Článek
Jak moc musí být člověk zoufalý, aby učinil takové kroky, které se rovnají sebevraždě? Třeba i té politické. Zdá se, že jihokorejský prezident Jun Sok-jol hodně, protože už dopředu se dalo tušit, že převzetí moci se mu nevydaří a skončí na politickém hřbitově. Hlava státu vyhlásila stanné právo 3. prosince a v televizním projevu obvinila opozici ze sympatií vůči KLDR. Teď mu hrozí odvolání a je obviněn z velezrady.
Prezident Jun Sok-jol vystoupil v televizi pozdě v noci (aby prý dopad na ekonomiku a život obyčejných lidí byl co nejmenší) a v krátkém proslovu řekl, že musí reagovat na údajné ohrožení demokratického pořádku země. Opoziční Demokratickou stranu (která má převahu v parlamentu) obvinil ze sympatií se Severní Koreou a její činnost označil za protistátní.
V reakci na takové oznámení svolala opozice své poslance do budovy parlamentu a její šéf vyzval občany, aby se shromáždili před budovou. Na záběrech, které kolovaly po celém světě, jsou vidět policejní hlídkové vozy a autobusy. Vojáci v helmách, kteří pravděpodobně měli za úkol stanné právo zavést, se pokoušeli vejít dovnitř – asistenti se jim pokoušeli zatarasit vstup s pomocí hasičských přístrojů.
O několik hodin později (v pět ráno tamního času) vystoupil prezident v televizi znovu a stanné právo zrušil. Bude prý respektovat výsledek hlasování v parlamentu. Všichni členové shromáždění, kteří se tu noc sešli (190 ze 300), hlasovali pro zrušení kroku hlavy státu.
Kdo je Jun Sok-jol
Jun Sok-jol je bývalý prokurátor, a zřejmě velmi dobrý. Za mříže dostal prezidentku Pak Kun-hju a jejího předchůdce. Kandidoval ve volbách v roce 2022. Sympatie si získal hlavně proto, že nebyl politik a nebyl nijak spojený s minulou vládou. Výsledek hlasování ale byl vůbec nejtěsnější v historii – zvítězil o necelý jeden procentní bod. Sliboval proměnu země. Měl ambice vyřešit bytovou krizi, korupční skandály a zatlačit na Pchjongjang. Jenže co můžete zavést, když vaše strana nemá většinu v parlamentu a koneckonců i v té své partaji vás tak úplně ne všichni poslouchají. Prezident neprosadil skoro nic a na návrhy opozice reagoval tak, že je většinou vetoval. S novináři se prakticky nebavil a na autory „fake news“ posílal policisty a prokurátory. Neúspěšná zahraniční politika se projevila poklesem ekonomiky (Čína) a rostoucím počtem raketových testů a provokací (Severní Korea).
Junova žena si vysloužila přezdívku Marie Antoinetta, a to kvůli údajným úplatkům jako třeba luxusní kabelka Dior a další doplňky. Prý se mohla podílet taky na manipulaci s akciemi za více než 60 milionu dolarů a v neposlední řadě tu byl skandál plagiátorství v akademických pracích. Vyšetřování své manželky Jun zastavil a své soupeře obvinil, že jeho ženu démonizují.
Proč?
Zřejmě to bylo čiré zoufalství. Jun zklamal občany a jeho podpora se rovnala (historickému) minimu – 19 %. Jako důvod uváděli lidé přístup k ekonomice, diplomacii a skandály jeho ženy. Politický neúspěch bil do očí. Od svého zvolení dokázal prosadit jen minimum klíčových zákonů a jeho návrhy v oblasti práce, důchodů, podpora soukromého sektoru nebo bližší spolupráce s Japonskem blokovala opozice. Demokratická strana si držela většinu v parlamentu, kterou ještě zvětšila při posledních volbách v dubnu tohoto roku.
Konec se blíží
Kdo se mermomocí snaží udržet u moci, o ni nakonec přijde. Většinou proto, že sám udělá nějakou chybu. Prezident Jun Sok-jol je toho příkladem. Neměl nic – podporu lidí, podporu své strany ani podporu v parlamentu – a přesto se pokusil získat vše. Stanné právo Jižní Korea nezažila od roku 1980. Někteří občané tomu nevěřili, tisíce jich přišly demonstrovat před parlament, který se „pokusili“ obsadit vojáci.
Stanné právo trvalo šest hodin a už když ho prezident vyhlásil, musel vědět, že delší trvání mít nebude. Bylo víc než jasné, že to politici zarazí a bylo by bláhové jen pomyslet na armádní puč. Jestli někdy Junovi oponenti zvažovali impeachment, teď na to dokonce získali právo. Prezident dokraloval, a navíc ještě jako vlastizrádce. Ať už současné vyšetřování dopadne jakkoliv, Jun bude navždy prezidentem, který se po vzoru vládců z dobu minulého století rozhodl vyhlásit stanné právo.
