Článek
Článek Michala Pohanky, zde na Médiu, na mne vyskočil na první dobrou. A přečetla jsem ho až do konce. Pokud je to jen trochu možné, pak posílám Michalovi hodně pozitivní energie. Jelikož mám mimo jiné dar, který mnoho lidí nejenže nechápe, ale dokonce odsuzuje, a to ten, že mám léčitelské schopnosti, a aniž bych chtěla, vyzařuje ze mne cosi nehmatatelného, kdy mi lidé říkají - cítím se ve vaší přítomnosti mnohem lépe nebo jak je to možné, že z vás vyzařuje tolik světla. Na to já neodpovídám a jen jsem ráda, že to tak je. Protože mnoho lidí je smutných, nemocných, starostí mají až nad hlavu a já jim pomáhám jen mou přítomností. A jsou to hlavně cizí lidé.
Článek o tom, že se jeden z nás - autorů - stal bezdomovcem a pochopila - li jsem dobře, tak ne poprvé, mne nenechal chladnou. Michal píše, že hovoří o sobě a že to asi nikoho nebude zajímat. Michale, bude! Mne ano a věřím, že mnoho lidí nejen na této platformě, kterým není jedno lidský osud člověka a kteří mají srdce na pravém místě! Netuším, zda mi Médium tento příspěvek zveřejní, ale pokud se k Michalovi Pohankovi dostane, pak věřím, že mu pomůže alespoň to, že není někomu jeho lidský osud lhostejný.
Setkala jsem se na vlastní kůži zde s názorem, a je zvláštní, že to jsou hlavně ženy - autorky, muži ne, když totiž píši o sobě a vlastních životních zážitcích, tak reagují slovy: „Koho to zajímá“! Jelikož ale jsem ve věku, kdy se mne záporné reakce již citově nedotýkají a mám sílu je přecházet s vědomím, že se nemohu zavděčit přece všem a každý člověk má právo na vlastní názor, pak také vím, že psát o sobě lze a mnohdy je to nutné! Přinejmenším i v případě, kdy je člověku velmi psychicky zle a pomáhá mu se z bolesti vypsat! Takže Michale Pohanko, pokud máte k dispozici WIFI, pište! Protože věřím, že někdo, kdo bude blízko vás, vám bude moci pomoct.
Sama jsem si prožila během svého života hodně zlého. A jsem ráda, že jsem to zvládala, kolikrát jsem byla i na antidepresivech, proplakala mnoho nocí a vždy se ve mně něco vzepjalo v poslední chvíli, když už jsem opravdu nevěděla kudy kam a udělala jsem něco, co bych jinak vůbec neudělala. Například jsem zůstala s dětmi sama a musela jsem zajistit střechu nad hlavou. Požádala jsem o pomoc, kdy jsem se cítila trapně, zoufale a poníženě jako žebrák. A co se stalo? Bylo mi pomoženo. Ne penězi, ale možností rozhovoru, ze kterého vyplynula další cesta, jak se dostat z toho srabu ven. Cesta, kterou jsem do té chvíle neviděla. A cesta řešení mne dovedla k další cestě a ta zase k další. A o tom to je.
Je důležité o svých bolestech a strastech mluvit a nestydět se za ně. Kdo má v hlavě trochu rozumu a je opravdový člověk, pak nikdo nikoho neodsoudí. Ani za to, že se stal bezdomovcem. Každý se do takové situace může dostat. Je na každém z nás, zda slyšíme volání o pomoc! A já slyším! Nevím, čím si Michal Pohanka prošel nebo zrovna prochází, ale vím (protože sama jsem zažila), že nesmíme být hluší!
Denně jezdím na nákup jídla pro mé děti z vesnice do nejbližšího města. A denně sedím na nádraží a čekám na zpáteční spoj domů. A vidím bezdomovce, kteří věkově se pohybují od zhruba 18 let do seniorského věku. Mají každý svůj těžký životní příběh, a přitom jsou jedna rodina. Oslovují se křestními jmény, ptají se po svých kamarádech, kde jsou a mají starost, jestli jsou v pořádku. Dokonce jdou své kamarády hledat, když se dlouho neobjeví v nádražní hale. Ano, mají své návyky. Alkohol ukrytý v plastových lahvích od minerální vody, jsou peskováni dozorem, aby si sedali dále od „normálních“ cestujících, sleduji ten jejich bezdomovecký život a nejraději bych jim všem nabídla pomocnou ruku, i když sama s dětmi máme to nejnutnější. Obživu a střechu nad hlavou. Už mi hodně lidí v životě řeklo, když mne lépe poznali, že jsem jak Matka Tereza a že nemohu spasit celý svět.
Já však věřím, že existuje vždy možnost. Možnost na lepší život. Možnost, že potkáte úplnou náhodou člověka, který vás vyslechne a poví o vašem příběhu někomu dalšímu a ten další pak zase dalšímu až se dostane váš příběh k těm správným uším. A pak člověk pomůže člověku. Mluvte, mluvte a nestyďte se! Kdo má srdce, pochopí. Kdo nemá, odsoudí a nepomůže. Naštěstí existuje ještě mnoho lidí, kteří pochopí. A mnoho lidí, kteří, když bude v jejich možnostech - pomohou. První krok, následuje druhý a třetí a pak další. Po malých krůčcích. Jde to! Nevzdávejte to! Michale Pohanko, dokážete to zvládnout! Zvláště, když navštěvujete psychiatra. Evidentně psychickou pomoc máte. Ostatní už je na vás samotném. Tak ten život nevzdávejte! Přece umíte něco, čím byste mohl ještě ostatním lidem pomoci vy sám! Tak to udělejte! I kdybyste uměl vařit, opravit auto, pomoct opravit něco v domácnosti, ani nevíte, kolik lidí potřebuje Vaši pomoc! Zadarmo? Ne. Dají vám najíst, někteří i zaplatí. Ale mluvte o sobě. Nikdy nevíte, na koho narazíte na své cestě. A věřte, že vy, člověk, který umí psát takovéto články, tak dokáže i jiné věci. To mi věřte! Ne každý má odvahu psát do veřejného prostoru. A pokud ano, pak ne každý má srdce na dlani. Tak hlavu vzhůru! A žádné spaní v popelnici! Běžte dům od domu a nabízejte svou pomoc. Co umíte. Je mnoho třeba i seniorů, kteří vám budou vděční. Vidím to sama kolem sebe každý den. A maličkostí pomáhám, když to cítím a vidím, že má pomoc je nutná. Lidé jsou k sobě bohužel velmi neohleduplní, myslí jen na sebe A věřte či ne, vždy, když jsem nabídla pomoc třeba jen s těžkou taškou seniorce z autobusu, úsměv a poděkování bylo to jediné, čím se mi odvděčila. Ale také jediná energie, která vás nakopne! Držím palce! Zvládnete to!
Jste člověk. A člověk vám pomůže!
https://www.denik.cz/z_domova/bezdomovec-josef-pribeh-20230201.html
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/bezdomovcum-rozdali-sto-tisic-nyni-organizace-sdeluje-jak-s/r~10ab3fd2dd8611efa065ac1f6b220ee8/#utm_content=freshnews&utm_term=bezdomovec&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
