Článek
Žijeme spolu šťastně a spokojeně už několik krásných let, já a můj nejlepší Kozoroh. Nebo alespoň to tak vypadá navenek, když se usmívám na rodinné fotce a tisknu jeho ruku, kterou právě sundal z klávesnice poté, co dokončil třináctou hodinu práce nad webem klienta.
Ano, Kozoroh a ajťák, co má vždy pravdu
Člověk, který mě naučil jedinou správnou cestu - třeba jak skládat prádlo podle kategorií, barev a materiálů, jak uspořádat šuplík s příbory tak, aby obstál i před tchyní, a aktuálně i jak zhubnout přesně podle tabulek. Protože když to funguje jemu, musí to přece fungovat všem.
Jako Býk jsem se s tím smířila, jsem taková
Já pracuju rychle a efektivně. Nezajímá mě, jestli něco přesně lícuje, hlavně že to funguje. On dokáže reorganizovat skříňku s hrnečky s milimetrovou přesností. Je to krásné partnerství, já přináším trpělivost, on ambice a schopnost přesvědčivě vysvětlit, proč je můj oblíbený seriál intelektuálně podprůměrný odpad.
Když všechno, co víte, je lež
Bylo to včera ve 20:19. Kozoroh seděl na své straně gauče (ano, máme to jasně dané), kdy se najednou obrátil s výrazem, který jsem ještě neviděla.
„Miláčku,“ řekl tiše, „musím ti něco říct.“
„Hmm?“ zamumlala jsem s plnou pusou hořké čokolády, protože mléčná se nám nehodí do jídelníčku.
„Včera jsem se… mýlil.“
Čokoláda mi zůstala v ústech. „Měla jsi pravdu ohledně toho, že silniční uzavírka není na Masarykově ulici, ale na té vedle.“
Stal se zázrak?
Co to bylo? Slyšela jsem dobře? Muž, který mě opravoval, když jsem říkala „ráda“ místo „ráda bych“, který mě poučoval o správném způsobu čištění bot, právě přiznal chybu?
Okamžitě jsem začala uvažovat:
- Je to past - musí!
- Má horečku - a zase bude „umírat”
- Je konec světa - určitě!
Jak reagovat na nemožné
„Eh… cože?“ bylo všechno, co ze mě vyšlo.
„Omlouvám se.“
Omluva? Od Kozoroha? Muž, který mi vysvětloval, že omluva je projev slabosti?
Nová éra, nebo pastička?
Seděla jsem tam s kusem čokolády v ústech. Je tohle začátek nějakého experimentu? Nebo chápe, že pouhé „promiň“ není nic špatného?
Možná jsem se měla radovat, ale cítila jsem nejistotu. Co když tohle znamená konec systému? Co když teď budu muset mít pravdu já? To je strašná zodpovědnost! Naučila jsem se žít ve stínu jeho vševědoucnosti. A hlavně.. nesnáším změny!
Život pokračuje ve stejných kolejích.. uf
Od včerejška prošlo už čtyřiadvacet hodin a svět se nezhroutil. Kozoroh dál pracuje klidně dvanáct hodin denně, dál analyzuje výkonnost našeho hubnutí v excelu. Včera mi dokonce ukázal novou metodu organizace lednice, aby všechno pěkně lícovalo.
Ale něco se změnilo. Občas na mě podívá nejistě, jako by nevěděl, jestli má pokračovat v argumentaci. A já si zvykám na myšlenku, že i Kozoroh může mít chvíle slabosti.
Je to děsivé a vzrušující. Jako dobrý Býk budu čekat a pozorovat. Možná jeho příští chyba přijde až za dalších několik let.
Do té doby si budu užívat čokoládu a tajně doufat, že se mu to nestane znovu moc brzy. Protože přiznám, byla to docela jízda.
Máte doma kozoroha? Jaký je ten váš?
