Článek
Stalo se. Před patnácti lety jsem přišla s dětmi o vše, protože jsem se blbec zamilovala až po uši a uvěřila člověku, který se stal mým manželem a otcem dítěte. Prodala jsem vlastní byt, peníze mu věnovala, aby nás všechny zabezpečil a cítil se poprvé v životě jako chlap, chtěl zasadit strom, postavit dům a zplodit dítě. To tedy na začátek příběhu.
Pak následoval životní masakr. Musela jsem jako samoživitelka se starat o své děti včetně postiženého dítěte, takže mi rozhodně empatie nechybí a srdce mám na dlani téměř pro celou planetu. A jednoho krásného dne, po několika letech existenčního marastu jsem objevila konečně nájemní byt, který jsem mohla finančně utáhnout a který byl situován v prostředí ideálním pro nás všechny, hlavně pro děti. Malá bytovka a u ní zahrada. Ideální místo. Majitel bytu vypadal jako slušný člověk a realitní makléřka byla spolehlivá a super jednala s námi se všemi.
Stěhovali jsme se na podzim do krásně vybíleného bytu. Sice stará totalitní nízká dvoupatrová bytovka, tzv. krychle, elektřina na chodbě nefungovala, bojler na vodu starý, ale příslib majitele, že to vše napraví v podstatě ihned, čili nikdy.
A tak jsme si s dětmi začali budovat naše domácí hnízdečko. Skromně, ale teplo domova jste cítili v každém koutě místnosti. Topila jsem plynovým bojlerem, který věčně chodil opravovat opravář, který byl nešťastný z toho, že už ani nedohledá na něj manuály, jak byl bojler starý. Ale stále fungoval. Topila jsem pořád tak, že mi málem vypadly oči z důlků, když přišlo vyúčtování na plyn. Ale zvládla jsem i toto. Větrala jsem denně několikrát , vědoma si toho (po životních zkušenostech, kdy jsem bydlela v totalitním družstevním bytě i ve vlastním rodinném domě), že větrání je základ pro to, aby zdi mohly „dýchat“ a netvořila se plíseň. A jsem u meritu věci.
Plíseň, plíseň, plíseň!!!! Kam se podíváš! Po třech letech se z našeho domácího rodinného hnízdečka stal téměř holobyt a zdrhali jsme pryč.
On nám totiž jaksi majitel „zapomněl“ říct, že celý barák není zateplený, střecha je děravá a teče střechou dovnitř baráku, (proto ty mapy na zdech na chodbě před bytem, kterým jsem nevěnovala pozornost) a zprvu všechny „nádherně“ vypadající zdi jsou „přemalovány“ na bílo tak, aby zakryly na začátek ten nejdůležitější a nejhorší problém bytu. Černou plíseň!
Postupně a pomalu jsem ji nacházela za skříněmi v kuchyni. Ano, tam jsem větrala nejvíc kvůli vaření. I přesto se objevila a já každý víkend nedělala skoro nic jiného než šoupala s těžkými skříněmi ode zdi, čistila je citronovou vodou, pak už přešla na savo, takže soboty jsem čistila savem zdi, vědoma si toho, že je to naprd a nevyřeší to základní problém, a tou je vlhkost celého bytu a dvoupatrové bytovky. V neděli přišlo na řadu malování, bílení, takže v pondělí jsem přišla do práce totálně vyřízená, čichové buňky pomalu a jistě přestaly fungovat, jak jsem už všude cítila savo a mé něžné ženské tělo se pomalu začalo měnit na testosteronové dělo od věčného šoupání nábytkem. Černá plíseň se začala objevovat úplně všude. Na WC, v koupelně, v obýváku, v dětském pokoji i v předsíni. Když jsem na tento vážný problém začala majitele upozorňovat, tak jen mentoroval, že musím topit, musím větrat. A co jsem asi celé tři roky dělala?! Furt to samé. Topila a protopila majlant, větrala tak, že jsme s dětmi chodily v čepicích a navlečení, věčně nemocní, až mi bouchly konečně a definitivně saze a dala jsem okamžitou výpověď do měsíce a bylo mi jedno, co se bude dít, jestli majitel bude prskat, vztekat se, že mu odchází slušní lidé, kteří řádně platili nájem a bílili každý víkend jeho byt.
Oslovila jsem realitní makléřku, na kterou mne majitel odkázal, ta se přišla i s ním podívat , jestli si náhodou nevymýšlím, a když to viděla, co je na stěnách i přes mou snahu byt udržovat čistý, a když viděla, jak jsem sundala obrazy, které byly mokré a pod nimi plíseň, která se objevila i po týdnu od mého bílení, tak řekla majiteli, že 100% podporuje měsíční výpověď a ne dle zákona tříměsíční a majitel musel souhlasit, protože jinak bych mu ukázala, zač je toho loket. Už kvůli svým dětem a jejich zdraví!!
Podařilo se mi sehnat rychle a úplnou náhodou bydlení, kde jsme spokojení. Tuhle epizodu mého života nezapomenu do smrti, to mi věřte.
Jen tak pro zajímavost, bojovala jsem proti té plísni i pokojovými kytkami, které ráda pěstuji. A nic. Přesouvala jsem nábytek tak, aby stěny mohly dýchat , a nic. Zbavovala jsem se vlastního nábytku, skříní, komod, aby u stěn žádný nábytek nebyl, a nic. Nic na tu plíseň nezabíralo. Jak by asi mohlo něco zabírat, že? Když základní problémem byla děravá střecha, žádná izolace a vlhkost už odspodu baráku, respektive od sklepa?!
A elektřina na chodbě? Tak ta nefunguje dodnes. Jen vzpomínám, jak jsme kolikrát za tmy zakopli na schodech, věčně si svítili mobilem. Jooo, jsme v moderním století, co byste chtěli. A tak po třech letech, kdy jsem z toho bytu v podstatě zdrhala a velmi ráda, jsem neměla skoro žádný nábytek. Kvitovala jsem to, protože jsem se tolik nenadřela při přestěhování. Všechno jsem si totiž musela dělat sama a stěhovat. Ale děti mi pomáhaly a vše jsme zvládli.
