Článek
Jedna učitelka mi nedávno vyprávěla situaci, která ji úplně dostala. Přišla za ní maminka jednoho z jejích žáků a začala si stěžovat na to, co všechno musí děti nosit domů - učebnice, knihy, sešity. Učitelka se snažila být vstřícná a řekla, že chápe její obavy, ale že tak těžké zas ty tašky nejsou.
„Je mi jedno, jak těžké ty tašky nosí, ať si zvykají,“ utla maminka učitelku. „Ale co všechno díky učebnicím a knihám přitáhnou domů… za bacily!“
A pak přišla třešnička na dortu: „A vůbec, ty sešity s úlohami si berete domů opravovat. Bůh ví, kde to děláte a při čem… ani nechci domýšlet!“
Rodiče volají po tabletech
Matky i tatínci často na třídních schůzkách volají po tabletech místo těžkých učebnic. Argumentují, že jejich děti mají tablety a telefony už od malička, takže proč je nevyužít i ve škole? Proč tahat kilogramy knih, když všechno může být v jednom zařízení?
Ale pak se stejní rodiče diví, že jejich děti brzy potřebují brýle. Paradox? Možná. Nebo prostě důkaz, že i v éře digitalizace hledáme kompromisy mezi pohodlím a zdravím našich dětí.
Jde skutečně o hygienu?
Upřímně, když je dítě čuně, tak má špinavé jak knihy, tak i tablet či mobil. Tablet si vezme na toaletu, do vany, ven… kamkoliv, stejně jako knihu. Rozdíl není v čistotě samotného zařízení.
Jediný skutečný rozdíl spočívá v tom, že tablet nebude putovat od jednoho dítěte k druhému - pokud budou mít všechny děti vlastní zařízení a nebudou je dostávat od školy. Problém není v tom, jak špinavé je zařízení, ale v tom, kolik dětí se ho dotklo před vaším potomkem.
Vlastnictví versus sdílení
Rodiče jako ta maminka z příběhu vlastně neřeší hygienu obecně. Řeší kontrolu. Chtějí vědět, že jejich dítě používá jen své vlastní věci, ne materiály, kterých se dotkly desítky cizích rukou.
Když si koupíte dítěti vlastní tablet, máte kontrolu nad tím, kdo se ho dotýká. Když si půjčí školní učebnici, kterou před ním používalo třicet jiných dětí, kontrolu nemáte.
Peníze rozhodují
Tablety či učebnice si pro své dítě můžete koupit, ale ne všechny rodiny na podobné věci mají. Hlavně pokud mají několik dětí, pro ně je sdílení učebnic darem. Představte si rodinu se třemi školáky - náklady na vlastní tablety pro každé dítě by mohly být astronomické.
Zatímco některé rodiny požadují hygienickou kontrolu a vlastní zařízení pro své děti, jiné ocení, že každou učebnici nemusí kupovat.
Rizika digitálního světa
Tablety ale přinášejí i vlastní problémy. Dítě snadno přepne na hru a nebude vnímat výuku, nebo bude scrollovat na sociálních sítích místo čtení učebnice. A také další věcí je to, že ne každá rodina je technicky zdatná.
Budoucnost bez kompromisů
Školy potřebují jednotné řešení, ne kompromisy, které by rozdělily děti na ty s tablety a ty s knihami. Takové rozdělení by jen prohloubilo sociální nerovnosti a mohlo by vést k šikaně dětí z méně majetných rodin.
Některé školy už mají pro své žáky tablety, některé stále jedou v zajetém režimu, který jsme zažili my.
Možná právě argumenty jako ten od té hygienicky ostražité maminky ukážou cestu k úplné digitalizaci. Když se hygienické obavy spojí s požadavky na lehčí tašky a modernější výuku, můžou vzniknout tlaky, které konečně posunou české školství vpřed.
