Článek
Tento příběh se opravdu stal a dodnes nemohu uvěřit, že se mi to jen nezdálo.
Žiji poklidným životem jako samoživitelka se skoro dospělými dětmi. Pečuji o postiženého syna, se kterým na malém městě chodím nakupovat, k lékařům, do divadla, na různé dětské akce. Dcera je už na prahu dospělosti, je to kus pěkné mladé ženské. Naštěstí je vychovávána tak, aby nenaletěla nějakému úchylovi, aby nezačala brát drogy, alkohol zatím je pro ni nezmámá veličina. Studuje, má své koníčky, přátele. To je ovšem rozdíl mezi mnou - její maminkou a jí samotnou. Já se držím doma v bezpečí rodiny, svého pracně vybudovaného klidného soukromí po těžkých letech po rozvodu. O chlapy fakt zájem nemám. Ti mi nejen ublížili, ale zjistila jsem, že mi je takto samotné a s dětmi nejlépe. Mohu si dělat co chci, kdy chci, mám vlastní koníčky, starám se ráda o zahradu, která mi zabere většinu času po celý rok. Pěstuji bylinky, zajímám se o zdravý způsob života, už i proto, že další mé dítě má rakovinu. Studuji celý život odborné literatury, hovořím s lékaři, mám přátele v oblasti kultury, fotografy, malíře, má kreativní duše je spokojena. A žiji jen pro mé děti. A ráda. Někdo to nemusí chápat, zvláště ti, kteří naopak tráví svůj volný čas v hospodách, pomluvami, nebo naopak chlubením se. Rozebírají své soukromé životy s lidmi a myslí si, že jsou zajímaví. Prý žiji v bublině - to mi řekl tento člověk, o kterém zde budu psát. A mně je v té bublině přitom fajn.
Chodím nakupovat jako každý člověk a na malém městě už bydlíme pěkných pár let, takže všechny prodavačky mne znají a mé děti vidí vyrůstat od plínek. V jednom krámku přijali nového pomocníka. Chlap, který se vnucoval do mé přízně tak okatě, až byl nepříjemný. Povídám si mezi regály s prodavačkou, vedle mne stojí má dcera, a pokaždé se tento pomocník v letech k nám přidá a povídá jen o sobě a snaží se upoutat mou pozornost. Takhle to jde už několik měsíců. Za tu dobu jsem si už na něj i zvykla. Co mne ale velmi překvapilo, když se začal vnucovat mé dceři s tím, že ji někdy sveze na své nové motorce. Za dobu, co nás zná, totiž zjistil, že dcera je fanoušek do motorek, ale ještě na žádné nejela. A tak vymámil telefonní číslo a jednoho dne zavolal, že se staví a dceru sveze. Přijel, svezl. Dcera byla nadšená.
Co však následovalo, to opravdu nevymyslíš. Po těžkých letech, kdy jsem se vzpamatovávala z rozvodu a starala se jen o výchovu mých dětí úplně sama, jsem uvěřila, že tento člověk je snad i dobrák. Prezentoval se tak. Spíše toho hodně namluvil, takový „jájínek“. Já, já, já. Přijel s dcerou z vyjíždky a začal. “ Chci udělat dobrý skutek. Koupím vám auto, bez auta dnes nemůže nikdo být. Zvlášť, když máte postižené dítě." Já na něj chvíli zírala, nevěděla jsem, co na to říct. Pak jsem odvětila, že nás vůbec nezná, že nechápu, jak může jen tak, on, cizí člověk darovat někomu z fleku auto. Prý zrovna prodal byt a neví co s penězi. To ovšem narazil. Odmítla jsem. Mne si totiž nikdo penězi nekoupí. A mou přízeň už vůbec ne. Nechápala jsem ho.
Jenže. On byl tak urputný, že se nedal vůbec odbýt. Vnucoval se k nám, nabízel pomoc, prý daruje a máme mlčet. Že prý je to jeho rozhodnutí a máme to přijmout beze slov. Pořád dokola opakoval, že chce udělat dobrý skutek a že jsme mu prý přirostli k srdci. Dopadlo to tak, že jsme jeli do autobazaru, tam jsem si měla vybrat auto podle mého zvážení. Cenově mu bylo jedno, hlavně ať se mi líbí. Já, vychovávána ke skromnosti a nikdy nebyla zvyklá v životě od někoho dostat jen tak něco, vše jsem si musela tvrdě odpracovat, na vše poctivě vydělat a jako samoživitelka jsem počítala každou korunu, abych měsíc co měsíc vyšla. A najednou se objeví tohle individuum. Přesvědčil mne i dceru a jeli jsme tedy vybrat auto. No, vybral on. Drahé. Prý nasedni (to už jsme si tykali) a zkus, jak se v něm cítíš. Já nasedla a byla jak Alenka v říši divů. Moderní auto, klíček na startování se nikam nezasouval, jen položil, prostě moderna. A já jako letitá a zkušená řidička byla zvyklá na ojeté Fordy, Škodovky, Oply a manuální převodovky, žádné automaty, ráda jsem si vychutnávala tu šaltpáku v ruce a řadila rychlosti a poslouchala, jak reaguje motor. Tahle moderna mne nezaujala a odmítla jsem ji.
A on se naštval. Navíc auto bylo opravdu drahé. Já mu vysvětlila, že tedy ano, přijmu jeho dar, ale podle vlastního výběru a cenově takové, aby ho to moc nestálo. Že mi stačí dostat se z bodu A do bodu B. Nepotřebuji předražené ojetiny. Pořád byl naštvaný. Dal si odstup. Šel vybírat další dvě auta. Pro sebe a své dospělé dítě. Pak se chlubil před personálem, a mně to přišlo hodně trapné a styděla jsem se za něj. Prý - to se vám tady asi ještě nestalo, aby někdo kupoval najednou tři auta, viďte? Personál mlčel a já studem rudla. Šla jsem si povinně vybrat ojetinu. Vybrala a on byl proti. Nelíbila se mu. Ale nakonec souhlasil. Personál mi posléze řekl - hlavně ať se líbí auto vám, váš přítel ale evidentně chce, abyste si vybrala auto, co se líbí jemu. Byla jsem zticha, nevysvětlovala jsem, že to není můj přítel.
Příběh měl krátkého trvání. Stáli při mne andělé. Chtěla jsem, aby dar byl pro postiženého syna a také, aby právě na něj bylo auto přepsáno. Andělé zaúřadovali. Personálu nestačily dokumenty, které jsem měla k dispozici. A pokud s autem chceme odjet, musí se přepsat na někoho jiného než na mého postiženého syna. A tak jsem s nadšením, které jsem ovšem skrývala, řekla, ať si auto napíše na sebe on. Podivný dárce. Řekla jsem nahlas: „Alespoň ho my budeme vnímat opravdu jen jako dar a kdykoli nám jej můžeš vzít. Je to tvůj majetek. Já po majetku netoužím, ale když jinak nedáš, co mám dělat.“ Tohle mu nedělalo žádný problém. Koupil tři auta, jedním odjel on, druhým my a třetím jeho potomek. Ještě mi řekl, že se o nic jako samoživitelka, nemusím starat, kdyby cokoli, vše bude řešit on. Opravy, zakoupení pohonných hmot atd. Připadala jsem si jako ve snu. Nevěřila jsem, že se mi toto děje. Ale smířila jsem se s celou situací a dva týdny si vychutnávala pohodlí, které umožňovala jízda autem na nákupy , k lékařům, za rodinou. Ušetřilo mi to spoustu času. Cestování v MHD ? To bylo kolikrát na celý den. Autem ? Na pár hodin.
Během těch dvou týdnů jsem měla možnost toho člověka trochu poznat. Povídal jen o sobě, ve své podstatě nedokázal odpovědět, co to má vlastně celé znamenat, co se mnou zamýšlí dál atd. Stále dokola opakoval, že nechce žádný vztah, že má spoustu kamarádek, vyřešený život, že chce žít a být sám, jen chtěl udělat ten dobrý skutek. Pro mne to ale začal být Danajský dar. Cítila jsem se tím autem zavázána. Ráda si vlastní život řídím sama podle vlastních představ. Tento podivín si nějak usmyslel, že si nás přivlastní jako rodinu. Bez předchozího ohlášení se najednou objevil u nás na zahradě, nebo pod oknem mého dítěte, taktně jsem se mu snažila naznačit, že by bylo fajn, kdyby dal předem vědět o své návštěvě. Nebo alespoň zazvonil na zvonek. Považovala jsem to už za stalking. Ale to zatracené auto mne svazovalo. Ve chvíli, kdy opakovaně hovořil o sobě a svém bývalém vztahu, a kdy řekl, že uhodil svou bývalou ženu, řekla jsem mu, jako první reakci, že to je obrovské mínus pro mne. Intuice mi od začátku radila dobře. Je to divný člověk, drž si ho od těla dále. A tímto vlastním přiznáním si u mne zavřel definitivně dveře. Řekla jsem mu, že auto si má vzít zpět, že se ho bojím. To se naštval, najednou z hodného dobráka se stal v mžiku naštvaný chlap, kterého jsem se opravdu bála. Jediné, co mi napsal do zprávičky - dej auto do původního stavu, žádné ozdoby, cingrlátka uvnitř, přijedu si pro něj tehdy a tehdy. Neměla jsem vůbec chuť se s tím člověkem vidět. Mé, skoro dospělé dítě, mu předalo klíče, a on odjel. Od té doby máme od něj pokoj. Do oblíbeného krámku už nakupovat nechodíme. Ať si tam hledá další oběť. Maminek s dětmi se to tam hemží každý den až až. Párkrát jsem ho potkala, ale ignoruji ho. Divný člověk. A já si říkám, že jsem ráda, že jsem poslechla nejen intuici, ale že mám naštěstí mé životní hodnoty na jiném žebříčku než on. Mne si majetkem a penězi nikdo nekoupí. Pro mne je důležitější, jestli se někdo chová slušně ke mně, mým dětem i k ostatním lidem. Nesmí se nad nikým povyšovat a chlubit se tak, jako to dělal tento chlápek.
https://www.emimino.cz/diskuse/jak-vybrat-ojete-auto-522440/
https://dvojka.rozhlas.cz/co-znamena-a-jaky-puvod-ma-rceni-danajsky-dar-8233638
