Článek
Najít si spřízněnou duši, nebo vysněnou práci? Tahle otázka trápí leckterého smrtelníka. Moje kamarádky, parta ostřílených profesionálek v obou „oborech“, tvrdí, že ani jedno není procházka růžovým sadem.
A popravdě, po vyslechnutí jejich historek jim to docela věřím. Pojďme se podívat na to, co mají tyto dvě životní mise společného a v čem se naopak drasticky liší.
Pohovor vs. První rande
Ať už jdete na pohovor do nadnárodní korporace, nebo na první rande s někým, kdo vám padl do oka na sociálních sítích, pocit v břiše je dost podobný.
Snažíte se působit co nejlépe, předvést své kvality a ideálně prodat se jako ten nejlepší možný kandidát, nebo partner. Obléknete si to nejlepší, co máte ve skříni, zkoušíte si před zrcadlem úsměv číslo pět a modlíte se, aby z vás náhodou nevyletěl nějaký nesmysl.
V obou případech se snažíte zaujmout a zanechat dobrý dojem. Rozdíl je v tom, že na pohovoru se vám za to pravděpodobně dostane stabilní výplaty, zatímco na rande… no, tam vám maximálně hrozí účet za večeři a trapné ticho.
Dav, ve kterém se snažíte vyniknout
Když hledáte práci, stojíte proti hromadě dalších uchazečů, kteří mají podobné zkušenosti, kvalifikaci a možná i větší chuť na firemní kávu. Personalisté se brodí záplavou životopisů a vy musíte najít způsob, jak se odlišit.
A když hledáte partnera? Na seznamkách nebo v barech je situace prakticky totožná. Všude kolem vás se to hemží potenciálními protějšky, každý s tou svou nejlepší fotkou a sebevědomým popisem.
Jak se v téhle džungli prokousat a nebýt jen jedním z mnoha? Jednoduchá odpověď neexistuje – snad jen: buďte sami sebou. Jenže co když je to právě ten problém? Jste totiž moc… jedineční.
Osobní útok, nebo jen špatná shoda?
A teď k té nejbolestivější části – odmítnutí. Ať už dostanete e-mail s „litujeme, ale vybrali jsme jiného kandidáta“, nebo vám ten sympaťák z Tinderu už nikdy neodpoví na zprávu, bolí to.
V případě práce se můžete utěšovat tím, že prostě nehledali někoho s vaší specifickou sadou dovedností, nebo že to byla prostě špatná shoda. Ale co když vás odmítne potenciální partner? To už se berou věci dost osobně.
„Jsem snad ošklivá? Hloupá?“ – tyhle otázky se vám honí hlavou a hned jste na nejlepší cestě k sebedestrukci. Přitom je dost možné, že ten dotyčný si jen hledal někoho, s kým si pokecá.
Nekonečný maraton
Moje kamarádka Hanka hledala práci skoro půl roku. Absolvovala desítky pohovorů, napsala stovky motivačních dopisů a už už to vzdávala. Nakonec si našla perfektní pozici ve velké firmě, ale byla to dřina. Nebýt manžela, byla by na mizině.
Druhá kamarádka, Lenka, hledala partnera ještě déle. Zažila šílená rande, zrušené schůzky na poslední chvíli a jednou byla dokonce s chlapem, který ji vzal na večeři do restaurace – a pak zmizel bez placení. A že si dal do nosu! Naštěstí se tam zapovídala s číšníkem, který se do ní následně zamiloval.
Zkrátka, proces hledání je v obou případech běh na dlouhou trať a vyžaduje notnou dávku trpělivosti a odolnosti.
Takže, je snazší najít partnera, nebo práci?
Soudě podle mých kamarádek a s trochou ironie – ani jedno. Obě cesty jsou plné nástrah, konkurence a potenciálních odmítnutí. Obě vyžadují úsilí, sebereflexi a občas i notnou dávku cynismu.
Možná je to celé jen o tom, že se snažíme najít něco, co nám chybí, ať už je to finanční stabilita, nebo někdo, kdo nám po ránu uvaří kafe. Třeba je klíčem k úspěchu (v obou případech) nebýt příliš zoufalý a věřit, že to správné místo, nebo ten správný člověk, si vás nakonec najde.
A když ne? Tak si aspoň můžete pořídit kočku a hýčkat si svůj perfektní, kouzelný uzlíček štěstí bez otravných kolegů nebo ještě otravnějších randíček. Což taky není špatná varianta, že? Než přijdou složenky a kočka vám ukáže, kdo je doma pán.
