybnou minulostí se k nim dokážou znovu dostat.
