Článek
Před pár dny jsem balila dceru k tchyni na prázdniny. S úsměvem na rtech jsem si vzpomněla, jak jsem jezdila k babičkám na prázdniny já. Vzpomněla jsem si, jak jsme se sestřenicemi celý den běhaly po zahradě a na hřišti, trhaly třešně, koupaly se v neckách a večer opékaly buřty. Celá ta vzpomínka ještě voní rybízovou bublaninou, kterou babička často dělala. Dokonce mě to přinutilo večer si vytáhnout album a kouknout na fotky. Docela jsem se zarazila, protože jsem si spočítala, že babičce, kterou jsem brala za starou, bylo na jedné z fotek teprve 53 let.
Snad nejznámější babičkou v České republice je babička Boženy Němcové z knihy Babička. Možná si ještě vzpomenete na část knihy, kdy přijela babička za dětmi. Děti se divily, jak vypadá, a ptaly se jí na bílé vlasy, scvrklé ruce a čtyři zuby. V celé knize se s babičkou zachází s úctou k jejímu stáří. Málo kdo však ví, že této ženě bylo 55 let.
Nemění se jen chování dětí, ale všech generací
Nechci srovnávat dnešní ženy s někým, kdo žil před dvě stě lety. Za tu dobu se udála spousta věcí, hlavně postavení ženy ve společnosti se úplně změnilo. Jako ženy si můžeme dojít k volbám, pracovat, kde se nám líbí, a říkat nahlas své názory. Změnil se i pohled na domácnost. Výchova dětí není jen na ženě, ale na obou rodičích. Úklid už taky není čistě na ženě. O finanční zajištění rodiny se nestarají výhradně muži. Samozřejmě i politický režim a pokrok v technologiích společnost velmi ovlivňuje. Nesmím zapomenout na medicínu. Ta díky různým zobrazovacím metodám dokáže mnohdy nemoc odhalit včas a nasazení adekvátní léčby prodlužuje nejen život samotný, ale i jeho kvalitu.
Obdobně výchova a zvyky dětí se změnily. Často slyším, převážně od generace dnešních babiček, jak jsou děti jiné. Jak si už neumí hrát. Jsou drzé a neustále sedí u počítače nebo s mobilem v ruce. Když si vzpomenu, tak o naší generaci se to říkalo taky. Až na rozdíl, že počítače doma měl opravdový zlomek lidí a mobily ještě nebyly.
Dnešní babičku už v dederonové zástěře neuvidíte
Změnou zkrátka prošla celá společnost. Představila jsem si dnešní moderní ženu po 55 letech, jak je oblečená v silonové zástěře s barevnými květy a šátkem na hlavě. Která si vyžaduje, aby se s ní zacházelo, jako se starým člověkem. Naopak většina lidí v tomto věku má do důchodu ještě daleko. Užívají si života, cestují, chodí do posilovny, dokonce na party. Nezřídka i studují nové obory a dovzdělávají se. V tomto věku již mají děti z domu a finančně nezávislé. Takže mají konečně čas a podmínky na to se realizovat. Dělat to, co je baví. Věnovat se svým koníčkům, plnit si své sny, pokud jim to zdravotní stav dovolí. Nutno podotknout, že díky zvýšení věku rodiček, se většinou prarodiče dočkávají vnoučat až po padesátce, někdy i později.
Trávení prázdnin u prarodičů se mění
Prázdniny s dětmi prarodiče tráví více aktivně. Jezdí častěji na výlety nebo koupaliště. Většinou to není o tom, že by děti nechali běhat po zahradě, ale více se vnoučatům osobně věnují. Záleží i na tom, jak často dítě u prarodičů bývá. Někdo tráví s babičkou a dědou spoustu času i přes školní rok. Jiné vnouče může svoje prarodiče vidět pouze zřídka. Zde si k sobě musí za prázdniny vytvořit vztah. To je další problém doby, prarodiče pracují, takže nemusí mít čas, rodina žije daleko, a také složité rodinné vztahy jsou častou překážkou stojící mezi prarodiči a dětmi. Rodinné vztahy mnohdy udělají ve vztahu vnoučat k prarodičům nenapravitelné trhliny.
Nikdy bych si hlídání nevynucovala
My bydlíme daleko od obou prarodičů. Jsme zvyklí řešit situace, kdy si musíme děti brát všude s sebou. Už nám to přijde normální a je velmi málo situací, kdy potřebujeme hlídání. Nikdy by mě ani nenapadlo si nárokovat hlídání svých dětí. Zároveň, ale nerozumím prarodičům, kteří se se svými vnoučaty nechtějí ani vidět a hlídání byť jednou za rok je velmi obtěžuje. Nevím, zda se to stávalo i dříve, že by babička odmítla vnoučata. Samozřejmě pokud neměli tak špatné vztahy, že by spolu vůbec nekomunikovali. Ale nepamatuju si, že by někdy někdo z kamarádu řekl, že má babičku, ke které nechodí.
Prospěšnost trávení času s vnoučaty
Rozhodně bych si nedovolila soudit dnešní padesátníky, že si chtějí užívat života. Naopak mi to přijde moc dobře. Člověk by si měl plnit svá přání a sny. Jen chci poukázat na to, že nadávání na děti, jak moc jsou jiné, není na místě. Změnili se jak rodiče, tak i prarodiče. Sami se nechováme, jako generace před námi. To je prostě přirozený vývoj. Není důležité, zda prázdniny s babičkou a dědou tráví vnouče v lese, na zahradě, aktivně na túře nebo s nimi hraje hry na počítači. To nejdůležitější se neměnilo. Z dědy se pořád může na chvíli stát malý kluk, který je učí lumpárny. Babička zase vytáhnout vyšívání a učit ho vnučky. Objetí od vnoučete může být nejlepší lék na všechno. Trávení času s prarodiči je pro obě strany benefit, i když se v průběhu času mění. Kdo ví, třeba si za pár let povzdechnou dnešní děti, že prázdniny u babiček nejsou to, co byly za jejich mládí.
