Článek
Chtěla jsem si udělat vlastní ráj na balkoně, kde mě po náročném dni uvítá vůně bazalky a pohled na červená rajčátka třpytící se v posledních paprscích slunce. Balkon, ten často zapomenutý a nevyužitý kousek prostoru, který volá po smysluplném využití místo toho, aby sloužil jen jako sklad prázdných květináčů a sušárnou.
V létě je balkon zapovězený, dokud není pozdní večer. Sluníčko pere tak intenzivně, že se to jednoduše nedá. Ani v zastínění. A tak si člověk říká: Nevyužiji to sluníčko k tomu, abych si k jídlu mohla dát vlastní bylinky, či zeleninu a ovoce. My ženy si k tomu přihodíme okrasné květiny, třeba muškáty, a máme pak radost z květů a pilných včeliček.
Jaká krásná, romantická představa. Až do chvíle, kdy se ukáže, že některé sny se nesmí snít nahlas. Nebo viditelně.
Sousedská realita v praxi
Protože i když si člověk myslí, že může na vlastním balkoně cokoliv, není to tak. Nesmí to vadit sousedům, kteří jsou sice líní cokoli dělat, ale zato rádi kritizují. A tak se dozvíte, že vaše snaha o něco hezkého je vlastně teroristický akt proti nim.
Nejprve přijde stížnost na hmyz. Obtěžuje je hmyz, který tam létá jen kvůli vám. Protože jak všichni víme, včely a motýli si před odletem zkontrolují GPS a zamíří výhradně k vašim muškátům. Nikde jinde se nevyskytují, to by přece bylo absurdní. Celá místní fauna čeká jen na vaše truhlíky, aby mohla konečně začít existovat.
Pak přijde na řadu ještě absurdnější obvinění. Komáři létají kvůli mým truhlíkům, ne kvůli vodě dole v bazénech sousedů, kteří mají pod balkony nás z vyšších pater normální zahradu. Logika této úvahy je tak dokonalá, že by jí mohla závidět i Jessica Fletcherová.
A nedej bože, když prší, tak teče o to více vody od vás, protože to dá rozum, máte tam ty truhlíky. Ano, správně jste pochopili. Truhlíky, které zadržují vodu a fungují jako malé zásobníky, způsobují, že při dešti teče víc vody. Fyzikální zákony se prostě musí přizpůsobit sousedské logice.
Nesmíme zapomenout na stížnosti ohledně listí a pylu z vaší husté zeleně, která padá na jejich dokonale čistý a zjevně nudný balkon. Pár opadlých lístků z bazalky je přece katastrofa, která vyžaduje okamžité řešení. Jak se opovažujete přinést do sterilního prostředí panelákového sousedství něco tak divokého, jako je příroda.
Filozofické okénko o toleranci a závisti
Jak je možné, že snaha o něco hezkého a přírodního v městském prostředí naráží na takovou netoleranci a malichernost. Možná by ti, co si stěžují na vaše muškáty, měli raději začít pěstovat vlastní, než řešit ty vaše. Nebo se prostě smířit s tím, že na světě existují lidé, kteří se snaží dělat něco smysluplného, zatímco oni sami se spokojí s pohledem na holý beton.
Za těmi stížnostmi se totiž možná skrývá závist nebo prostě jen nuda. Nuda z vlastního života, který je tak prázdný, že jedinou zábavou se stává sledování sousedských aktivit a hledání důvodů, proč mu je zkomplikovat. Protože proč by si měl někdo dovolit mít radost z vlastnoručně vypěstovaných rajčat, když já jsem spokojený s těmi z obchodu.
Rezignace s hořkým úsměvem
A tak se člověk postupně smíří s hořkou realitou balkonového zahradničení, kde vítězí sousedská netolerance a omezenost nad snem o vlastní zelenině.
Někdy si říkám, že kdyby člověk přinesl sousedům podíl z úrody, možná by byli milejší. Ale jak znám své sousedy, byli by schopní říct, že to nebylo dozrálé, protože na balkoně se nemá pěstovat, ale jen ho mít. Prázdný a sterilní, jako jejich vlastní životy.
A to mi připomíná, že musím koupit další bylinky.
