Článek
Pandemie rozdělila společnost způsobem, který málokdo předvídal. Nejen politické názory, ale i zdravotní rozhodnutí se staly jablkem sváru mezi přáteli, kolegy a bohužel i v rodinách. Dva nesmiřitelné tábory se hádaly o tom, kdo má pravdu. To, že ji mnohdy neměla ani jedna strana, je teď už vedlejší. My si tím prošli během příprav na náš velký den.
Když jsme oznámili, že se chceme vzít, nezajímalo naše příbuzné to, kdy svatbu plánujeme nebo kde se bude konat. První otázka zněla: „A jsou vaši očkovaní?“ Pokud ano, tak na svatbu nejdeme!” Během chvilky jsem se dozvěděla plno nadávek na konto mé rodiny, kterou tchyně osobně neznala.
„S idioty nebudeme sedět u jednoho stolu, jsou to ovce,“ hlásila budoucí tchyně bez sebemenších rozpaků. „Vše je to jen vymyšlené a vaši jsou hloupí, když jim to žerou.“
Neměla jsem slov. Moje rodina vlastně neměla na výběr. Pokud by neprošli očkováním, nemohli by vykonávat svou práci – aspoň tak na ně tlačili zaměstnavatelé. Oba patřili do skupin, kde byl tlak na očkování enormní.
Tchán a tchyně to naopak ignorovali a hlásali do světa všechny možné bludy, které našli na internetu. Od čipování až po konspirační teorie o velkém resetu. A my jsme stáli mezi nimi a jen zírali. Co na to říct? Do týdne je doběhla karma – chytili nemoc od kolegů z práce. Ale konspirační teorie je stejně nepustily.
Asi se nám nebudete divit, že jsme se nakonec vzali tajně. Měli jsme díky tomu klid. Jen my dva, svědkové a oddávající. Žádné rodinné drama, žádné hádky o tom, kdo kde bude sedět nebo nebude. Prostě jsme se rozhodli, že náš den nebude peklem kvůli tématu, které s naší láskou nesouvisí.
My jsme měli to štěstí, že jsme mohli pracovat z domova, takže jsme se rozhodli neočkovat. Mám vzácnou imunitní poruchu a mé tělo by to podle lékařky nemuselo snášet dobře. Manžel mě v tom nenechal samotnou, rozhodl se, že když já nemohu, ani on to nepodstoupí.
Popravdě mě odrazovalo i to, že bych měla podepsat papír, že beru na sebe případné problémy. Jak se ty dokumenty podstrkávaly, ani v podnikání bych něco podobného nepodepsala, natož když jde o zdraví. Ten spěch a tlak byl podezřelý. Asi mě přeci jen ovlivnila přednáška od tchyně.
Dnes, s odstupem času, jsou rodinné vztahy stále napjaté. Navenek se tváříme, že je vše v pořádku, ale na rodinných setkáních visí ve vzduchu nevyřčené výčitky. Tchyně stále občas utrousí poznámku o „ovcích“, ale moje matka se tomu jen směje. A to tchyni točí ještě víc!
K něčemu byla pandemie dobrá, mnohdy nám otevřela oči. Ukázala, jak křehké mohou být mezilidské vztahy, když přijde na strach a nejistotu. Také to, jak snadno se lidé radikalizují, když mají pocit ohrožení. A bohužel ukázala i to, jak málo stačí, aby se rodinné vazby zpřetrhaly.
Dnes už víme, že strach byl často silnější než fakta. A že pravda ležela někde uprostřed mezi oběma tábory. Ale ta jizva na rodinných vztazích zůstává. Možná jednou vybledne, ale nejsem si jistá, zda někdy zcela zmizí.
A vy? Zažili jste také rozdělení rodiny nebo přátelství kvůli odlišným názorům na očkování? Podělte se o svůj příběh v komentářích.
