Článek
Moje máti byla občas podivín. Občas? Já bych řekla pořád, co jsem ji znala. Provdala se podruhé, když mi bylo 13 let. Ona vyrůstala a žila celý svůj život na vesnici. A jednou jela do Františkových Lázní na 3 týdny a vrátila se zamilovaná až po uši. A rozhodla se během snad jednoho dne, že se odstěhujeme z vesnice přímo do hlavního města Prahy. Proč? No přece za svou láskou. Na nás děti nebrala ohled. A tak jsme jednoho rána v 5 hodin museli vstát, protože před barákem už stálo stěhovací auto. A my se s bráchou ani nestačili rozloučit s kamarády, ani jsme si nemohli vzít oblíbené hračky, takže jako mávnutím kouzelného proutku mi odřízla 13 let mého dětství se vším všudy. A začali jsme nanovo v neznámém městě, kde jsme absolutně nikoho neznali. Navíc i řeč lidí byla úplně jiná, samé prodlužované slovo, ne ten náš moravský krátký ostravský slang.
Bydleli jsme v podnájmu v baráku u starší paní, která nám pronajala jediný pokoj. Upřímně - hrůza a děs. A tam si naše máti i vodila nového otčíma. Když přeskočím ne zrovna lichotivé situace tohoto „jejího“ života, tak musím zdůraznit, že pan otčím pracoval u jedné letecké společnosti, která měla kontakty hlavně na Francii. A nebylo výjimkou, že navštěvoval různé společenské akce a matka se zamilovala nejen do něj, ale hlavně do tohoto způsobu života. Mne - její dceru nechala starat se v pubertálním věku o domácnost, vaření, úklid a ona se jen šňořila a celé noci byla v tahu.
Jednoho dne, po návštěvě Paříže se svým milovaným (měl letenky zadarmo, tak toho hodně využíval a lítal do Francie každý měsíc), se vrátila se slovy: „V Paříži jsem ochutnala úžasné šneky, je to tam prý delikatesa, musím to doma zkusit také.“ A bylo hotovo. Jelikož bylo zrovna roční období, kdy šneci v přírodě lezli v trávě, pak nás všechny zaměstnala. Nasbírat co nejvíce šneků aby mohla vyrobit delikatesní pomazánku. Tohle se vám fakt může zdát jen ve snu. A tak jsme všichni lezli i po kolenou a sbírali a sbírali. Bylo jich opravdu hodně. Dle instrukcí matky jsme je museli vyklopit do vany ve sprchovém koutu, prý aby šneci vyhladověli a vyprázdnili si znečištěná střeva. No, měla to naše máti vymyšlené skvěle. Jen jaksi zapomněla, že to jsou živí tvorové. A tak se druhý den ráno stalo, že jsem otevřela dveře koupelny a vykřikla zděšením. Šneci byli úplně všude. Lezli kam oko dohlédlo. Matka zůstala v klidu, protože její příkaz zněl: „Všechny je posbírej a dones do kuchyně!“ Splnila jsem její příkaz. Pak už jen ona v kuchyni něco připravovala, já to fakt vidět nechtěla. Musela jsem se učit do školy. Když byla se svým výsledkem spokojená, svolala nás ke stolu. Na talíři jsme našli několik šnečích ulit nacpaných nějakou směsí: „Tak ochutnejte,“ řekla a stalo se. Ochutnali jsme. Museli jsme. Jinak bychom s ní nevydrželi do večera. Nic moc chuťově. Bylo mi strašně líto těch živých tvorečků. Ale ve Francii delikatesa. Jenže. Jiná kultura, jiný mrav a jiná jídla. Ne naši čeští šneci, ale francouzští s nádechem přímořského vánku.
Dodnes, když najdu na chodníku či v trávě šneka, tak ho jemně vezmu do dlaně a pošoupnu ho blíže k přírodě. Z chodníku do trávy, z trávy trochu dál, ať to nemá tak daleko třeba ke kaluži vody. Zážitek na celý život. Ale do Francie se snad jednou také podívám. Zatím jsem se podívala jen za naše humny. A šneci na talíři mi opravdu vůbec nechybí.
Věděli jste, že ve Francii se ročně sní více než 25 000 tun šneků? Jeden Francouz sní v průměru asi 500 šneků ročně. Francouzi považují šneky za delikatesu a často si na nich pochutnávají během svátků.
Ve Francii se šneci nazývají „escargot“. Ačkoli existuje několik různých druhů escargotů, které můžete jíst, jedním z nejběžnějších způsobů konzumace šneků ve Francii je jejich vaření na másle a česneku. Nejlepší způsob, jak jíst šneky ve Francii, je ve francouzské restauraci. Šneci se často jedí jako předkrm a k jejich konzumaci by vám číšník měl poskytnout speciální náčiní, které vám pomůže ulitu rozlomit.
A ještě jedna zajímavost: ve Francii je zakázáno přepravovat živé šneky ve vlaku, pokud nemají jízdenku. Jedná se o zákon, který stanoví, že zvířata o hmotnosti nižší než 5 kg musí cestovat s vlastní jízdenkou. Zdá se vám to zastaralé? Řekněte to tomu, kdo dostal v roce 2008 pokutu za to, že měl ve vlaku živé šneky.
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-poznavame-svetove-chute/96540/francie-zeme-pro-vsechny-smysly-pochoutka-s-domem-na-zadech.html
https://www.jimeto.cz/escargot-francouzsky-pokrm-je-oznacovan-elitnim-jidlem-sneci-se-tesi-svetove-oblibe/
