Článek
Asahi. Tak dcera pojmenovala našeho malého žlutého slavíka. Chodíme se pravidelně dívat do obchodů, kde prodávají ptáčky, rybičky, želvy,myši, králíčky, hady, však to sami jistě moc dobře znáte. Měli jsme kdysi dávno doma už andulku, samečka Rekiho. Sice moc nepovídal, ale ochočený byl. A jednou dcera uviděla v obchodě slavíky a moc si přála pro Rekiho kamaráda. Upřímně, sama jsem netušila, jak se ti dva budou spolu snášet, ale kdo by odolal přání dítěte. Já ne. Asahi se velmi rychle zabydlel a s Rekim skamarádil. Byli každý úplně jiný, co se týká povahy. Asahi se předváděl svým nádherným zpěvem a Reki zase Asahiho učil, jak se lítá v prostoru kuchyně, kde jsme měli i jejich klec. Byl jeho „velký starší brácha“. Asahi asi poprvé v životě ucítil svobodu. Dvířka klece měli kluci pořád otevřená, aby mohli vylítnout, kdy se jim zachce.
Po nějakém čase se Asahi také nebál přilétnout na kuchyňskou linku a pozorovat, jak připravujeme jídlo. Tu si uzobl kousku rohlíku, tu si uzobl kousek jablka, byl čilý a jasně dával najevo, jak je spokojený. Reki vůbec nežárlil, naopak, stali se z nich dokonalí parťáci. Jeden bez druhého se ani nehnuli. Reki odletěl a sedl si třeba na stůl a Asahi ho hned následoval. Oba naši ptáčci nám všem doma vytvářeli atmosféru, která byla neopakovatelná. Pozorovali jsme ty drobečky a museli jsme uznat, že jsou vlastně šťastní. Nic jim nechybělo.
Překvapilo mne však, že existuje několik druhů slavíka obecného. Já si myslela, že je jen jeden druh, a to žlutý, kterého jsme viděli v obchodech.
Slavík obecný je nenápadný pták, který rozeznívá jarní a letní noci pověstně krásným zpěvem. Horský slavík modráček je navíc i krásně zbarvený - modře. A okatá červenka zas červeně.
Slavík obecný se rád schovává v houští, vyhledává lesy s bujným podrostem, hustě zarostlé zahrady či sady. Hnízdo spletené z trávy ukrývá v hustých keřích nebo pod nimi. Mezi květnem a červnem samička snese 4–5 olivových vajíček. Dříve hnízdil jen na jihu Moravy a ve středních Čechách, nyní se šíří i na jih a západ Čech. Stále však patří k druhům vzácným a ohroženým.
Slavík modráček - jeho zpěv je rovněž krásný, tlukot střídá hvizd a cvrkot. Sameček severského poddruhu má zářivě modré hrdlo s červenou skvrnou. Kromě tundry hnízdí i na nejvyšších pláních Krkonoš. Středoevropský poddruh, jenž má modré hrdlo doplněné bílou barvou, hnízdí na jižní Moravě. Samička má hruď modře skvrnitou. Hnízdo z trávy ukrývá do křoví nebo rákosin. V květnu a červnu vyvede pěti až sedmičetnou snůšku.
A nakonec Červenka obecná - má typické zbarvení a velké, tmavé oči. Žije ve světlých lesích, parcích, v zarostlých zahradách. Rozeznáte ji podle libozvučného trylkového zpěvu. Hnízda má z listů a trávy, ukrývá se v křoví, v dutině stromu, pod drnem, v živém plotě. Mezi dubnem a srpnem vyvede i dvě, čtyři až šestičetné snůšky.
Malovala jsem kdysi nejen mým dětem ptáčky na stromě (a nejen ptáčky, ale i pohádkové postavy) na stěny dětského pokoje. Celá stěna byla jen příroda anebo pohádkový svět. A když vidím, jak slavíci jsou nádherně zbarvení a jejich malinká očka září radostí, nedá mi to, abych o nich alespoň něco málo nenapsala. Příroda je prostě kouzelná.
