Článek
Obyčejné dopoledne všedního dne
Ráno vstanu a opařím se čajem, chce se mi začít. Ale já ráno vstanu už v 5 hodin a uvařím si oblíbený životabudič. Silného turka. Kafe. (Pro ty, co ještě jsou rozespalí). Jdu se umýt, rozcuchaná připravuji dětem snídani. Budím postiženého syna, abych mu mohla dát jeho léky. A den začíná. Rituálem. Mytí, čištění zubů, holení postiženého syna, snídaně, obléknout, šestnáctiletá dcera mezitím šílí, že nestíhá autobus, několikrát se vrací, protože si zapomněla legitku na MHD, mobil, řasenku. Konečně! Ve škole snad bude včas. My se synem se pohodově připravujeme na cestu autobusem. Jedeme nakoupit jídlo a další potřeby pro normální člověčí existenci.
Nákup, cesta zpět domů a synova lupénka
Nákup probíhá vždy stejně. Vyberu do košíku, co děti potřebují pro svůj zdravý duševní a fyzický vývoj, sama si tam hodím kafe, zmrzlinu, na které po večerech ujíždím a jdeme do dalšího obchodu, teď se sortimentem drogeristickým. Hledám šampón pro postiženého syna, který má mimo jiné lupénku i ve vlasech. Šampón proti lupům nezabírá. Speciální přípravky, které nám předepisuje kožní lékařka už vůbec ne. Tak jsem se jala vyrábět vlastní léčivé krémy. Ty zabírají na ložiska lupénky na těle. Ale do vlasů potřebuje syn šampón. A ten se mi ještě nepodařilo vyrobit. Obyčejný ano. Ale léčivý? Na tom stále pracuji. Běh na dlouhou trať. Existují přípravky v lékárně, nechci zde psát název, nevím, zda by to náhodou nebyla nepovolená reklama. Ale stojí skoro čtyři tisíce. A to si nemohu finančně dovolit jako samoživitelka.Takže v drogerii studuji stále dokola všechny produkty a hledám nejvhodnější. Našla jsem. Zkusíme. Uvidíme. Rychle ještě toaleťák, kapesníky, mýdlo a další (ne)potřebné věci a jdeme platit a mažeme na nádraží. Snad nám autobus neujede a nebudeme muset čekat další hodinu a půl na další spoj. Někdy mé zbožné přání. Syn totiž chodí velmi pomalu, špatně, prostoje každou chvíli. A já si přeji jediné, život žít pohodově, nikam nespěchat. Nic nám neuteče.
Čekáme na nádraží a narkoman na scéně
Konečně. V dálce vidím „náš“ autobus. Jdeme se synem pomalinku. Na chodníku někdo bláznivě tančí. Skáče. Řve. Nesrozumitelně vydává zvuky. Zatím to individuum je daleko. Blížíme se. Autobus zavírá dveře a ujíždí nám před nosem. Místo toho se před nosem syna míhá ruka a v ní zmačkaná pětistovka. Drogově závislý dotančil až k nám. Já držím vyděšeného syna za ruku, v druhé ruce těžkou tašku s nákupem. Sama nevím, co můžeme čekat. Zdá se mi „zhulený“ mladý kluk zatím nebezpečný jen sám sobě. Nabízí synovi pětistovku, mává mu s ní u obličeje. Já slušně říkám, že ji nechceme a snažím se zrychlit krok. Uf! Narkoman tančí od nás na nádražní plac. Bojím se, že ho některý autobus přejede. Ulevilo se mi. Bála jsem se hlavně o syna. A narkoman? Vždyť je teprve dopoledne? Běží mi v hlavě miliony myšlenek. Je mi drogově závislého líto. Nemá svůj život pod kontrolou. Pěkný kluk. Vypadá inteligentně. Ale v obličeji starý. Výraz mdlý, bez života. Drogy ho ovládají. Se synem už stojíme na zastávce a k nám přijde pán, který se stará o úklid a bezpečnost na nádraží. Dává se se mnou do řeči. Divím se, že v našem městě neexistuje žádné protidrogové centrum, které by narkomanům pomáhalo. Dozvídám se, že ani policie s takovými závislými lidmi nemá pravomoce cokoli udělat. Přijíždí dvě policejní auta. Z nich vystupují úplně vklidu čtyři policisté. Mladí kluci. Snaží se mluvit s narkomanem. Nemají šanci. Nevnímá je. Tančí od nich dál. Policisté odjíždí. Konec.
Jsme konečně zpět doma
Dorazili jsme se synem domů. Konečně. Víc, než kdykoli jindy, si uvědomuji, jak se máme vlastně dobře. Byť je syn těžce postižený, jsem už dlouhá léta na vše sama, vychovávám dceru, která se chystá na přijímačky, máme co jíst a střechu nad hlavou. Víc k životu nepotřebujeme. Jen auto by bodlo. Moc. Je mi smutno na duši. Je mi líto mladých zmařených životů, které si vzaly drogy. Po Sametové revoluci se drogy u nás vyrojily jako vosy. Pro mnoho lidí znamenají únik od reality. Kolikrát do nich spadnou, ani neví jak. A tak další z našich běžných dnů je za námi. Co nás čeká zítra? Život.
https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/lupenka-vznik-priznaky-a-lecba/
https://www.neocentrum.cz/zavislost-na-drogach
