Článek
Kristýna seděla naproti mně v naší oblíbené kavárně, oči jí zářily, jak mi vyprávěla o svém novém objevu.
„Poznala jsem skvělého chlapa,“ svěřila se mi nadšeně.
„A co dělá?“ ptala jsem se zvědavě.
„No, je kouč,“ odpověděla s úsměvem. „Tak super, třeba si mě taky převychová k lepšímu,“ zasmála se.
Randění s Lukášem ji evidentně bavilo. Popisovala ho jako vtipného, sexy muže, který dokázal mluvit takovým způsobem, že člověk měl chuť před ním klečet a žadonit o jeho přízeň. V jejích očích byl dokonalý, zkrátka bůh.
Jednoho večera vyrazila na dlouho plánované setkání s partou kamarádek. Všechny měly rodiny a většinu času trávily doma nebo rozvážením dětí na různé kroužky, takže společné chvíle si opravdu užívaly. Po několika skleničkách vína se řeč stočila na Týnin milostný život.
„Tak co, máš už konečně chlapa?“ zeptala se jedna z nich.
Týna se rozzářila. „Ano! A jakýho! Je to kouč,“ pochlubila se a vytáhla telefon. „Podívejte se samy,“ řekla a ukázala jim společnou fotku z jejich posledního výletu.
Kamarádka Lenka v tu chvíli vyprskla víno a začala se nekontrolovatelně smát.
„Co je? Proč se tlemíš?“ nechápala Týna.
„Týnko,“ popadala Lenka dech, „a řekl ti, čeho je kouč?“
Týna se zamyslela. Automaticky si ho zařadila jako osobního kouče, který pomáhá lidem být nejlepší verzí sebe sama. Tak to také Lence odpověděla, což vyvolalo ještě bouřlivější záchvat smíchu.
„Týnuš,“ utírala si Lenka slzy smíchu, „s manželem jsme od něj měli kurz. Koupili nám ho jeho kamarádi, kteří si z nás neustále dělají dobrý den.“ Významně se na Týnu podívala. „Ten tvůj Lukáš je kouč, v tom ti nelhal. Ale jak jsi řekla, že se snaží z lidí dostat jen to nejlepší… má na to své osvědčené metody.“
Lenka předvedla plácnutí po zadku a rozesmála se ještě víc. „Víš, on učí lidi BDSM!“
Týna zírala s otevřenou pusou. Další kamarádky kolem stolu se začaly chichotat.
„Počkej, počkej,“ zarazila je Týna a položila skleničku. „Ty chceš říct, že můj Lukáš, ten gentleman, který mi drží dveře a nosí květiny, je kouč… jako dominance a podobných věcí?“
„Ne jako,“ opravila ji Lenka, „on je ten kouč. Pod přezdívkou Domiboy.“
Týna vykulila oči. „Domiboy? Ten, co má ty super sledované kurzy?“
„Ten samý,“ přikývla Lenka a upila víno. „Odkud to víš?“
„No, moje bývalá kolegyně o něm pořád blábolila,“ zamumlala Týna. Najednou byla zvědavá jako kočka. „Tak moment, ty jsi s manželem byla na jeho workshopu? Co tam učí? Jak to probíhá? Musíte se… jako… svlékat?“
Lenka se zasmála. „Nejdřív je teorie. Sedíte v kroužku a on vysvětluje základy – komunikace, bezpečnostní pravidla, důvěra…“
„A pak?“ nedala se Týna.
„Pak praktické ukázky,“ odpověděla Lenka a trochu zčervenala. „Používá dobrovolníky z publika, nebo přivede svou asistentku.“
„Řeknete stop slovo a přestane,“ přidala se další kamarádka, Petra. Když se na ni všechny překvapeně podívaly, zrudla. „Co? S Honzou jsme tam taky byli.“
Týna vyvalila oči. „I vy? To je neuvěřitelné!“
„Učí techniky svazování,“ začala vyprávět Petra a rozpačitě si pohrávala s náramkem. „Předvádí různé druhy pout a pomůcek…“
„A taky různé typy rolí,“ doplnila Lenka. „Master, sub, switch… Rozebírá psychologii za tím vším.“
„A používá… bičík?“ zeptala se Týna potichu.
„A bičík, a pádlo, a flogger, a koženou plácačku…“ smála se Lenka a napodobovala pohyby.
Týna se zamyslela a pak se usmála. „A řekněte mi… ty lekce… stojí za to?“
„Rozhodně,“ odpověděla Lenka vážně. „Změnil náš manželský život.“
Druhý den, když za ní Lukáš přišel, byla připravená. Měla vypůjčený bičík od Lenky a přivítala ho s autoritativním výrazem ve tváři.
„To je dost, že jsi přišel!“ řekla přísně a se zvednutým obočím dodala: „Jdeme se školit.“
Lukášova tvář prošla celou škálou emocí – od překvapení přes šok až po pobavení. „Vidím, že jsi zjistila mé zaměření,“ poznamenal s úsměvem.
„Nejen to,“ odpověděla Týna. „Zjistila jsem, že některé moje kamarádky, které jsem ti chtěla představit, už tě velice dobře znají. A teď mi řekni, proč jsi mi neřekl pravdu hned?“
Lukáš se zatvářil kajícně. „Bál jsem se, že mě odsoudíš. Čekal jsem na vhodný okamžik a nechtěl jsem v tobě vyvolat přehnaná očekávání.“
Týna se rozesmála a zamávala bičíkem. „No, teď už očekávání mám velká! Takže, pane kouči, co se naučím na vaší první lekci?“
Lukáš se usmál tím svým zvláštním způsobem, který ji vždy přiměl, aby se jí podlomila kolena. Jeho oči najednou zazářily nadšením, jako by z něj spadla tíha neustálého předstírání. S rozzářeným pohledem k ní přistoupil a vzal jí bičík z ruky.
„Konečně,“ zašeptal, „konečně můžu být sám sebou.“ A pak se k ní vrhl s takovou vášní a nadšením, že Týna okamžitě pochopila, proč jsou jeho kurzy tak populární. A ještě nikdy v životě se na žádnou lekci netěšila víc.
