Článek
Dar, který není darem, ale prokletím
Vyrůstala jsem na malém městě na Moravě, dalo by se říci, větší vesnici. Slepice, králíci, kachny, prasata, husy. S těmito živými bytostmi jsem vyrůstala jako malá holka. Trhala jsem holýma rukama kopřivy a krájela je kačenkám. Králíky jsem denně chodila krmit senem, na jaře a v létě trávou. Pamatuji si, že jsem jim sypala i ovesné vločky. Měli jsme i angoráky. Bílé králíky s růžovýma očima. Když se jim narodily mrňouskové, každý den jsem sledovala, jak rostou a těšila jsem se, až si je budu moci vzít do ruky a mazlit se s nimi. Pěstovali jsme také brambory a denně jsem sbírala z bramborových listů mandelinky. A v tomto dětském světě jsem poznala tajemno. Babička mi říkala nejen jménem, ale i „děvucho“. Bylo to oslovení plné lásky. Babička si pro zábavu vykládala karty. Její kamarádky ji navštěvovaly a u voňavého kafe si rozložila jejich osud. Který se plnil. Babička mi jednou karty dala do ruky. Byly už otrhané, ale měly v sobě zvláštní energii. Nejprve mne zaujaly obrázky. Pak jsem je začala míchat a cítila jsem, že mi projíždí tělem energie, kterou jsem neuměla popsat. Cítila jsem příběh ještě dříve, než jsem karty rozložila na stůl. Ve chvíli, kdy jsem karty rozložila, příběh měl jen pokračování. Jako když jdete na divadelní hru, kterou jste nikdy neviděli a nevíte, jaký má děj a jaký bude konec. Nechápala jsem, že vidím děj. Cítím ho. A babička mi řekla: „Děvucho, máš v sobě dar. Budeš lidem pomáhat.“ A měla pravdu. Jenže tento „dar“ jsem na pár let zapomněla. Žila jsem obyčejný život. Až do té doby, než se mi narodil první syn. Tehdy jsem si pořídila vlastní vykládací karty. Nedokážu vysvětlit důvod proč. Ale přitáhly mne samy. A jen tak z dlouhé chvíle jsem si vykládala pro sebe. Měla jsem se v nějaké vážnější situaci rozhodnout - vyložila jsem si karty. Ukázaly mi vše. Jak se situace bude vyvíjet a jaký bude výsledek. Podle toho jsem měla jakýsi náskok před protistranou. Věděla jsem, že mám jednat tak, abych situaci zvládala s noblesou. A nikdy jsem nedávala najevo, že vím, jak vše dopadne. Tehdy jsem zbystřila. A začala jsem občas vnímat karty jako mé prokletí. Nebylo mi kolikrát dobře z toho, že vidím do budoucnosti. Začala jsem ale vnímat život jinak, než většina lidí. Vnímala jsem, že existuje neviditelná energie, nic špatného, nic nepochopitelného, nic, co by mělo ublížit. Energie, která se nedá uchopit. Není vidět. Ale citlivější lidé ji cítí všemi buňkami v těle.
Výklady z karet, rozbor osobnosti člověka z očí, rtů, pohybů těla
Dokážu poznat okamžitě charakter každého člověka. Nemusí nic říct, nemusím ho znát. Jdu po ulici a rozeznám okamžitě, jak se daný člověk bude chovat. Jaký je. Co mohu očekávat za reakce. Jestli je daný člověk hodný, zlý, psychopat, empat, nemocný, frustrovaný, zakomplexovaný, milý, poctivý, lže, mluví pravdu a mnoho dalších věcí. Jsem z toho více unavená, protože aniž bych chtěla, mé vnímání lidí se dá přirovnat k dokonalému rentgenu. Podívám se člověku do očí a kolikrát je zle. Buď vyvolám agresivní chování, nebo nesmyslnou obranu, jsou nepříjemní, vyvolávají konflikty. Velmi výrazné reakce vnímám od žen. Muži? Ti slabší povahově si vybíjí ego. Jsou submisivnější a dělají, že jsou nad věcí. Borci. Vůbec netuší, že jsou směšní. Snažím se samozřejmě ke všem lidem chovat pěkně, slušně. Do očí se lidem dívám zpříma. Když vidím, že jim můj pohled je nepříjemný, odvrátím zrak a nechávám je v klidu. Je to složité na vysvětlení, ale dar, který jsem jaksi zdědila po babičce a kdoví ještě po kom, je pro mne více prokletím.
Zvláštní situace
Kolikrát se mi stala situace, že jsem uklidňovala velmi hlasité narkomany, blázny na ulici, kdy se ostatní lidé od nich distancovali, jen stáli, pozorovali a špitali si potichu, že je to hrůza, jak se ten nebo onen člověk chová. Mladý kluk, který na zastávce autobusu opravdu řval na celé kolo, běhal sem a tam, byl vulgární, lidé vyděšeně stáli a čekali, co se bude dít dál. Já jen pozorovala a pak jsem na něj promluvila. Klidným hlasem jsem se ho zeptala, proč tak křičí, jestli nepotřebuje pomoct. A on se okamžitě uklidnil a zmateně mi začal sdělovat už normální intonací v hlase, jaké má problémy. Poslouchala jsem ho a pomyslně na něj přenášela klid. Beze slov. Nastoupil do autobusu a ani nehlesl. Uklidnil se.
Vykládání z karet
V životě jsem vykládala karty mnoha lidem. Přátelům, známým i cizím lidem. Pamatuji si, že mne navštívili lidé na doporučení mých přátel. Nechtěla jsem nic vědět o jejich životě. Rozložila jsem karty a řekla, co je čeká a nemine a jaký mají a budou mít i zdravotní problém. A pokud jsem v kartách viděla, že někdo zemře, tuto informaci jsem vždy zatajila. Etika je pro mne důležitá. Nechci nikomu ublížit informací, se kterou by si jeho psychika nedokázala poradit. Vím, že člověk, který sedí proti mně, nemá dar predikce. Je to křehká bytost , i když je to muž. Mnohokrát se mi stávalo, že se ke mně lidé pravidelně vraceli a prosili o pomoc, radu. Byla jsem jim i psychologem. Ale velmi mne to začalo psychicky vyčerpávat. Vysávali ze mne sílu. I fyzicky jsem se začala cítit velmi slabá. Přetnula jsem ze dne na den tuto tenkou neviditelnou nit mezi kartami a mou duší, mým mozkem. Přestala jsem karty vykládat. Někteří lidé kartám nevěří. Jsou pragmatici. Mají mne za divnou. Ale já vím své. Nemohu nikomu a ani nechci vysvětlovat, že tuto schopnost prostě mám. Sama se s ní učím celý život žít. Mnohokrát pomohla mně i jiným. Karty jsem odložila na poličku a už nevykládám. Mé rodině, dětem už vůbec ne. Sice občas prosí, maminko, vylož mi, ale nejde to. Nechci vidět jejich osud dopředu. Neunesla bych to. Kdybych viděla v kartách něco negativního. Takže zásadně odmítám. Věřím na energii. Věřím na sílu myšlenky, duše. Málokdo tento opravdový dar má. Na internetu se to hemží kartářkami. K tomu se ale nebudu vyjadřovat. Cítím, že mi to nepřísluší. Hodnotit, soudit druhé. Není to mým posláním v mém životě.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Esoterismus
https://www.fonetech.cz/neomezeny-zdroj-energie-vedci-ji-z-vesmiru-bezdratove-poslali-na-zemi-a-rozsvitili-zarovku/
